Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Běžte si hrát na písek. On je nějaký rozdíl? Povídejte, přehánějte.
Tak jistě kluci vaše hospodské kecy. Zkuste ještě tu Bohoušovu o cikánce co rodí 2 děti každý rok posledních 20 let... :)))))
Pár dní zpátky byla ve zprávávh jedna 22-tiletá, která stihla už 6 dětí.
Žádná výjimka.
Podlezny, typická ..... prvně zabřezne ve 14 letech a pak každý rok vrhá aspoň jedno mládě.
V Týdnu vycházela reportáž o cikánské rodině kdesi z Ostravska. Než to skončilo, protože redaktir už nedkázal platit co z něj vždycky vydyndali(a poctivě to přiznal), měl matka rodu 12 dětí, z toho dva kluky už na "státním zabezpečení" v base a čtrnáctiletá dcera z ní udělala babičku. Otec dítěte (nějaký bratranec) byl na cestě do báně, protože jemu už přes 15 bylo...
je pravdou že se 3x a dost neosvědčilo
na druhou stranu se společnost musí bránit neplatičům.. vymysleli jsme soukromé exekutory kteří dluhy nafukují a slušné lidi ožebračují.. na neplatiče např. alimentů jsou krátcí.. takže to nakonec platí stát = my všichni..
Ožebračují jenom ty, co předchozích několik výzev k plnění ignorovali. Zbytek jsou ublíženecké plky.
Soukromí exekutoři je zločin realizovaný státem. Lze to srovnat jen se státním pardonem pro zloděje obecně.
Problémem je, že se každou kazou musí někdo zaobírat. A bohužel ten čas a ty náklady tam jsou. A jsou v mnoha případech fixní. Tj. je jedno zda jedluh jedna koruna nebo sto tisíc..... No a pak to roste....
Ostatně by stačilo i umožnit firmám odepsat tyto ztráty bez exekucí z daní...
Třikrát a dost - já si myslím, že je velmi dobře, že se o tom aspoň mluví. Mimo dobu předvolební je to zapovězené téma a pro mnohé strany v dnešní době upřednostňování menšin a rasismu naruby je i odvaha s něčím takovým vylézt. Takže za mě dobře.
Bohatí a chudí.
Znám případ, kdy od porodu postižná dívka se léta bolestivě učila chodit a od 4. třídy ani Základku nestíhala. Absolvovala zvláštní školu a nastoupila pomocnou práci. Už jako dospělá, vysmívaná spolužáky, si vytrvalým úsilím dokončila normální ZŠ, to aby mohla absolvovat kurs pro sanitářky a nyní pracuje v nemocnici, několikrát týdně střídá noční a denní služby, je pečlivá spolehlivá. Dosáhla tím svého potenciálního životního maxima, má konečně respektovaný status zdravotní sestry, a je v životě šťastná. Mají s manželem pěkně rekonstruovaný byt v paneláku, pěkné autíčko z druhé ruky a mohou si každý rok dovolit i levnou zahraniční dovolenou. Děti mít nebude, přestože by je moc chtěla.
Opačný případ je fyzicky zdravý muž, s kterým byly od dětství velké kázeňské problémy. Vyrůstal v neúplné rodině s dvěma bratry a s otcem v cizině, a zoufalá matka jej v končící pubetě poslala za otcem, aby jej "zpacifikoval". Moc se to nepodařilo, ve velkoměstě zastával několik nekvalifikovaných prací a posléze se vrátil do naší země. Jediné, co dobře ovládal, byl jeden exotický jazyk a radikální názory, které dokázal účinně, s pravidelným hrubě obscénním pandánem, na veřejnosti ventilovat. Jeho hospodský kumpán mu poradil kariéru v politice, což se mu v naší nemocné společnosti podařilo, k velkému překvapení jeho dvou vzdělaných a slušných bratrů. Je z něj politický podnikatel, multimilionář, sukničkář, kterému krámek se slovy na hraně zákona vydělává velice zajímavé jmění.
Kdo z těchto dvou lidí je pro společnost důležitější, komu asi patří větší úcta a obdiv? Všichni samozřejmě znají jen druhý příklad, ten pán dokonce chodí na rozhovory a večeře za prezidentem. Není to ale nic, čím by se mohla naše společnost chlubit. Víc: je to nebezpečné.
Dobrý den.
Smutný obrázek společnosti, která je schopna si tohoto fyzicky zdravého muže (nikoliv psychicky), nainstalovat do vedení státu.
Ano- to máte pravdu. A proto si ani do budoucna o osudu této země n emyslím nic dobrého!
Druhý odstavec si klade otázku, zda na "holotu" platí přísnost a že "holota" si dá pozor, aby jí dávky nebyly odebrány. A hned si také odpovídá: Ta "holota" není schopna racionálního uvažování. Je schopna jen konzumace čehokoli: mj. alkoholu, cigaret, drog atp. A svoji novou generaci vychovává ke stejným životním cílům. Takže ano. Dávky je třeba krátit. Protože konzumu výše uvedeného se vzdát nedokáže, bude snad ta budoucí generace početně slabší a celkový objem dávek se sníží.
Každý ví, že je to cíleno na Romy. Recept přitom existuje. Cheb byl v 50. letech znám jako město, opuštěné původními obyvteli a zabydlené silnou romskou menšinou. Byla tu největší zkločinnost v republice. Přijel jsem tam na týdenní seminář v 80. letech a nestačil jsem se divit: pořádek, řada kulturních památek, v institucích zajímaví a vzdlaní lidé, Romové pacifikováni. Ptal jsem se představitelů města, jak se jim tento zázrak podařil. Řekli mi jediný způsob. Bylo nezbytné zrotrhnout staré romské klany. V každém bytovém domě jen jedna romská rodina. Trvalo to 2-3 desetiletí. Ale je po probému.
Právě, že jsem tam zajel loni z Frantovek. V ulicích okolo hyper Alberta jsem váhal, zda mám pěšky pokračovat neb povolat bodygárdy.