POLITIKA: Na co nám jsou odbory?
Češi mají zřejmě v dobré paměti to, jak stáli frontu na vše od banánů a toaletních potřeb přes mražáky a kola až po devizový příslib a předpotopní Škodovku. Že přitom byli většinou členy ROH (Revoluční odborové hnutí) jim mnoho nepomohlo. Naše odbory se věru od těch polských neučily. Možná to bylo tím, že v Polsku jaksi nestáli frontu na banány, ale na chleba a rohlik. Za socíku prostě žádné odbory na území Československa neexistovaly.
Navíc v Čechách to stávkování nějak nemá moc velkou tradici a mezi lidem se moc oblibě netěší. V odborové centrále asi jen tiše závidí, jak je tato "kultura" rozvinuta ve Francii, Itálii nebo třeba Řecku - tam stačí ke statisícovým demonstracím každý pšouk. Asi nebude náhodou, že se nejvíce demonstruje tam, kde je největším vládcem všeregulující a do všeho nos strkající stát a kde je nebo dlouhodobě byla silná (euro) komunistická strana. V tom jsme zřejmě rozvinuté socialistické státy západní Evropy nedohnali, resp. se jim v některých ohledem v tomto smyslu ještě dále vzdalujeme.
Tradice neakčnosti a impotence českých odborů z časů ROH přetrvává i dodnes. Mohou se roztrhat při vyjednávání kolektivních smluv v podniku gigantických rozměrů typu Škoda. Ale aby se vybičovaly k nějaké aktivitě kupř. ve prospěch pracovníků všelijakých supermarketů, ve kterých snad nikdo neslyšel o dodržovaní aspoň některého z pracovních přepisů, to je jaksi neláká a neinteresuje. Některé ženy ve zmíněných chrámech konzumu budou i nadále místo toalety používat pleny.
Tak proč ty odbory máme? - teď jsem zde barvitě vylíčil, že Čech si na demonstrace nijak extra nepotrpí, že odbory se soustřeďují jaksi jen na lukrativní kousky a maminy šikanované u pokladny v nějakém marketu je nezajímají... Inu, fotbal také nehrajeme všichni a jakpak se dobře mají fotbaloví bafuňáři!
Odbory jsou prostě nátlaková organizace, která své věrchušce umožňuje poklidný, finančně zajištěný život v potichlých odborářských, případně senátorských kancelářích. Samozřejmě, že výjimky potvrzující pravidlo existují, ale jinak je to o tom, že skupinka strejdů, kteří nejen zjevem připomínají fotbalové bafuňáře, se po zádech dělníků šplhají k lizu. Je to osvědčený starý scénář, na který ovšem letí jen málokterý český dělník - rozhodně totiž neplatí, že v odborech je většina českých pracujících.
Aby mi bylo rozuměno, odbory jsou potřeba. Ovšem na úplně jiné věci, než nosí v hlavě jejich bossové. Ti jen demonstrují, že Hayek se svou teorií novodobých feudalit a ještě více Pareto se svou teorií elit měli dokonalou pravdu. A aby mi bylo rozuměno ještě úplněji - autor této stati má dokonale dělnicko-rolnický původ;-) Docela by mě zajímalo, jaký kádrový profil má takový Štěch...
(Poznámka redakce: Pan Štěch uvádí v životopise na svých stránkách Milanstech.cz mimo jiné svůj úžasný profesní vzestup. "Od nástupu do zaměstnání až do roku 1990 jsem pracoval v závodě Škoda České Budějovice v profesích strojní zámečník, dílenský dispečer, mistr, předseda odborů." Není nad profesi "předseda odborů"...)
