Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Vrátil jsem se z bowlingu a zírám...
"Proto také umíme dopředu říci co bude s Ukrajinou a s Evropskou unií...", pravil pan Janyška, když předeslal, že je to on a Mistři, kdo to narozdíl od nás vědí.
Nuže, pane Janyško, i já to vím. Zaniknou. Zaniknou stejně tak, jako všechny dávné státní útvary na Zemi. Na jejich místě budou útvary jiné, tak jako se dosud vždy v dějinách lidstva stalo. Ani to se Sovětským svazem na věčné časy nepřežilo pouhé dvě generace...
Na to ovšem nepotřebuji Hayeka, stačím si sám.
;-)
Re: Vrátil jsem se z bowlingu a zírám...
Nestalo, mýlíte se... Dzp.
Mohu se mýlit...
Nicméně neznám státní útvar, který by beze změny přetrvával dejme tomu od středověku...
Re: Mohu se mýlit...
Nejhorší je nadnárodní, bez politického národa. :-P Zatím vždy průser.
Re: Mohu se mýlit...
Odstřelená Špindíra (nejenom), sem tam nějaký pogrom .....
Zatím se pravda rozpadla jen na Indii a Pakistán, ten na Pakistán a Bangladéš, dál už ne.
Je tak asi na rozhraní. I Indonézie se vcelku drží.
Pokud nevytáhne národní výbor
Taky by mohl k tomu přidat i LM a PS VB... ;-)
Re: Mohu se mýlit...
Otázka je, co je to "beze změny".
Bez vůbec žádné změny je to jako klima, které by alarmisté chtěli nějak zablokovat, tedy zamezit změnám něčeho, co se mění neustále.
Ale no tak...
jen jsem chtěl sdělit, že se státy rozpadají, slučují, mění a popřít tak tvrzení páně Janyškovo, že to ví jen On a Mistři...
Pro pana Prokopa
na Vaše - "Já... ji (závist) viděl...jako plod ...neschopnosti. ...U těch lidí se socanskými sklony ale moc strachu nevidím, spíš tu závistivou chamtivost."
Jsem-li neschopný (aktuálně) v nějaké konkrétní věci zajistit sobě úspěch, mám strach o své přežití. Vidím-li, že někdo jiný je v konkrétní věci schopnější dosáhnout úspěchu, než-li já, o to více mne strach upozorňuje - tady mám slabinu. Nejsem-li zároveň schopen lásky ke svému životu i sobě do té míry, abych přijal svou nedokonalost jako skutečnost odpovídající současnému stavu mého procesu zrání k odpovědnosti (a svobodě) za svůj život, nepřijmu výsledek takového srovnání sama sebe s úspěšnějším bližním jako logickou a přirozenou věc. Kdybych tak učinil bez lásky k sobě sama, musel bych se obávat o své pouhé přežití, bez lásky k sobě bych neměl žádnou sebedůvěru a bez základní sebedůvěry nevstanu z postele, ba se raději ani nenadechnu (nevím, jestli jste to někdy zažil, ale úzkost je provázena zatajováním dechu...). Abych tedy nějak celou situaci psychicky zvládl, zracionalizuji si pro sebe výmluvu na nespravedlivé podmínky takového "utkání se" mezi mnou a úspěšnějším, než jsem sám - "On je prostě ve výhodě, za kterou já nemohu". Toto vše je způsobeno strachem přijmout realitu.
Re: Pro pana Prokopa
jste se upnul k tomu strachu, že vám to vydrží týden...je spousta socanů, co nemají strach o své přežití a "pravičák" Janyška je na dávkách...
Re: Pro pana Prokopa
Když už o tom hovořím s Vámi - já o svém strachu vím již nejméně deset let - co Vy?
Re: Pro pana Prokopa
Nebojte se, já nemám právo zkoumat, čeho se bojíte - a tak jsem to ani nečinil. Jen Vás vidím jako svého bližního - a tudíž nemohu předpokládat, že jste jediný, kdo se nebojí. Ale mohl by jste, pokud na tom pracujete, což nemohu vyloučit, dosáhnout takového stavu lásky k životu svému i obecně, že by jste, podobně jako Budha, nebo Ježíš, svému přirozenému lidskému strachu nepodléhal vůbec nikdy - to bych Vám samozřejmě přál a možná i záviděl.
Měl byste mít strach...
Jistý uhlobaron se taky nebál, že mu vezmou tu díru v zemi... ;-))
Re: Pro pana Prokopa
Ale ale dědulo, nikdy v životě jsem nepobral korunu cocdávek... Dzp.
Re: Pro pana Prokopa
Ano, ale pak je tedy strach následkem neschopnosti. A schopní se obvykle nebojí.
Nicméně, nejsme ve sporu, on je to vždy souhrn toho všeho.
Re: Pro pana Prokopa
čili vám to nefachčí....zádrhel
asi každý má nějaké to pojištění, odvisle od toho, zda je komerční, vždy se jedná o spoléhání se na druhé a jistou míru solidarity vůči jiným
Re: Pro pana Prokopa
Nikde jsem nenapsal, že se bojí jen socialisté - jen to, že v kořenech socialismu snadno dohledám strach.
Re: Pro pana Prokopa
Následkem neschopnosti se ovládnout.
Strach je náš přirozený nástroj upozorňující nás na potenciál nebezpečí.
Každý má nějakou svou míru neschopnosti/schopnosti, ideálně na ní pracuje tak, aby se stal svobodným a odpovědným. K tomu vede cesta přijetí sama sebe jakožto chybujícího, ale přesto lásky hodného. Člověka, který má naději. A s tímto lze přes svá klopýtání po cestách omylů a chyb sám na sobě pracovat a omyly a chyby svého života napravovat, nebo se jich alespoň dopouštět méně. Je to cesta lásky, se kterou dokáži překonat svůj strach a dovolit svému rozumu nacházet řešení tam, kde je, či aspoň neuhýbat před věcmi, které změnit nemohu.
Opakem strachu je láska a ta je také lékem na na strach, kterému podléháme.
Re: Pro pana Prokopa
Já bych řekl, že každý svůj strach (pokud si ho uvědomuje) léčí dle svého, klidně i láskou.
Oni se lidé dost různí, jeden recept by asi nefungoval. Já nejsem věřící, takže se nechytám jen jedné teorie.