Různá poselství, která se vynořila z kongresu Občanské demokratické strany, si natolik protiřečí, že kdyby mohla mít politická strana osobnost, nezbývalo by než ODS poslat na psychiatrické vyšetření kvůli podezření ze schizofrenie. Tak například ODS prý nabídne vstřícnější tvář. Nebude už kritizovat Evropskou unii a vystříhá se zbytečného negativismu ve vztahu ke svým politickým soupeřům. Bude tak ale činit se stejnými lidmi ve svém vedení, kteří prosluli „nulovou tolerancí“ a protievropským brbláním.

To bude nepochybně vyžadovat velké osobní zapření. Asi jako kdyby chtěl Antonín Novotný v roce 1968 sám vybudovat socialismus s lidskou tváří, a Alexandra Dubčeka by proto raději ponechal v regionální politice.

Navíc tato taktika přívětivosti má trvat jenom po dobu volební kampaně. A co bude po volbách? Víme jen, že předseda strany Mirek Topolánek složí funkci, pokud se mu nepodaří sestavit většinovou koalici s lidovci. V duchu nově deklarované vstřícnosti „nulově tolerantně“ vzkázal sociální demokracii, že o velké koalici nemůže být po volbách ani řeč, a těm svým stranickým kolegům, kteří by snad o spolupráci přes politický střed přemýšleli, že jsou „marťané“.

ODS i nadále trvá na tom, že zavede pilíř své Modré šance--patnáctiprocentní rovnou daň. Ta pomůže především bohatším. ODS ale zároveň uspokojí i všechny chudší--s pomocí garantovaných měsíčních příjmů. Vlastně si nakonec polepší úplně každý: nezaměstnaní, důchodci, chudí, rodiny s dětmi, i bohatí. Město i vesnice, muži i ženy.

Když Vladimír Špidla řekl během volební kampaně před volbami v roce 2002 „zdroje jsou“, stal se vítaným terčem jak ODS, tak pravicových komentátorů. ODS nám teď říká totéž, i když, pravda, aby ty slíbené zdroje opravdu byly, bude nejprve muset trochu „experimentovat“. Vlastimil Tlustý to prý ale všechno řádně propočítal a nový program má už i chytlavé jméno: „Tlustá peněženka“. Pospěšte si: během vánoční sezóny budou objemné šrajtofle nedostatkovým zbožím.

Před kongresem jsme věděli, že ODS je pravicová, konzervativně-liberální strana, která nemá v lásce EU a tvrdě bojuje za národní zájmy. Nyní přibyla sociální dimenze, v jejímž světle vypadá ČSSD pravicově. Vlastně se nám narodila další sociálně demokratická strana. Od té původní se liší především tím, že nebude za žádnou cenu spolupracovat s komunisty, což je prý v případě ČSSD hotová věc. Dokonce natolik hotová, že přímo na kongresu už byl v duchu odvratu od zapšklosti a negativismu posvěcen nový název pro údajně zaručené spojení ČSSD a KSČM: KSČSSD.

Čeští voliči se mohou radovat. V nové ODS si opravdu každý najde to své. Nejsilnější pravicová strana se hodlá stát i nejsilnější levicovou stranou. Má v plánu radikální neoliberální reformy, kterým chce ovšem pro jistotu cudně říkat „změny“. V jejich rámci ale vybuduje sociální stát, o kterém se ČSSD ani nesnilo. Chce být vstřícná, ale také nekompromisní. Nebude už kritizovat EU, ale kritiky současné EU se nevzdává, zejména po volbách.

Někdo už napsal, že kdyby nový program ODS četl někdo, kdo neví, o jakou stranu se jedná, mohl by si myslet, že má co do činění se stranou „třetí cesty“ blairovského typu. To sedí, až na toho Blaira. ODS se vskutku vydala na odvážnou „třetí cestu“. Je i nadále stranou národně populisticko-konzervativně-liberální, ale nově též sociálně demokratickou--to vše s přívětivou lidskou tváří. Což jí nebrání v tom, aby zároveň nebyla semknutou hrází vůči údajnému Paroubkově populismu, který prý směřuje k vytvoření KSČSSD. I v tomto směru ČSSD trumfla: s komunisty se nepotřebuje spojovat, protože i bolševickou nekompromisnost už má v programu.

Právo, 29.11.2005

Webová stránka Jiřího Pehe