Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Pro značku OK
ne! základem takzvané češtiny spisovné bylo podorlicko, jednak proto, že to bylo rodiště většiny takzvaných národních buditelů, a druhak, protože národní buditelé si vybrali pro svůj v podstatě nově utvořený jazyk nářečí z oblasti s minimem německého živlu. středověká "knižní" čeština má pak mnohem blíž k středočeským nářečím. teda ona tak takzvaná spisovná čeština je vlastně takový bastard pokřížený, srovnej kousat-kúsat. ouzký-úzký, bouřka-búřka atd.
Re: Pro značku OK
Já jako středo-západočech vnímám spisovnou češtinu jako "polomoravštinu", je mi hodně cizí a nerad jí používám. "Pravou" češtinu (typ Milunóóó) si užívám mnohem víc.
Re: základem bylo podorlicko
Základem moderní spisovné češtiny v době obrození byla Bible Kralická - napsaná na západní Moravě.
Re: Pro značku OK
Nesoudím mylně, západočeši (včetně Rožmitálu pod Třemšínem nebo Nepomuku) asi jako jediní Češi z Čech na tom svém nářečí velmi lpí (aniž o tom vědí), pravá pražština není obecná čeština, naopak, má s tou západočeštinou nejvíce společného, západočeština je hlavní zdroj "pravé" pražštiny včetně toho výrazného otevřeného ééé. Jinými slovy, ééé není výrazem zaostalosti, ale v mnoha případech je důsledkem konkrétního regionálního původu daného reportéra, který ééé vnímá pozitivně. Viz "Milunóóó" v Troškových filmech - já přímo slyším naše sousedky na vsi s výhledem na západočeské kopce a lesy, halekají naprosto přesně stejně. Milunóóó není buranství, Milunóóó je "u nás doma".
Já myslím, že pražština vadí výhradně moravákům, pro Čecha z Čech je to jeho rodný jazyk, tak jak ho zná z domova.
Re: Pro značku OK
pro Čecha z "vejchodních Čech" není pražština rodným jazykem, to bych si vyprošoval!
Re: Pro značku OK
U Vás se používá "vejchod"? Tady v Praze tedy ne, a i když máme brejle místo brýlí, pořád máme Východ.
Re: Pro značku OK
ne, slovo "vejchodočech" používá jen jeden můj kamarád, když chce zvýraznit odlišnost řeči východočechů Ale to je asi výjimka - jinak rádi jezdíme na "vejlety", chodíme na "vejšlapy", čumíme jak "vejři" do "vejlohy" a navíc se tu dokonce ješte ledacos rozváží "avijej" a v Praze jezdíme "tramvajej" Ale to si uvědomujeme až když se tomu někdo směje
Re: Pro značku OK
Vždyť to tam píšu - pro nás ze středo-západních Čech je pravá pražština skoro naše.
S kérkonoštinou to samozřejmě nemá nic společného , v tom s vámi souhlasím!!!
Kérkonošskej sem taky trochu, a právě proto to tak rozlišuju - západní Čechy ovlivňují Prahu velmi silně, východní Čechy ne, to už je nářečně úplně jiný region.
X
Je nesporné, že zvádnutí záludností českého jazyka vypovídá něco o vdělání, inteligenci a sečtělosti člověka, samozřejmě mohou existovat výjimky s poruchami učení. Proto vidím za podobným voláním jen stesk lidí, pro které tyto hrozny visí příliš vysoko. V Británii poznáte podle výslovnosti, co je asi člověk zač. U nás mnohé napoví alespoň písemný projev, protože kultura slovního projevu se příliš nedrží a i doktor mluví jak dlaždič.
Říká se
befeleme pes se veze, ale dovedl by někdo vyjmenovat vyňatá slova po f ? Jinak reforma českého pravopisu je pochopitelně nesmysl.
Re: Říká se
Čas kvapí, my tam taky měli "fyzika" (50.léta), moji rodiče tam mívali fyzika, zefýr (20.léta). Za posledních 50 let se slova změnila, ve slovech po L jsme třeba neměli plyš (moje děti plyš měly,70.-80.léta), vlys, plytký, Lysolaje, Volyně; po S nebyl Syneč, Bosyně, po P Pyšely, po V Výtoň, Vyškov. A našly by se ještě další rozdíly, prostě všechno je jinak.
