Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky pane Kechlibare za další zajímavou úvahu.

K těmto úvahám vždy říkám dvě ale:

1) Každý analytik či kdokoli, kdo se těchto úvah dopouští, přistupuje k tématu logicky a hledá jasné pro a proti, kdo čím co získá. V životě a dokonce i v obchodě to však pozoruhodně často neplatí a ve válce - tam ještě stokrát častěji. Kvůli egu či jakékoli vidině čehokoli jsou lidé ochotni obětovat mnoho, ne-li všechno co mají, přičemž u diktátorů je to ještě snadnější, neboť lidské zdroje vnímají také jen čistě jako majetek.

Proto se realita od akademických úvah tak často liší.

2) Otázka zbraní hromadného ničení, především jaderných. Jaderné zbraně nemají historickou paralelu. Přitom si buďme tisíciprocentně jistí, že zejména Kreml a jeho vojenské kruhy znovu obracejí stránky studií o možnosti proveditelnosti ohraničeného jaderného konfliktu.

Proto v úvahách o současných válečných konfliktech, kde mají obě strany jaderné zbraně, nelze prostě čerpat přehnaně mnoho moudrosti z historie. Může to vypadat a dopadnut absolutně jinak.

Obávám se že krom Unie řeckých stát - které díky specializaci byly silnější než jejich prostý součet - existuje i opačná varianta typ Sovětský svaz, RVHP, WHO, OSN kdy díky vnitřním sporům a nesmyslnému způsobu vedení je celek slabší než součet jeho částí.

Obávám se, že třeba Evropská unie patří přesně do té druhé skupiny - a my jdeme ke dnu s ní.

To pan Kechlobar píše, v části o bohatství menších států.

Co se týče obrany, na tu není EU, ale NATO. Taky ne dokonalé, ale nic lepšího není k mání.

Tak, v té době ještě nefungovala ideologie míchání ras v EUJen obrovský strach s milionů uprchlíku z Balkánu v Evropě ?A Rozšíření Války na Balkáně ,potažmo v EU

Po přečtení diskuze tu pořád visí ta otázka.

Podle pana Kechlibara kredibilitu USA nijak zvlášť nenarušilo, když opustily Kurdy a proamerickou afghánskou vládu, protože to je vedlejší válčiště, nevýznamná teritoria (snad jsem tu myšlenku nezkreslil). MATERIÁLNĚ nejsou důležité tak, jako např. belgické přístavy, kvůli nimž zřejmě šla Británie do Velké války. Kredibilita závisí na udržení DŮLEŽITÝCH území.

Kredibilitu Ruska ale podle autora narušilo, že se nezasadilo o udržení rozlohy Republiky Arcach, k níž nemělo žádné závazky.

Aplikujme "Kechlibarovo kritérium" materiální důležitosti. Může mi prosím někdo vysvětlit, čím je Republika Arcach MATERIÁLNĚ důležitá? Nebo celá Arménie?

Pokud je USA mocné Kredibilita je jen zbytečnost !

Azerbajdžán v r. 2022 nenapadl Arménii, ale proběhly nějaké pohraniční přestřelky, o nichž není dosud jasné, kdo co začal. Arméni tvrdí, že Azerové napadli území Arménie, Azerové to popírají.

Předmětem sporu je Arcach/Náhorní Karabach, bývalá arménská ex- i enkláva v Azerbajdžánu, kterou Arméni v 90. letech vybojovali. A obsadili taky asi dvojnásobně velké území Azerbajdžánu mimo bývalou NKAO, odkud Azerové uprchli/byli nuceni uprchnut.

S Arcachem nemá Rusko žádnou smlouvu, ostatně žádný stát na světě Arcach neuznal. A to ani Arménie. A Arménie ani Arcach neanektovala, takže ten je v paradoxní situaci de iure neexistence. Vytýkat Rusku, že nepomohlo "zemi", s níž nemá žádné oficiálnívztahy a upírat mu na základě toho kredibilitu, je podivné. I když typické. Spíše Arménie pod Pašinjanem ztratila kredibilitu v očích Ruska, když se orientovala na EU - a na Rusko si Nikol vzpomněl až když EU zareagovala jak je jejím zvykem. Papírem...

Dovolím si srovnání s Gruzií a Jižní Osetií v r. 2008 - tam Rusko bylo stranou Dagomysských dohod, jež zavazovaly všechny strany - Gruzii, J. Osetii i Rusko - k udržování míru. Když Saakašviliho Gruzie v srpnu 2008 dohody porušila a ostřelovala jak civilisty, tak ruské mírové jednotky, Rusko zasáhlo a Gruzii k míru přinutilo. Což rusofobové Rusku dosud vytýkají a uvádějí to jako příklad ruského "agresivního imperialismu".

Jo jo! "Ruské mírové jednotky..." další oxymoron jako prase.

Mně připadá, že ty malé státy jsou dnes spíš ekonomické než politické projekty. Například takové Lucembursko. Průmysl dnes prakticky nemá, soustřeďuje se na bankovní služby a dík tomu má jednu z nejvyšších životních úrovní v EU.

Nebo takové San Marino. případá mi, že kdybych tady dal dohromadu partu tak 5 obyčejných lidí s obyčejnými českými příjmy, tak za pár let našetříme tolik, že si za to můžeme dovolit najmout tolik žoldnéřů a techniky, že bychom San Marino hladce dobyli a teoreticky se tak mohl i stát vládci.

