Za chvíli budeme mít výročí. Kulaté, šedesáté. To Československo nejprve ohlásilo, že se chce podílet na plánu rekonstrukce a rozvoje poválečné Evropy (European Recovery Program), a potom svou účast stejně rozhodně odmítlo. Po návštěvě Moskvy. Tu ministr zahraničí Jan Masaryk údajně komentoval slovy, že do Moskvy jel jako ministr, ale vrací se jako Stalinův slouha. Při Stalinově mentalitě dost na to, aby ho pak dal zabít, domnívám se, ale o tom nechci vést tuto řeč.

Bylo to zlomné rozhodnutí. Byl to krok vedoucí do sovětského poddanství se všemi atributy tohoto. Neb svůj plán měl nejen generál Marshall, ale měl ho i Stalin, a pokud jde o nás, pak jeho místní pátá kolona, KSČ. Neboť již od časů Leninových známo je heslo, že hůře je lépe, samozřejmě pro komunisty co osoby zvláštního ražení. Nikoli pro lidi ražení obyčejného, ale ty bez „planoucích srdcí“, kteří chtějí docela obyčejně normálně žít. Tak jako to chtěli oni prví američtí osadníci, toužící vybřednout z evropských malérů a evropského útlaku. Duch, který si zachovala Amerika dodnes.

Stačí zalistovat kteroukoli naší encyklopedií vydávanou před rokem 1989 a dozvíme se, že Marshallův plán měl za úkol posílit válkou oslabené posice kapitalismu v západní Evropě. O tom, že generál Marshall ho ohlásil jako plán nesměřující proti žádné zemi, ale jen proti chudobě a zoufalství, o tom, že byl nabídnut i SSSR a nám, a že jsme ho odmítli, zajisté ani slovo. Neb tyto encyklopedie byly vydávány pod vedením komunistické strany, že? Lidmi, kteří vždy vynikali v tom, jak zakrýt své myšlenky slovy. Bez Marshallova plánu u nás bylo hůře, a tedy lépe pro komunisty.

Jak to pak dopadlo, už snad máme jakési ponětí. Kam nás poddanství přivedlo, snad také. Že ho nakonec musela naše koloniální velmoc utvrdit přímou vojenskou intervencí a dosadit si vládu ještě o cos méně kompetentnější věcem našim než ty předešlé, doufám taktéž. Přijeli v noci. O málo později si okupanti, právě v blízkosti obcí dnes pořádajících „referenda“ o umístění radaru americké protiraketové obrany, vybudovali své raketové základny. Namířené na západní Evropu a umístili v nich své zbraně, včetně těch nukleárních. Referenda se jaksi nekonala. Rakety si odvezli. Sila jsou tam dodnes. Občané hlasující v těch „referendech“ a odmítající „cizí“ vojáky ve svém sousedství, si tam dnes mohou, na rozdíl od okupačního času, vyjít na procházku.

V roce 1934 polský maršál Pilsudský (dosazený 1926 do své téměř diktátorské posice dělnickou socialistickou stranou, mimochodem) navrhoval Francii a Československu vojenskou akci proti Německu, a to za účelem sesazení Hitlera. Byl odmítnut. Snad a také pamatujeme, jak ti, kteří nechtěli vidět narůstající nebezpečí, následně dopadli. Patřili jsme k nim. Že to byly i československé tanky, které pak pod Guderianovým velením devastovaly Francii, je myslím jen malé zadostiučinění. Větší škoda nám nastala ztrátou důstojnosti danou tím, že jsme za svou svobodu nebojovali. Potom stejně přišla a patřili jsme, hrdě, k vítězům oné války. Jen potracená důstojnost se nějak nedostavila a „vybojovaná“ svoboda se neukázala tím, co jsme si pod tím pojmem představovali.

Na světě je vždy jakési nebezpečí. My dnes máme rozhodovat, v případě té radarové stanice, zda si přejeme být mezi těmi, kdo mu chtějí včas čelit. Už samo vědomí, že komunisté jsou proti, by mělo stačit k tomu, být pro. Dosud přece věří na to, že naše hůře je lépe pro ně, a pokud co činí, činí tak proto, aby bylo hůře. Vše ostatní je jen „ptydepe“. Americká vojenská přítomnost v Evropě po roce 1945 zachránila onu část Evropy, kde se konala, od poddanství. Je úplně jedno, má-li být stanice jen americká, či v rámci NATO, neb bez USA je NATO nic. Veškerá řeč o tom, že ano, ale..., je zastíracím manévrem lidí nepřejících lidské svobodě ve smyslu oné civilisace, v níž žijeme, chceme žít a jedině žít umíme. Dtto publikace jakýchsi technických informací, navíc většinou naprosto neověřitelných, představujících pro naprostou většinu z nás oblast, v níž se nevyznáme.

Pan Putin nedávno srovnal vybudování předmětné stanice s umisťováním amerických raket Pershing v Evropě za Reaganova času. Byly zde umisťovány jako odpověď na sovětské, včetně těch, po nichž zůstala ona svrchu zmíněná sila v Brdech. O tom už se pan Putin jaksi nezmínil. Jak ony „závody ve zbrojení“ nakonec dopadly pro SSSR, a že jsme na nich vydělali únikem z poddanství, už se rovněž neví?

Ano základně, bez ní nám, obyčejným lidem, věřícím, že lépe je lépe, bude rozhodně hůře.

(O generálu Marshallovi a jeho plánu více zde – pozn. redakce)