Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Tyhle mesiášské bludy "pro celý svět", to je hnus ! Tohle přivádí lidskou civilizaci k degeneraci !
Pokud tahle idiocie projde, pak povede k rozpadu rodin i společnosti a následně k návratu stavu před několika staletími.
Nejsem právník a Istambulskou smlouvu jsem viděl v překladu. Ale z toho, co jsem četl, mi naskakovala husí kůže. Předávání obrovské moci nad lidmi - nad rodinami - do rukou nikým volených nevládních organizací, které budou ve společenských oblastech mocnější než státní i soudní moc, mě vyděsila. (Kam se hrabe předchozí "socialistická" ideologie - proti tomuto jde o slabý odvar. Mimochodem, nejsilnější kalibr minulých kádrů byl postih dětí - obvykle překážky při studiích kvůli nepohodlným rodičům. Za určitých okolností je ale šlo překonat.) Obávám se, že jde o snahu kompletně rozložit i ty zbytky normálně fungujících rodin, které ještě zbyly a kupodivu ještě i vznikají.
Nevím, kam budu muset emigrovat, pokud bude tato smlouva ratifikována - asi na Jižní pól.
Evropa - tedy přesněji její vlády - prostě páše dobrovolnou sebevraždu na všech možných frontách. A to bez ohledu na zcela jiná přání většiny obyvatel.
Proč emigrovat, lepší je vzít do rukou čakany a lotry placené z ciziny i se zkorumpovanými "neziskovkami" a zrádnými politiky vypráskat ze země.
Hlava první
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Asi každý zná dokument z něhož si propůjčuji úvodní věty.
Rád bych se zeptal, kdo spatřuje nedostatky ve vymezení rovnosti práv muže a ženy touto formou. Dle mého názoru je princip mezigenderové rovnosti zakotven v legislativě již od vzniku našeho státu.
To, že dochází k různým kriminálním činům odporující základním mezilidským konsensům je bezpochyby odsouzeníhodné. Nepochybuji však, že převážná většina z nás by dozajista neváhala potírat tyto činy ať jen svým nesouhlasem nebo vlastním aktivním úsilím.
Je snad v naší společnosti násilí páchané na členech rodiny nedostatečně kriminalizované? Jsou snad pracovní příležitosti žen opravdu horší s ohledem na striktně objektivní omezení?
Nevidím jediný důvod proč vlastně celá smlouva není psaná genderově neutrálně. Proč její název zní Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči -ženám- a domácího násilí a ne Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči člověku a domácího násilí.
Již z názvu je zřejmý podtext úsilí této smlouvy, který jde v duchu západního pseudoliberálního myšlení. Nejspíše se dokážeme shodnout, že k opresi žen v minulosti opravdu docházelo nemalou měrou, avšak skupin kterých se oprese za posledních několik tisíc let týkala bylo nespočet. Sám nedokáži posoudit, zda kdybychom separovali opresi spojenou pouze s pohlavím ženy, jestli by při objektivní míře dokázala převýšit nespravedlnost páchanou na jiných skupinách.
Ať už je odpověď jakákoliv, nijak nesouvisí s odůvodněním dnešního trendu, že spravedlnosti se má dostávat v první řadě menšinám, které ji v minulosti požívali méně. V takovém případě by přirozeně muselo neustále docházet k přelévání spravedlnosti ze skupiny na skupinu s následnou děsivou kulminací v historii se tolikrát opakující.
Pochybnými a nekončícími omluvami za naše předky nikomu nikdy nepomůžeme. Jediná prospěšná činnost jak kultivovat společnost, je kultivace ctnostní jednice v jeho vlastní režii s ochranou rukou legitimní justice.
K závěru bych snad jen dodal, jak důležité je pro mlčící většinu bdít nad politickými rozhodnutími elit a umět se ohradit a protestovat proti opatřením usurpující práva občana a zavádění autoritářského přístupu k svobodě. Český právní systém má zajisté mnoho děr, genderové postavení mužů a žen však k těmto dírám dle mého názoru řadit nelze.
Na Istambulske úmluvě mi přišlo nejpříšernější, že to je závazek přijat v budoucnu povinně nové, dnes ještě neznámé, zákony. Když jakési nikým nevolené centrum moudrých hlav zjistí, že se někde páchá nějaký nový druh "příkoří", tak prostě jen sepíše co by se s tím jako mělo a jaké zákony přijmout.. A parlamenty zemí, co k Istambulská smlouvě přistoupily jsou povinny takové zákony přijmout.
Tento mechanismus známe velmi dobře z fungování EU a i největší její zastánci přiznávají, že to je problém a eufemisticky to nazývají "demokratický deficit".
