POLITIKA: Proč jezdit do Číny a Vietnamu
Co tedy naše politické delegace jezdí do těchto zemí dělat? Snad už je jasné, že dynamika jejich vývoje je taková, že to nelze přehlédnout. Stejně je nasnadě, že po vstupu do EU jsme se stali zajímavějším a ceněnějším partnerem. Co je ale tématem jednání pro parlamentní delegaci na nejvyšší úrovni, která pobývala v Pekingu, Šanghaji, Hongkongu a Hanoji v nedávných dnech?
Česká republika má velkou a trpkou zkušenost s tím, jak záleží ve světě na tom, kam se vyvíjejí velké státy, jak se v nich daří demokracii. Určitě nás těší, pokud země jako Čína, Indie mají dobré hospodářské výsledky. Ale stejně tak víme, že jestli tyto země dnes něco potřebují, tak jsou to opravdu fungující politické instituce. Jednou z klíčových je právě parlament. V Číně i Vietnamu nutně musíte mluvit se svými partnery o tom, že parlament potřebuje řádně volené zástupce, kteří dělají politiku na plný úvazek. Ve Vietnamu je to jenom dvacet procent, v Číně je Všečínské lidové shromáždění sice ohromné, má téměř tři tisíce zástupců, ale plně profesionální je pouze vedení, tzv. Stálý výbor. Je důležité, že v obou zemích nám partneři argumentovali, že už se zavádějí interpelace, že řada jednání výborů jsou již často pro vládu nepříjemná a velmi kritická, že střety jsou stále zajímavější pro sdělovací prostředky. Například ve Vietnamu měli první interpelace právě v minulém roce. Čínský předseda mi zase řekl, že k jednomu návrhu zákona se sešlo patnáct tisíc připomínek z celé země. Namítl jsem mu, že moderní demokracie se už nemůže podobat athénské agoře a že podobný přístup spíše veřejnou debatu znehodnocuje. Co je velmi významné, je skutečnost, že v obou zemích si uvědomují, že věci se musí změnit. Ve Vietnamu to uznávali otevřeně v průběhu našich jednání, v Číně alespoň při neformálních rozhovorech .
Jsou to samozřejmě fatální nedostatky, ale je třeba rozlišovat. Pokud se v těchto zemích daří zlepšovat postavení miliónů lidí a dostávají šanci ti, kteří včera strádali, tak o tom nelze nemluvit s respektem. To nejhorší by byla arogance. Naopak je třeba využít toho, že my jsme bývalá socialistická země, která nyní buduje tržní ekonomiku a pluralitní demokracii. V něčem jsme na podobné cestě a zabývali jsme se podobnými problémy. Nelze nemluvit o tom, že my jsme v roce 1989 zrušili vedoucí úlohu komunistické strany. Víme, že naše historie a kultura je úplně jiná než v Číně, že riziko chaosu bylo u nás nesrovnatelně menší. Nicméně ze zkušeností, které máme, platí, že politické strany jsou jediný mechanismus, který umožňuje občanům v moderní společnosti vyjadřovat, přijímat a prosazovat své politické a mravní hodnoty. Politika nemůže být bez fungujících politických stran. Bez nich se snadno mění jen v hru jednotlivců, zájmových skupin a autoritářů.
Zní to možná triviálně, ale mně připadá, že je důležité v těchto zemích mluvit o našich zkušenostech ve vytváření zastupitelské demokracie, o tom, že je třeba skutečnými volbami do politiky delegovat lidi, kteří se skutečně zajímají o veřejné věci, mají potřebné zkušenosti a musejí se občanům zodpovídat. Pokud jsme dnes přesvědčeni, že se bez toho politika neobejde, tak o tom musíme mluvit tam, kde cestu k parlamentarismu teprve hledají.
Naše cesta mi potvrdila, že o podobný typ rozhovoru je zájem. Nejtěžší je vždy najít opravdu partnerský vztah, nebýt ani servilní, ani povýšený, skutečně se respektovat navzájem a dokázat věcně zaujmout.
Stojí to za to. V zemích, které jsme navštívili, je situace naprosto otevřená a jejich politici mají ve svých rukách právě dnes klíčová rozhodnutí, která povedou buď k dalšímu rozvoji nebo anarchii. Určitě nám nemůže být jedno, co udělají.
MF Dnes 9.3.2006
předseda Poslanecké sněmovny PČR