Vyjmenovaná slova po D
A to mají něktrá nářečí i vyjmenovaná slova po D : dyk(děkuji), dylina, dykobraz
Re: Vyjmenovaná slova po D
Nezapomínejme na další vyjmenované slovo po D: Dypparpl (Deep Purple). Celá sestava, alepoň jak ji znám já je pak: Dyk, Dylina, Dykobraz a Dypparpl
Výslovnost [vejpich]
je asi hodně marginální. Mejdlo, nalejt, rejt, bejt, to jo, ale vejpich jsem ještě neslyšel.
Re: Výslovnost [vejpich]
On se totiž Vipich píše Vipich a vyslovuje se taky Vipich. Ledaže by autor měl na mysli zcela jiný Vypich, ležící někde jinde
Re: Výslovnost [vejpich]
třeba někde u nás ve "vejchodních" Čechách
Použití I a Y umožňuje rychleji pochopit psaný text
V psaném textu dělá I/Y velký rozdíl, například v minulém čase u sloves poskytuje informaci o rodu (feministky prominou), u některých slov dělá změnu významu (být/bít, mýt/mít atd.), dále třeba informuje, že slovo začíná předponou "vy" (ve slově "vidle" je hned vidět, že ono "vi" patří ke kořenu slova není to předpona).
Co je nejdůležitější, nejvíce práce dá toto rozlišování při psaní, nikoliv při čtení. Přiznejme si, i ten největší psavec více čte, než píše. Donedávna psali jenom lidé, kteří měli co psát a uměli to (navíc většinou jejich práci ještě viděl korektor). S rozvojem internetu (komentáře u novin, blogy) začínají psát i lidé, kteří nepostřehnou rozdíl mezi slovy být a bít.
A proč ne rovnou ej?
Změna ý > ej totiž proběhla již v 17.století, ovšem obrozenci v 1.pol. 19. století jako normu zavedli veleslavínskou češtinu z století 16., čímž petrifikovali dávno mrtvou řeč.
Re: A proč ne rovnou ej?
Jak řikala moje prababička "V p*deli a v Tejně, všude je stejně" :)
První slovo článku v LN je "biflování"
Od tohoto okamžiku je jasno: hlavně se proboha nic neučit. Všechno si najdeme na internetu!
Neučím češtinu, učím matematiku a fyziku. Nejsem příznivcem přehnaného pamětního učení, ale nedostatek základních znalostí brání mnoha dětem v pochopení látky. "Základní znalostí" míním například malou násobilku nebo to, že hmotnost počítáme na kilogramy.
Příklad: učíte-li v sedmé třídě poměr, trojčlenku a procenta, NUTNĚ potřebujete, aby děti uměly malou násobilku. Ano, mají ji na mobilu. Jenže pokud mají krátit zlomky (a bez krácení poměr ztrácí smysl), potřebují ty násobky vidět. Zkouší-li stále dokola na mobilu, jestli to nejde něčím vydělit, degraduje se matematika na náhodné mačkání tlačítek. Zkráceno: aby děti mohly myslet, řešit problémy, potřebují mít naučený a procvičený základ.
Druhy extrem
V rustine jsme museli odrikavat zivotopisy spisovatelu podle sesitu, kam jsme to museli napsat podle toho, co uca nadiktovala z ucebnice. Kdo to rekl svymi slovy, tak improvizoval a mel nejlepe za 2. Rusky se tak nenaucil nikdo, akorat tak odrikat nektere basnicky.
Co se tyce male nasobilky, ci zakladnich znalosti urciteho oboru, tak souhlas. Ale opravdu nevim, k cemu mi jsou data narozeni a umrti spisovatelu a kralu.
Extrémy
jsou obvykle k ničemu. My taky měli češtinu i ruštinu jako literární dějepis - podle mne stačí určení století, u XX. stol. před WW2/po WW2.
Problém je, že lidé si pletou oprávněné výhrady ke školství 70.-80. let se současnou situací. Obvykle to pak končí hašením povodně.
Re: Druhy extrem
Bože, proč jsem sem zase lez. Nejde přece o pravopis, jde o to, aby se dnešní psané slovo stalo pro nové generace nesrozumitelné nebo aspoň směšné. A to biflování s tím souvisí, protože cvičí paměť a schopnost soustředění. V praxi to pak dopadá tak, že mladistvý pologramotný inženýr neudrží nit hovoru, během jednání skáče do řeči se soukromými poznámkami ke svým generačním druhům a starce vycvičeného k logice a metodice nikdo nevnímá. Prostě odstranění všeho, co by překáželo, aby se z lidí mohli stát bioroboti.