10 °C
Lidský řetěz odpůrců jádra v délce 120 kilometrů spojil jaderné elektrárny Brunsbüttel a Krümmel.
Organizátoři byli nadmíru spokojeni. Jednalo se o jeden z nejrozsáhlejších protestů proti německým jaderným elektrárnám za poslední léta. Dva dny před nechvalným výročím černobylské havárie se podařilo dostat na demonstrace desetitisíce lidí, což znamenalo možnost zadarmo proniknout do médií a hlasitě vyjádřit nesouhlas s úvahami stávající vládní koalice CDU/CSU a FDP o možném prodloužení provozu jaderných elektráren za limity stanovené programem odstoupení od jaderné energetiky, který byl vnucen energetickému sektoru v roce 2000 za vlády SPD a Zelených pod vedením kancléře Schrödera.
Účastníci demonstrace měli zcela jasno: stávající vládní koalice musí dodržet závazek na odstavení jaderných elektráren podle původního scénáře ze Schröderovy éry, což podle současných předpokladů odpovídá ukončení provozu poslední jaderné elektrárny v roce 2022.
Kardinální problém ovšem spočívá ve skutečnosti, že původní program odstoupení od jaderné energetiky byl koncipován z čistě politických a ideologických hledisek. V podstatě v duchu soudružského hesla „poručíme větru, dešti a energetice rovněž“. Tehdejší námitky odborné veřejnosti ohledně (ne)reálnosti uskutečnění programu byly tehdy promptně smeteny ze stolu jako průhledná propaganda energetické lobby.
Čas oponou trhnul, nacházíme se v roce 2010, zhruba uprostřed původně plánovaného období útlumu jaderné energetiky. V roce 2000 vyráběly jaderné elektrárny zhruba třetinu veškeré německé elektrické energie, v roce 2009 zhruba čtvrtinu. V současné době jsou na severu Německa vybudovány větrné elektrárny se souhrnným instalovaným výkonem třiadvaceti temelínských bloků a další desítky gigantických větrných farem jsou plánovány. Šestnáct uhelných a plynových elektráren s celkovým instalovaným výkonem dvanácti Temelínů se aktuálně staví, resp. rekonstruuje. Německo ve spolupráci s Ruskem nastartovalo projekt plynovodu Nord Stream, aby bylo schopno v budoucnu krmit nenasytné Otesánky plynových elektráren, které by měly alespoň částečně nahradit výpadek výroby z jádra. Jen tak mimochodem: v rámci tohoto projektu se pod vlajkou ruského Gazpromu velmi výrazně angažuje i hlavní postava programu odstoupení, bývalý kancléř Schröder.
I přes všechna tato opatření, mimochodem ekonomicky extrémně nákladná, z výpočtů Spolkové energetické agentury vyplývá, že v případě pokračování odstavování jaderných elektráren by Německo mělo v roce 2020 fatální nedostatek instalovaného výkonu, což je pro evropskou průmyslovou mocnost v podstatě neakceptovatelná energetická perspektiva.
Ve světle těchto skutečností by žádné zodpovědné vládě nezbývalo nic jiného než program odstoupení od jaderné energetiky přehodnotit a zabránit pádu Německa do „energetické jámy“, kterou si samo kope. Logickým a technicky nejjednodušším řešením je „roztáhnout“ program odstavování jaderných elektráren v čase. V současné době se diskutuje více variant prodloužení průměrné doby provozu elektráren v časovém rozmezí 4-28 let. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že obdobné úvahy by musela rozpracovávat i koaliční vláda pod vedením SPD, kdyby v současné době byla u moci. Pouze by mě zajímalo, jak by tuto skutečnost SPD a Zelení vysvětlovali účastníkům demonstrací u elektráren Brunsbüttel a Krümmel, již byli posledních deset let krmeni environmentální propagandou zelenkavých energetických vizionářů, která už v době svého vzniku nebyla slučitelná s technickou realitou.
Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora
