18.11.2019 | Svátek má Romana






Ztracené světadíly

25.2.2010 0:05

ztracené světadíly ChurchwardTOPlistŘiše MU

Zaslechneme-li zmínku o zmizelých pevninách, ztracených městech, zaniklých civilizacích, obvykle se nám vybaví Atlantida. Je zdrojem věčných dohadů, protichůdných teorií, inspirovala i řadu umělců.

Zdaleka však není jediná. Je tu např. země MU, Lemurie, Agartha, jsou tu legendární země Keltů a další a další. S Atlantidou jsme se seznámili v 8. čísle Camelotu, tentokrát se zaměříme jinam.

Domněle ztracená země MU je údajně potopená pod mořskou hladinou v Tichém oceánu. Dnešní znalosti mechanismu tektonických desek však možnost existence velkého kontinentu v této oblasti vylučují. To nám ale nebrání, abychom se nezmínili o představách o této zemi.

Poprvé se o ní zmiňuje antikvář August Le Plongeon (1825 – 1908), cestovatel a spisovatel, který vedl vlastní výzkum mayských rozvalin na Yucatánu. Podle něho přeživší obyvatelé zaniklého kontinentu MU, staršího než Atlantida, založili mayskou civilizaci. Uváděl, že přeložil staré mayské spisy, které ho na tuto myšlenku přivedly, ale pozdější badatelé starších mayských spisů objevili, že jeho překlad byl založen spíš na jeho bujné fantazii.

Ztracený kontinent MU byl později v řadě knih popularizován Jamesem Churchwardem (1852 – 1936), zajímavou osobností s pestrým životem. Sám o sobě uvádí, že měl velmi dobré vzdělání, že v britské armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Nějakou dobu žil údajně v Indii, pomáhal hladovějícím atd. atd. Jeho knihy mají sice stále své příznivce, ale nejsou považovány za vážnou archeologii.

Podle Churchwarda byla země MU, „Říše slunce“, obrovským kontinentem v Tichém oceánu. Byly na ní zaoblené kopce, ale žádné rozlehlé pohoří. Úrodnými nížinami protékaly řeky. Byl to tropický ráj. Žilo tam 64 mil. obyvatel rozdělených do deseti kmenů (národů), měli však společnou vládu. Lišili se podle ras s různou barvou pleti. Všem vládla bílá rasa.

Byla to údajně kolébka civilizace. Měla nejvyšší kulturní a společenskou úroveň, byla na výši technicky i civilizačně. Měla nádherné stavby, jejích sedm hlavních měst představovalo centra vzdělání a náboženství.

Nejvyšším bohem byl bůh slunce Ra, kněz – král této říše – se jmenoval Ra – Mu. Náboženství bylo monoteistické. Svou víru šířili obyvatelé MU kolonizací po celém světě. (Nápadná je značná podoba s Donellyho popisem Atlantidy.)

Strašlivá katastrofa asi před dvanácti tisíci lety zničila tuto říši. Zbyl jen řetěz ostrovů v Tichém oceánu. Přežil zhruba milion obyvatel, ti se brzy proměnili v divochy a kanibaly.

Existuje i několik neúspěšných pokusů najít věrohodné důkazy o existenci MU.

Pro zajímavost: Na konci 30. let 20. století propagoval Atatürk, vůdce hnutí za tureckou nezávislost, výzkum MU a dalších ztracených kontinentů. Doufal, že bude objeveno spojení mezi tureckou civilizací a jinými prastarými kulturami.

Pozn.: Někteří autoři (R. Gardener, R Shei a R. A. Wilson) ztotožňují MU s Lemurií.

Lemurie

Někdy bývá ztotožňována s kontinentem MU, Tamilové ze Srí Lanky ji ztotožnili se svým mýtickým kontinentem Kumari Kandam.

Je umisťována do Indického oceánu, do oblasti mezi Srí Lankou a Madagaskarem, popř. se táhne Tichým oceánem až k Velikonočnímu ostrovu. Tuto oblast a problematiku uvedla v 80. letech 19. století do literatury madame Blavatská, zabývající se kromě jiného mystickým učením o bohu, duši apod. O Lemurii psal a přednášel také vizionář a okultista Rudolf Steiner. Ten údajně získal přístup k záznamům akáši (tj. jakási databanka veškerých lidských zkušeností a znalostí otisknutá do éteru, tzn. jakési mlhavé, nefyzické roviny existence).

Podle akáši, uvádí Steiner, Lemuřané neměli kostru, byli měkcí a ohební, neměli logické ani aritmetické schopnosti, mohli se však rozpomínat na své dřívější zkušenosti s danou věcí. Ovládali životní sílu, která jim umožňovala brát energii z rostlin a využívat ji i k pohonu vzdušných plavidel. Postrádali paměť, neměli proto ani řeč, ale pomocí telepatie a psychokinéze (čtení myšlenek a schopnost pohybovat pouhou psychickou silou hmotnými předměty) se dokázali přenést k jiným lidem a věcem.

Podle Blavatské byli Lemuřané jednou ze sedmi „původních ras“, žili v období třetihor, byli vejcorodí a mentálně zaostalí. Kvůli jejich bezmyšlenkovitosti svrhli bohové Lemurii do moře a přivedli na svět Atlantiďany.

Podle názoru Fredericka Olivera z r. 1894 žijí přeživší Lemuřané v komplexu tunelů hory Shasta v Severní Kalifornii.

Pozn.: Jistě jste si všimli rozporu v názorech R. Steinera a madame Blavatské.

Lemurie se dostala i do umělecké literatury.

Legendarni země Keltů

Keltové mají – pokud jde o tuto oblast – jednu z nejbohatších folklorních tradic. Jde o ostrovy, potopená města, zatopené země, říše nacházející se v jiných sférách. Skoro vždy leží na západě. Legendy o nich byly natolik sugestivní, že je hledaly různé výpravy – a to napomohlo i k objevům a otevření Nového světa, jak uvádí ve své knize Joel Levy.

K nejdůležitějším legendárním zemím Keltů patří potopené království Lyonesse, potopené město Ys, napůl legendární ostrov Hy – Brasil a nadpozemská pohádková země Tir Nan Og.

Všechny legendy o nich jsou velice zajímavé, my si přiblížíme alespoň jednu – o ztraceném království Lyonesse, Tristanovy země.

Lyonesse bylo mýtické království, které se údajně rozkládalo mezi Cornwallem a souostrovím Scilly a ještě dál. Nejranější zprávu o této ztracené zemi máme z 15. století. Zmiňuje se o zatopených lesích, Autorem této mapy je James Churchward polích a sto čtyřiceti kostelech, které prý vyzvánějí i pod vodou. Rybáři uváděli, že tu vylovili kusy dveří a oken a tvrdili, že pod hladinou viděli domy a zříceniny. Cornwallský historik (18. století) se domníval, že řady kamenů, které vybíhají na pobřeží na ostrovech Scilly, mohou být dílem lidských rukou, protože vypadají jako zídky mezi poli. Oceánografové tuto možnost popírají. Přijatelnější je teorie, že to mohly být pasti na ryby.

Podle artušovské legendy o Tristanovi a Isoldě tady byl Tristanův domov.

V pozdní středověké literatuře se vypráví, že v listopadu 1099 království zmizelo pod vodou. Zachránil se jenom Trevelyan, kterému se na bílém koni podařilo před vlnami uprchnout. Město lvů, hlavní město království, prý bylo plné divů.

Pokud se díváme z nejzápadnějšího cípu Cornwallu na ostrov Scilly, zahlédneme skaliska vyčnívající nad hladinu, kterým se říká Sedm kamenů. Mají prý označovat místo, kde leželo Město lvů.

V artušovských pověstech byl Tristan synem lyonesského krále. Měl za úkol přivést svému strýci z Irska nevěstu, princeznu Isoldu. Oba však náhodou vypili nápoj lásky a zamilovali se do sebe. Tristan si nakonec vzal jinou Isoldu, zažil mnohá dobrodružství a nakonec tragicky zahynul.

Tato postava má předobraz v historickém Tristanovi, jednom ze čtyř zaznamenaných lyonesských králů, ale toto království pravděpodobně nikdy neexistovalo. Skutečný Tristan byl zřejmě král Drust z Lothianu, piktského království v dnešním Skotsku. Tato dynastie byla spojována s keltským královstvím ve Walesu a v severní Anglii. Tam se jméno změnilo na Drystan, ze slova Lothian se stal výraz Leonais. To byl zároveň název části Bretaně, ta měla styky s Cornwallem. Tam se z něho stal Tristan z Lyonesse. V Cornwallu existovaly legendy o potopené zemi. Tu označovali jako Lethowstow. Z toho se stala Leonais a z ní Lyonesse.

Ztracený Lethowstow může mít skutečný základ, ale to by byla dlouhá historie.

Na závěr budu citovat Wikipedii: Příběh Lethowstowu/Lyonesse má svůj protějšek v Bretani, kde leží pod zálivem Douarnenez potopené veliké město Ker – Is. Potopě unikl jen král Gradlow, který stejně jako Tristan cválal na bílém koni před záplavou.

Oba příběhy jsou spojeny s hrdiny ze 6. století a oba patří ke keltské oblasti oné doby, mohlo jít docela dobře o lokální pohromu způsobenou výjimečně vysokým příbojem.

Této látky se dotýkají i jiné mýty, je zpracována básníkem Tennysonem (19. století) i autory 20. století, inspirovala i Tolkiena (ztracené království Númenor), psal o ní i časopis 100+1 atd.

Šambhala

Šambhala se podle jedné oblíbené legendy nachází v některém odlehlém himálajském údolí, snad v centru Tibetu, starobylé texty Čhag – čhung ji umisťují do jiného konkrétního údolí (Satledž). Podle badatelů 19. a 20. století leží mnohem dále na severu Mongolska nebo jeho okolí, podle Blavatské leží v poušti Gobi ...

