POLITIKA: Naše české gatě

Paroubek říká, že to jsou Langerovy gatě, Langer zase vykřikuje o gatích Paroubkových. Přiznávám že jsem v prvním momentě nepochopil, proč jsou náhle takovým problémem sousedovy třaslavice. Vždyť přece jde o věci, které jsou dávno chronicky profláknuté! Skutečnost, že policejní složky používají vyšetřovací metody včetně odposlechů a prolomení bankovního tajemství pro monitorování činnosti některých politických stran, je veřejně známa nejméně dva roky od doby Kořistkova případu.

Že řada vysoce postavených policistů má nadstandardní vztahy s ČSSD, je veřejným tajemstvím ještě déle. Nejméně od doby, kdy jeden z tehdy nejvýše postavených policistů, plukovník Jakubík, vážil cestu z Prahy až do Hranic, aby osobně vyhrožoval kadeřnici Regecové, která odmítala prodat pozemky pro Philips.

Je velmi pravděpodobné, že takových případů, kdy vyšetřování kriminální kauzy je zneužito ke shánění všech možných využitelných informací – ať v obchodě nebo v politice – je mnoho, a jisté, že v současném režimu utajování těchto činností se nabízí široké pole působnosti pro zdatného analytika v uniformě.

Žádná z těchto veřejně známých skutečností českou politickou scénou dosud neotřásla. Raketýr Jakubík nezpůsobil pád Zemanovy vlády a dál slouží uklizen na okresním ředitelství v Mostě. Odposlechy Topolánka před dvěma lety nevedly k politické krizi a o poměry v policii se veřejnost zajímala mnohem méně, než o Grossův byt a strýčka Vika. Soudce, který povolil Topolánkovy odposlechy neskončil před kárným senátem. Šéfprokurátorka Benešová, která se všemi silami snažila kauzu ovlivňovat, naopak kandiduje do senátu za ČSSD.

Kubiceho zpráva volby neovlivnila. Kdyby se Jiří Paroubek neustále nevracel ke své údajné pedofilii, pes by po ní neštěkl. Zpráva ostatně neunikla ze spisu předáním do parlamentu. Několik dní před tím byla nalezena v počítačích zabavených ministerskou inspekcí pátrající po nesrovnalostech v cesťácích a předána vedení ČSSD.

Při těchto poměrech na policii se velmi snadno vynoří otázka. Jaké kontakty musí mít člověk a na kolik peněz do čí kapsy ho přijde, aby policie prolezla telefony a konta konkurence? Zabývá se takovou činností jedna policejní agentura nebo několik samostatných, podle hesla o příležitosti a zloději? Nebo zůstala doposud tato zajímavá práce s informacemi vyhrazena pouze pro zájmy jedné úzké skupiny? Organizovaný zločin měl svoje lidi i v Národním bezpečnostním úřadě a jeho kontakty sahaly až ředitelům Kadlecovi a Marešovi! Je naivní si myslet, že policie až na nějaký ten Berdychův gang zůstala imunní?

Jsou země, kde by tyto otázky vyvolaly průvan, na který by bylo možno připojit ekologickou elektrárnu. V Česku jsou veřejně známy několik let, neřeší je žádný investigativec a když je nejhůře, přijme parlament hlasy ČSSD a KSČM usnesení, že je vlastně všechno v cajku.

Šetření Kubiceho zprávy, až na nějaký ten výlet vrtulníkem, připomíná šetření Kořistkovy aféry, jako přes kopírák. Pár standardních odposlechů, se kterými všichni počítají, tedy nemůže být důvodem pro tolik křiku. Bývalý ředitel NBÚ je podezřelý, že se v podniku, kam byl po odvolání dosazen, podílel na pokusu o miliardový podvod. Miliony, které se záhadně objevily na jeho účtu ze strany podvodníků, mohly být provokací, ale daleko pravděpodobněji foršusem. Polský PKN Orlen se na privatizaci Unipetrolu dohodl se svým konkurentem Andrejem Babišem, osobním přítelem tehdejšího premiéra, nedohodli se až nad kůží medvěda. Když ještě byli dohodnuti, dostal kupec pár miliard slevu a další miliarda se ztratila cestou z Polska do Česka. I o tomhle se naše marxistická většina v parlamentu usnesla, že to bylo OK. V síti skončil jedině šéf Paroubkova kabinetu Doležel, který si o pět na stole řekl zřejmě mimo pořadí a navíc si ho Spyra nahrál.

Co je tedy jinak? Co je pravým důvodem oné Paroubkovy revize Langerových gatí a Langerova zájmu o gatě Paroubkovy?

Přes zoufalý poziční boj, který Paroubek svádí do posledního Kalouska, se ČSSD nepodařilo zabránit výměně vlády, a tedy ani výměně na pozici ministrů vnitra a spravedlnosti. Bývalá opozice, vůči které zatím směrovaly všechny profláknuté případy prapodivných iniciativ policie, dostala do rukou nástroje, jak tyto (a další) kauzy řešit. Iniciativa ministra vnitra se nebezpečně přiblížila místům, která, pokud tomu tak skutečně je, lze označit jako politickou policii ČSSD. Protože postupy, které vyplynuly najevo při kauzách Kořistka i Kubice, jsou evidentně postupy standardními, lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že skutečná prověrka policejních postupů přinese další odhalení srovnatelná s již zveřejněnými skandály.

Jiří Paroubek se brání velmi nahlas. Úhelným kamenem jeho obrany je, že dosud nikdo nenašel jím podepsaný písemný příkaz napíchnout mobil Topolánkovi s celou jeho početnou rodinou. Svým křikem se snaží přehlušit tři velmi zásadní momenty. Tím prvním je, že osm let nesla za policii a tajné služby výhradní zodpovědnost ČSSD. I kdyby policie zneužívala odposlechy na vlastní pěst, je to plná politická zodpovědnost strany růže. Tím druhým je, že ona prokázaná iniciativa policie a inspekce MV zatím vždy fungovala ve prospěch politických zájmů ČSSD. No a tím třetím je, že v obou zatím nejzávažnějších případech, Kořistka i Kubice, měli politici ČSSD k dispozici nejméně část spisového materiálu z policejních zdrojů. Na tom společný úradek poslanců ČSSD a KSČM nezmění vůbec nic.