Čisté ruce

Klaus neřekl, jaké důsledky. Ale samo připomenutí, že premiér musí tyto důsledky zvažovat, je dostatečně varující. Nebude s premiérem bojovat, řekl Klaus dále a jeho rozhodnutí bude respektovat.

Je to varování – na první pohled - na hraně prezidentových pravomocí, pokud bychom to jako varování vnímali. Místopředsedu vlády jmenuje prezident na návrh předsedy vlády a těžko najít důvod, proč by měl premiérem navrženého místopředsedu odmítnout. Ve svém veřejném vystoupení tedy Klaus v podstatě sděloval známé věci. Jasně však dal najevo svůj odstup od celé věci, jasně zdůraznil premiérovu odpovědnost a jasně připomněl vážnost situace. Toto je škola vysoké politiky: bohužel, ostatní aktéři se předhánějí v siláckých gestech, hrozbách demisí či odchodem z vlády, to vše za situace, kdy koalici nezbývá v plicích mnoho vzduchu na to, aby si mohla foukat.

Malé strany si v naší notoricky rovnovážné politické situaci zvykly na roli toho, kdo rozhoupává lodičku, až se vlny hrnou přes okraj, a přestanou jí kymácet, když dostanou větší podíl na veslech a kormidlu (nepřesné přirovnání, protože veslování i kormidlování je práce, kdežto zde jde o vliv a přístup k finančním zdrojům). Nicméně situace se značně změnila od dob, kdy tuto roli statečně hráli lidovci. Malé strany jsou dvě a konkrétně v tomto sporu stojí proti sobě. Klausova studená sprcha je mířena především na ně, protože lidovci a zelení se rozhodli hrát destabilizační hru. Skutečný zájem na vyvolání vládní krize nemají ani jedni, ani druzí, takže s největší pravděpodobností se nakonec dohodnou na nějakém, státnicky moudrém, řešení zvaném malá domů. Ovšem Klaus bude ten, kdo si upevní pozici moudrého panovníka, který zachoval nadstranickou rozvahu a včasným zásahem zachránil situaci.