To je jako kdyby někdo podepsal např. nájemní smlouvu na byt a v ní bylo, že protistrana si do ní může kdykoliv cokoliv připsat a ono to platí. Takovou smlouvu by nikdo svéprávný dobrovolně nepodepsal, nehledě k tomu, že taková smlouvu by každý případný soud označil za neplatnou (nelze se smlouvou vzdát dopředu svých práv nebo tak něco). Přesto se nám někdo snaží podstrčit, že u mezinárodních smluv to je to pravé ořechové.
Když jsem si v rámci minut minulých kol diskuzí kolem Istanbulské smlouvy její text přečetl i s jakýmsi doprovodným komentářem, byl jsem velmi překvapen definicí pojmu "násil" . Teď už si nevzpomenu, jak to bylo přesně, ale utkvělo mi v paměti, že když nesplním legitimní očekávání manželky a nekoupím ji k Vánocům kožich, tak se dopustím trestuhidného útisku a domácího násilí
Autor má pravdu, vymezení pojmů ve smlouvě je chatrné, a zejména pojem "gender" bych do právního řádu vůbec nezaváděl - pro jeho neuchopitelnost a desítky navzájem nekompatibilních výkladů
K té rovnosti: Existuje rovnost příležitostí, velmi přínosná.
Existuje rovnost výsledků, u sociálních inženýrů a inženýrek (nic jiného feministky, genderistky, feministi a genderisti nejsou) velice oblíbená, leč nedosažitelná a škody páchající. Zato poskytující možnost dobře honorovaných, moc poskytujících, dokonale škodících funkcí a institucí.
Myšlenka, že rovnosti (ve smyslu equality of outcome) bude dosaženo tím, že se obě pohlaví budou vychovávat přesně stejně (unisex hračky, oslovení "děti" namísto "děvčata" a "chlapci") byla vyvrácena sociologickými studiemi. Rozsáhlé studie (desetitisíce zkoumanýc) prokázaly, že čím je společnost aktivně rovnostářštější v genderovém přístupu (zákony, direktivy...), tím VĚTŠÍ nikoli menší je rozdíl v projevech obou pohlaví (volba vzdělání, zaměstnání, hobby, zájmů atd.). Poměr inženýrů/inženýrek či zdravotních sester/zdravoních bratrů je ve Skandinávii NEJVĚTŠÍ. Tyto studie představují jedna z nejtvrdších dat, která sociologie jako věda je schopna nabídnout. A výsledky vyvolaly v řadách progresivistů (často samotných autorů studií) údiv ba zděšení.
Pan Piťha řekl v podstatě totéž, jenom nehovořil k akademikům či intelektuálům.
Piťhovo kázání přišlo v pravý čas a pan profesor nečekal, jak vítr za chvíli povane. V tom je jeho cena. Bez kázání by asi nebyla ani tato polemika. Kardinální otázkou je, proč bychom měli podepisovat něco, co nepotřebujeme a je nám lhostejné.
Podřadné postavení žen v minulosti bylo dáno technologickou úrovní,která neumožňovala rovnoměrné zapojení žen do tvorby společenského produktu. Mluvit dnes o diskriminaci je hloupost nebo zákeřný úmysl.
Příroda stvořila ženu a muže s jasně diferencovaným posláním,které mohl změkčit až vědecko-technický rozvoj. Samozřejmě s tím přišly i nové problémy: jak skloubit přírodu se společenskými (ale i individuálními) požadavky..
Oni se zapojovali do tvorby společenského produktu, ale jejich práce nebyla dostatečně oceněna
Ulovit mamuta je obtiznejsi, nez nasbirat chrousty.
Pobit nepritele je slozitejsi nez trhat ovoce.
Vyrobit necky je slozitejsi nez je pouzivat.
Takze-nemate pravdu, v minulosti melo nizsi ohodnoceni zen opravneni.
Ale zrovna tak nikdo nepochybuje o tom, ze zeny byly tim krkem, na kterem byla muzova hlava.
Posledním nástrojem vyjednávání je boj. V tom byly ženy z fyziologického hlediska vždy v nevýhodě vůči mužům. TO bylo asi hlavním zdrojem jejich podřízeného postavení. Na druhou stranu (ze stejného důvodu) ženy málo kdy musely bojovat ve válkách a ani dnes například obvykle nedělají fyzicky velmi náročné či nebezpečné práce.
Historie není historií zoufalého utrpení žen utlačovaných v patriarchátu privilegovaných mužů, ale utrpení převážné většiny populace v boji o holé přežití. A historií vzájemné spolupráce muže a ženy tomto boji.
Zajimal by mne sociologicky pruzkum mezi gender aktivisty. Jake jsou jejich rodiny, jaci byli ve skolce, ve skole.....
Obávám se, pane Tichý, že by to nebylo moc veselé čtení. Tož tak