POLITIKA: Nového nic
Nepochybně lze souhlasit s jejím tvrzením, že jediným čestným východiskem ze současné situace jsou nové volby v termínu co nejkratším. Nepochybně je nutno souhlasit i s Jiřím Paroubkem, který poznamenal, že by ho tedy zajímalo, kterak toho chce paní Němcová dosáhnout, zvláště když si připomeneme, co nedořekl. Že totiž on s předčasnými volbami nesouhlasí a dělá možné i nemožné, aby nebyly.
Pokud nejsme sběrateli kuriózních výroků a nepřekvapuje nás, jak drzými se stali komunisté po sedmnácti letech, nebylo počáteční téma – fašizující tendence v české společnosti - příliš zajímavým. Situace se začala měnit až v okamžiku, kdy se v probíraných tématech ocitla zřizovaná komise ČSSD pro diskreditaci ODS a na straně druhé holedbání Marka Dalíka, kolikže poslanců ČSSD má zmáknutých pro podporu trojkoaliční vlády.
Oba případy svědčí o jednom. O osudu druhého pokusu o sestavení vlády a nejspíš i o vyřešení celé této ústavní krize se nakonec rozhodne pomocí špinavých prostředků a zpravodajských her. Slova Miroslavy Němcové o jediném čestném východisku jsou hlubokou pravdou, stejně jako slova Jiřího Paroubka, že k tomu on jaksi nemá vůli. Co se týče Marka Dalíka, jeho vystoupení bylo buď plánovanou provokací, reakcí na zřízení oné diskreditační komise ČSSD nebo opakovaným potvrzením faktu, že Marek Dalík se občas nechává unášet vlastní důležitostí a nevidí si do úst. V prvním případě zůstává setrvání Marka Dalíka v nejbližší Topolánkově blízkosti věcí promyšleného postupu, pokud jde o druhou možnost, měl by se ho Mirek Topolánek s těžkým srdcem, ale rychle zbavit, stává se pro něj nebezpečným.
Šídlo z pytle se vyklubalo Vojtěchu Filipovi, který zaperlil návrhem, aby stranickým zrádcům byl odebrán poslanecký mandát. Prostě, uplatňování vedoucí úlohy, to jen tak z krve nevyprchá! Osobně bych navrhl dopracování tohoto návrhu do dokonalosti. Podle výsledku voleb by obdržely jednotlivé stranické sekretariáty podíl na hlasovacích právech a ušetřilo by se za, v takovém případě, dvě stě zcela zbytečných darmožroutů na ochotnickém jevišti.
Pokračování pořadu „Jste opravdu tak dokonalý, pane expremiére?“ využil Jiří Paroubek k tomu, že prezentoval svoje vlastní představy o směru, kterým chce vést jednání s ODS o vládě. Nejdříve navrhl jako termín „předčasných voleb“ konec roku 2009, sedm měsíců před termínem voleb řádných. Zkousl by do vlády lidovce, ale nesouhlasí s přítomností zelených. No a do „reformního programu“ takové vlády nabízí teze jednotlivých agend, nepochybně potřebných. Bublina této nabídky ovšem splaskla ihned, když se Václav Moravec neprozřetelně zeptal, jakže by měla vypadat dohody o takových tématech. Na první poslech to vypadalo, že snad ČSSD je ochotna jednat o demontáži sociálního státu snad až na úroveň první průmyslové revoluce. Nikoli, jde pouze o okruhy, o kterých se chceme bavit, utnul socialistický vrchní šéf naděje nelítostných vykořisťovatelů.
Jakým by to bylo způsobem, odkryla Miroslava Němcová, když se jej zeptala, zda je tedy ochoten pozastavit platnost zákoníku práce. Pouze o opravě jednotlivých nedostatků se bude trpělivě jednat.
Ze strany socialistů jde tedy o velmi jednoduchou past. Postavit vládu s mandátem na celé volební období a ta si proklamativně vytýčí reformy, v čem Topolánka napadne. Jejich realizace – a to také zaznělo – bude podmíněna souhlasem všech parlamentních stran, tedy i komunistů.. Neboli věc, která na první pohled vypadá vstřícně, ale v podstatě je pro protistranu naprosto nepřijatelná a vedla by pouze k diskreditaci ODS, která vyhrála volby s reformním programem.
Po osmé hodině pak dospěl Lidový dům k očekávanému komuniké. Odmítl účast v koalici se zelenými, odmítl jakékoli konání předčasných voleb a přerušil jednání o vládě s ODS do doby, než se Topolánek za Dalíkovy výroky omluví.
Jak bych to tak shrnul. Obě strany si slovy Zdeňka Škromacha dělaly jedna z druhé dva týdny … (to nemůžu napsat, když se to nesmí ani v diskusi) a jsme zase tam, kde jsme byli.
