17.10.2018 | Svátek má Hedvika


SATURNIN II: Teta Kateřina se vdala!

1.2.2018

Tato informace jistě bude zajímat všechny literárně založené našince, neboť jak známo, Saturnin je u nás kniha všech knih. Na konci původního Saturnina se sice teta Kateřina vdává, ovšem svatba je ukázána až ve filmovém zpracování. A kdo by tedy nechtěl vědět, po desetiletích literárního mlčení kolem tohoto kultovního spisku, jak to bylo potom?A koho si teta Kateřina vzala? Který že nebojácný hrdina to byl? Ukojení zvědavých čtenářů vzal na svá bedra bonviván, milovník vína a žen, bývalý politik Miroslav Macek. Drzost neskonalá!

Ale jen tak jsme se po desetiletích, když původní kniha vyšla v roce 1942, dočkali pokračování. V roce 2017. Kdy je u nás podstatně lépe než tehdy, ale národ opět potřebuje uklidnit nervy. Po všech těch volbách, po vítězství Babiše a Zemana, muslimech za hranicemi a šílenství MeToo je čas utišit mysl.

Doufám, že většina mých čtenářů na Psu poslední politické události přežila ve zdraví. Já si pomohl zachovat zdravý rozum mimo jiné čtením knížky „Saturnin se vrací“. A pomohla mi. Komu by taky nepomohla.

Saturnin 2

Když nás navrátila do světa, kde jsou kotníky a rty slečny Barbory to nejdůležitější, co vypravěč příběhu zná.Přestože ctěná sl. Barbora mladému obdivovateli praví, že v tenise „servíruje jak babička“. Což bylo v dobách, kdy, jak nás poučují staré filmy, jeden český gentleman jiného českého gentlemana vyzýval k zahájení hry tenisové slovy: „Pane rado, plejte!“,neslýchané.

Jak jsem napsal, teta Kateřina se vdala. Za koho, nepovím. Ale abych vás navnadil, a vynahradil vám to, povím vám neuvěřitelnou věc. Milouš chodí rád do práce! Knírek má stále, a donedávna těžko trávil zradu slečny Barbory. Která nejen švindlovala se sirkami, ale on viděl, jak se s vypravěčem příběhu líbala.

Jistěže je na scéně také elektrický dědeček. Který má vše doma na elektřinu. Jistěže hodinky ne,takovou blbost si nikdo nemůže ani představit,jak konstatují vypravěč příběhu i Saturnin.

Doktor Vlach je stále stejný, jako byl. Má nejapné poznámky, dlouhé proslovy a raduje se, že se po výletu k dědečkovi vrátí do své ordinace. Protože to je jediné místo na světě, kde může požádat dámu, aby se svlékla, a pak za to ještě poslat manželovi účet. Také tvrdí, že on, tedy doktor Vlach, má zázračnou metodu, jak uzdravit jisté dámy. To můžete sice nejprve zpochybňovat,ovšem až léčebný postup uslyšíte, pochopíte, že funguje ne na sto, ale možná i na sto deset procent.

Dále se v románu dozvíme, jaké strašné zaklínací heslo kdysi vynesl jeden zlý hotentotský čaroděj. A jak na to tajné heslo jeden z našich hrdinů přišel. A to jen proto, že na toto tajuplné africké zaklínadlo mohl přijít jen Čech anebo Rakušan. Jiného by to nenapadlo. To tajuplné zaklínadlo, tedy odklínadlo, je:„Du verfluchteHottentotepotentatentanteatentatentätter!“

Já ho znám od maminky, která si ho přinesla jako památku na školní léta ve Vídni. No a vy určitě přijdete na to, co toto tajemné slovo znamená.

Samozřejmě nemůže chybět „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“, kde pilně pracují dědeček a Saturnin. Ovšem náprava modernějších a intelektuálnějších románů je složitá, takže výkonu, jakým bylo dokonalé rozluštění výkřiku „setapouch“ a „sobý hnusec“, nelze dosáhnout.  Leč i další dílo této dvojice jistě oceníte.

Slečna Barbora, u které vypravěč stráví značnou dobu, nesmí nikde chybět. Například vypravěčovým pozorováním přechodu opálení stehenní části dotyčné. Mizící (ta část) posléze pod okrajem šortek. Kde se barva mění přes lehce načervenalou až na téměř bílou. Pozorování slečny Barbory je výkon, kterému vypravěč věnuje značnou část času. Například když sleduje, jak se slečna Barbora opaluje v síťovém lehátku. Jak se usmívá. Kudy jde. Kam jde a zvláště pokud jde Barbora sním, dotyčného mladého muže to poněkud ovlivňuje a rozptyluje.

