GLOSA: Vygooglit si Veleslavína!
Nejprve mě zachvátilo nadšení! Teď přihodím a vydražím si Veleslavína! Pak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi viděla originál v Národní knihovně. Stáli jsme tehdy frontu, abychom se mohli i jen podívat do otevřených stránek. A teď vidím faksimile téhle knihy v aukci hned vedle Arthura Conana Doyla.
Zmocnil se mě pocit degradace. Začala jsem si představovat, kdo by si ji tak mohl koupit. Možná někdo, kdo potřebuje jen uložit peníze, aby mu je nevzala světová krize? Nebo někdo, kdo si nakradl dost peněz, aby si mohl tuto dražbu dovolit? (Je to koneckonců bible, i když stará a ilustrovaná, a tahle představa mě nijak nenadchla.) Nebo ji koupí sběratel, který ji někde zamkne a už ji nikdy nikomu neukáže? Myslela jsem, že „osmý div světa“ by měl reprezentovat naši zemi, naši historii a literaturu, a ne se válet po internetových aukcích.
A najednou mi bylo smutno, že knihu, jakou je faksimile Velislavovy bible, si můžete „vygooglit“ zadáním slovního spojení „fantasy knihy“.
I když, na druhou stranu... jsem ráda, že s lidmi jako generální ředitel společnosti ČEZ, prezident Václav Klaus, bývalý ruský prezident Putin, ba i sám papež, mám něco společného: stejně jako já i oni všichni čtou „fantasy knihy“.