Vyhneme se složitým historickým okolnostem vztahujícím se k buddhismu i jiným náboženstvím. Pro naše následné seznámení s Agarthou potřebujeme vědět, že Šambhala se stala symbolem nejvyššího duchovního pokroku, jakýmsi sídlem kosmického ohně, očišťující síly, která smete zkažený materialistický svět a přivede nový věk čistoty.

Agartha

Tato záhadná říše se prý nachází hluboko pod zemskou kůrou. Je shromaždištěm temných sil, proto se tam vytvářejí zlé energie. Snad dleží pod Himálajem, snad ve středu země, ale jak uvidíme dál, bývá situována i jinam.

Francouzský orientalista a mystik Saint – Yves D' Alveydre tvrdil, že pomocí astrálního cestování pronikl do nesmírně vyspělé podzemní civilizace a popsal Agarthu i jejího nejvyššího vládce Brahmatinu. Ten do těchto míst přivedl roku 3200 před. n. l. miliony svých stoupenců a vybudoval tam mimořádně vyspělou civilizaci, která se odhalí světu nahoře a zavede nový věk.

Legenda o Agarthtě vznikla na konci 19. století a stala se součástí mýtu o Šambhale. V psychické válce mezi Agarthou a Šambhalou první reprezentovala negativní energie, druhá pozitivní.

Některé síly, které ve 20. století soupeřily o nadvládu, se snažily Agarthu objevit a využít energii pro sebe. Nejznámějšími hledači byli nacisté, kteří vyslali v letech 1937 až 1939 do Tibetu výpravu, aby tuto podzemní říši vyhledala a spojila se s jejími vůdci. Ať už tomu bylo jakkoli, je pravda, že výprava měřila Tibeťanům lebky a zkoumala možnost, že árijskou vlastí byl Tibet (to souviselo s německým rasismem).

Tolik značně útržkovitě na úvod. Podívejme se do Agarthy poněkud důkladněji.

Podle názoru některých badatelů je Země pevná koule, ale její kůra je děravá. Uvnitř jsou přirozené i umělé dutiny pospojované složitou soustavou chodeb a tunelů. Prostory jsou osvětleny zvláštním nazelenalým světlem vyzařujícím se stěn a stropů. Mohou tam růst i rostliny. Původ tohoto světla zatím neznáme, ale ovlivňuje prý i tok času.

Obyvatelé Agarthy jsou údajně potomci velice staré civilizace, která se uchýlila do podzemí po obrovské katastrofě, která prý v dávných dobách postihla naši Zemi. Stoupenci domněnky, že šlo o jadernou válku, uvádějí i místa, kde k ní došlo (Sahara, Gobi, Nullabor v Austrálii, některá místa v USA…) a snaží se to doložit přírodními úkazy.

Pokud jde o obyvatele Agarthy, i tady se badatelé rozcházejí (potomci zničené Atlantidy, bibličtí „synové Boží“, nebo snad dokonce návštěvníci z kosmu, kteří se do podzemí uchýlili před šedesáti tisíci lety). Všichni ale uvádějí, že tato rasa má obrovské znalosti a ovládá tajné síly, s jejichž pomocí může uvádět do pohybu a přemisťovat v prostoru i velké a těžké předměty, má i zvláštní létající stroje, v nichž v podzemí cestuje. Agarthťané prý udržují občasné styky s vybranými lidmi na povrchu Země, proto se jejich stroje tu a tam objevují na obloze. Je tedy možné, že tzv. létající talíře k nám nepřilétají z kosmu, ale z hlubin naší planety.


Tady naši informaci o Agarthtě uzavírám. Látky o ní je hodně, je různorodá, některé články si částečně odporují, ale stojí za to, abyste se s nimi seznámili (v jednom z nich je např. uvedeno, že Šambhala je místo v Agarthtě). Jsou v nich dobrodružné zážitky badatelů, cestovatelů, poznatky buddhistických i lámaistických mnichů (Mongolsko, Tibet...), více či méně věrohodná svědectví obyvatel oné části Asie.

Obsažný a zajímavý pohled do této oblasti nám podává Ivan Mackerle, hodně zajímavé látky je i na webu (z toho jsem však kvůli omezenému rozsahu článku nečerpal).

Zdroje: Atlas Atlantida a další ztracené civilizace (J. Levy, Metafora 2008) Cesty za příšerami a dobrodružstvím (I. Mackerle, Motto 2005), Zakázaná archeologie (K. Dona a R. Habeck, Dialog 2008), www.wikipedia.org

Obrazek: www.wikipedia.org

Camelot je internetový měsíčník, který vychází od října roku 2008. Zabývá se fantastikou, historií, mytologií a záhadami. Na těchto stránkách si můžete stáhnout všechna čísla Camelotu, která dosud vyšla, hlasovat v různých anketách nebo se zapojit do diskusí na našem fóru.

Stanislav Cepník st.


Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!













Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...