Lehce se pak může stát, že vypravěč spatří u dědečkova domu lva. Což je celkem možné. Hrdina i čtenář si jistě pamatuje, jak Saturnin roznesl pověst, že jeho zaměstnavatel utloukl jistého lva stojanem od fotoaparátu. Lov lva uprchlého ze Zoo v ulicích Prahy pak neskončil tragédií jen proto, že César, tedy lev, usnul po marných útocích na vůz pražské tramvaje.

Nelze se tedy divit, když se jakási chlupatá příšera vynořila zpoza domu, že byl vypravěč zděšen. Dědeček byl naopak klidný, a když se obrovské divoké zvíře divoce přiblížilo k vypravěči a slečně Barboře, ta radostně zvolala: „To je ale krásný….“ Co, to vám napovím příhodou z vlastního života.

Jednoho zimního dne, již na začátku noci, jsme si usmysleli, že se půjdeme pěšky podívat z Adlerhütte na Wildhaus. Horská, v létě kamenitá cesta, vedla strmě dolů. Vyšli jsme z pásu lesa na louky. Kudy jít, to se dalo zjistit jen podle kůlů a mezi nimi nataženého ostnatého drátu podél cesty. Kůly vykukovaly ze sněhu a oddělovaly cestu od rozlehlých ploch zasněžených alpských pastvin.Byl skoro úplněk, mrzlo a sníh se třpytil miliony zrcadélek. Šli jsme tiše, pod nohama vrzal sníh. Za námi se tyčil obrovský masiv Kitzbüheler Hornu, dole svítila a třepotala se světélka Kitzbüheler. Naproti na Hahnenkamu a za ním na Steinbergkoglu se pohybovaly reflektory rolb, které, uvázané za lana, upravovaly tamní sjezdovky.

Díval jsem se naproti na Streif, na šílenou sjezdovku, a přemýšlel, jak to zítra zvládnu. (To jsem netušil, že to další den skutečně dám.) V tom tichu přemýšlím, zda se na Streifu nezabiju, když uslyším podivný zvuk za zády. Jako když něco klouže po sněhu. Něco velkého!

Otočím se... a z lesa právě vyjel po břiše medvěd. Obrovskou hlavou k nám, přední i zadní tlapy roztažené, se bez jakéhokoli zvuku klouzal z kopce k nám. MEDVĚD!! Zářilo mi v hlavě. V Alpách medvědi žijí, což o to. Ovšem medvědi nemají veliký chlupatý ocas, kterým by radostně mávali. Tento strašný tvor jím ovšem mával. Když dojel a domával a já se ještě držel za srdce, pravil Heinrich k obludě: „ Ty si blbec, co za náma zase dolejzáš?!“ A příšera udělala „baf“.Tak už víte, na co volala slečna Barbora?

Dobře jsem se při čtení bavil. Mám je všechny rád, vypravěče, dědečka, doktora Vlacha, tetu Kateřinu i Milouše, a samozřejmě Saturnina.

A kdyby vám to všechno bylo málo, v knížce se dozvíte veliké tajemství. A to jak funguje mužský mozek. Holky to vědí od malička, ale pro nás kluky to může být objevné zjištění.

Miroslav Macek: Saturnin se vrací, nakl. XYZ, 2017



Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.

Diskuse


M. Vondráček
19:36
1.2.2018

J. Lepka
16:05
1.2.2018

S. Netzer
16:18
1.2.2018

Ś. Svobodová
13:36
1.2.2018

S. Netzer
12:33
1.2.2018

J. Ševčík 106
12:05
1.2.2018

P. Han
12:30
1.2.2018

P. Lenc
10:52
1.2.2018

V. Novák
10:23
1.2.2018

F. Houžňák
8:27
1.2.2018

R. Franc
7:40
1.2.2018

J. Kopp
6:45
1.2.2018

J. Ševčík 106
2:29
1.2.2018

J. Skála
5:25
1.2.2018

J. Ševčík 106
12:10
1.2.2018

R. Franc
7:45
1.2.2018

J. Ševčík 106
6:14
2.2.2018

M. Krátký
8:21
1.2.2018

J. Ševčík 106
6:16
2.2.2018

počet příspěvků: 19, poslední 2.2.2018 06:16









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.