Což se určitě v době středověku taková ovládnutí malých státečků děla. Jenže tehdy zprávy, když to bylo nějakým nepřátelským nebo nepřívětivým územím, třeba do Madridu do hlavního města Španělska nějakými potulnými kejklíři či obchodníky šly měsíce. Takže než by se třeba vládce takového státu jako Španělska odhodlal postavit vojsko a nájezdníka vyhnat, už byl ten nájezdník na tom místě pevně usidlený a vyhnat ho nebo porazit by nemuselo být tak jednoduché.

Dneska se tyto věci díky internetu dějí prakticky v přímém přenosu online. Do půl hodiny by mohla na základě nějaké spojenecké smlouvy dorazit nejbližší španělská posádka a zahájit na nájezdníka útok.

Proti násilnému obsazení okolním silným státem je dnes taková malá republika chráněna bezesporu politicky, onou ztrátou kredibility toho státu. Současně ale i ekonomicky, protože v tak malém státu není vlastní průmysl nebo je totálně propojený s ekonomikou vedlejšího silného státu a jeho obsazení by silnému státu prakticky nic nepřineslo, protože z hlediska obecného průmyslu či ekonomiky by to zůstalo stejné. Nebo horší, protože malá oddělená entita přináší zisky z turismu, které by se připojením k velkému vedlejšímu státu z velké části zničily. Případně horší z tohoto důvodu, že by ztratil přínos z diverzity, z rozdílností zákonů mezi malým a velkým státem.

Nenásilné připojení odhlasováním občany malého státu připojení k velkému státu taky neprobíhá, protože se zhoršením ekonomiky malého státu po připojení k velkému státu by se zhoršily i příjmy občanů malého státu a často i m jejich svoboda. Proto si občané malého státu obvykle jen málokdy odhlasují připojení k vedlejšímu velkému státu a "rozpuštění" toho malého státu v tom velkém. Pokud v malém státu není extrémně nižší životní úroveň než ve velkém státu.

Skvěle napsáno

A je zajímavé, kolik komentátorů to nechápe.

Kredibilita tzv. západu určitě existuje, ale je dost nespolehlivá pro slovanské státy ve střední Evropě.

Jen je bohužel jediná dostupná.

K té první světové a GB, o kredibilitu jistě šlo, a Anglie a pozdější GB byla dost známa výměnami spojenců, ale Němci se dopustili dvou chyb hlavních, začali budovat loďstvo, které už nebylo jen na obranu, ale začalo soupeřit s britským, což GB zahnalo k tradičním protivníkům, Francii a Rusku. Druhá bylo to napadení Belgie, tak blízko na pobřeží Britové Německo taky nechtěli.

H. Kissinger mi tvrdil, tedy skrze knížku Dějiny diplomacie, že po Vídeňském kongresu stála stabilita Evropy na tom, že pět velmocí (V. Británie, Francie, Německo/Prusko, Rusko, Rakousko-Uhersko) se vzájemně držely v šachu tím, že kterékoliv dvě byly silnější než kterákoliv jedna; čímž si nemohl nikdo moc vyskakovat. A Anglie byla často tím silným, který se proti potenciálním agresorům spojoval tu s tím slabším, tu s oním.

Tato rovnováha ("tanec velmocí") byla narušena v r. 1870 sjednocením Německa, což ve finále vedlo ke kolapsu onoho systému zvanému 1. světová válka.

Ještě jazyková poznámka: právě "páně Kechlibarova" kredibilita je tím slovem, kterým můžeme označit například Velkou Británii té doby, totiž že sice měnila spojence jak ponožky, ale bylo lze se spolehnout, že bude krotit agresory a udržovat tak mír. Nepochybně idealizuju, ale nemyslím si, že až k nesmyslu.

Úsměvné je, že by Francie ztratila kredibilitu kvůli Mnichovu a nikoli kvůli Vietnamu. To je ryze český pohled, nás Mnichov pálí, protože se nás týká. Ve světě je bývalé Československo stejně bezvýznamná periferie, jako je ten Vietnam, Afghánistán nebo (neexistující) Kurdistán.

Co tak Minské dohody? Ty garantovaly jak Francie, tak i Německo, později prohlásili, že Ukrajinu nebudou k dodržování dohod nutit a nedávno vylezlo z Merkelové, že od počátku byly dohody z Minsku jenom o tom, získat pro Ukrajinskou armádu čas k vyzbrojení a výcviku. To je přímo opak kredibility, to je podvod.

Co třeba sliby Srbsku, že jeho územní integrita zůstane zachována a za nedlouho poté výsměch a doporučení, aby přijal realitu nezávislého Kosova?

Co sliby, že NATO se nerozšíří na Východ?

To je všechno o kredibilitě.

Válčení Angličanů a později Američanů proti Rusku je prostě historická záležitost. Vzpomeňme Krymskou válku v polovině 19tého století. Vzpomeňme intervenční armády v Rusku 1917. Na dekádu bylo nepřátelství přerušeno bojem proti společnému nepříteli, ale od padesátých let jede vše ve starých kolejích. Od Carů přes bolševiky a Stalina po Putina se nezměnilo nic.

Je to lokální pohled, ale z hlediska lokálních obranných aliancí je rozhodující.

Bývalé Československo je bezvýznamné ve východní Asii, ale ne ve střední Evropě. Nepochybujte, že Hitlerovi i Stalinovi se zdejší průmysl velice hodil.