Neviditelný pes

ANALÝZA: Cenzura je nebezpečnější než dezinformace (2)

18.6.2020

Delegitimizace legitimních webů a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon, i když jde o tzv. dezinformační weby.

Anti-dezinformátoři a názory spolku Nelež

Aktivity anti-dezinformátorů byly diskutovány i v mnoha článcích na Neviditelném psu (např. zde, zde a zde). Boj proti dezinformaci nevymysleli Vrabel a Číhalík, pouze se na něm svezli v naději na zvýšení svých zisků.

Již v srpnu 2019 mluvil vystudovaný filosof Jakub Kalenský, údajný expert na dezinformaci, v americkém kongresu o východoevropské dezinformaci. V rozhovoru s iDnes (zde) vysvětloval svůj názor, že dezinformace je třeba zcela znepřístupnit, protože i vzdělaní lidé bez pomoci odborníků na dezinformace (jako je on) jsou bezradní. Řekl: „Například člověk, který vystudoval jadernou fyziku, nebude něčemu takovému rozumět, přestože ve svém oboru bude patřit mezi špičky. Nebude schopen poznat, zda zpráva z ČTK je stejně relevantní jako ta z ukrajinského separatistického plátku placeného nějakým kremelským oligarchou.” Dezinformace, podle Kalenského, šíří skoro každý; doma jde o většinu politiků z celého spektra a ve světě také téměř každý, včetně amerického prezidenta Trumpa a televize Fox News. Je s podivem, jak nevzdělaný se ukázal dokonce i během krátkého rozhovoru; například tvrdil, že Rusko začalo dezinformovat v roce 2007, jako by nechápal, že Rusko nikdy nepřerušilo sovětské dezinformační programy. V souladu s jeho „jasnozřivostí” byl v roce 2015 vybrán šéfkou evropské diplomacie Federikou Mogherini, notoricky známou jako přítelkyně teroristů včetně Jásira Arafata, do jejího týmu boje proti dezinformaci (zde).

V listopadu 2019 žádali čeští poslanci americký kongres o zásah proti firmám Facebook, Google a Twitter kvůli šíření dezinformací na sociálních sítích; mezi poslanci byli zástupci téměř všech stran, včetně sociálních demokratů a ANO (zde). Dokonce i na konferenci senátního Výboru pro vzdělávání, kulturu a lidská práva, 2. prosince 2019 v Praze, se projednávalo (zde), že by Asociace komunikačních agentur (AKA), sdružujících na sedm desítek reklamních a mediálních agentur, měla apelovat na inzerenty, aby kvůli reputačnímu riziku neinzerovaly na dezinformačních webech.

Předseda spolku Nelež Číhalík, ztělesnění samolibosti a sebeuspokojení (viz zde), kritizuje pracovníky v reklamních agenturách, že nepracují s blacklistem jako on, protože jemu, jak říká, není lhostejné, v jakém kontextu se jeho práce a reklama zadavatelů pohybuje; to znamená že lhát o kvalitách produktu, což je součást práce reklamních agentů, se smí jen na spolehlivých webech.

Místopředseda spolku Vrabel, ztělesnění předstírané přemýšlivosti (viz zde), považuje za dezinformační zdroje kromě Facebooku a Googlu i mnoho politiků včetně presidenta Zemana a Václava Klause ml. a dokonce i mnohé standardní weby včetně Neviditelného psa (zde). Vrabel v rozhovoru s časopisem Reflex 11. února 2020 (zde) sděluje, že své stížnosti na české dezinformační weby předložil i mnohým cizím informačním gigantům včetně firmy Google, a i americkému kongresu (připomíná to udavačské dopisy českých komunistů do Moskvy), ale neuspěl. Od britské vlády však Vrábelův tým přece jen dostal 5,7 miliónu korun na boj s fake news (zde).

Na otázky Reflexu odpovídal Vrabel dost zmateně. Tvrdil, že on je průkopníkem algoritmizovaného určování dezinformace, takže „neověřuje fakta, ale narativy, jako je toxický message o Evropské unii“. Na otázku, zda kritika Evropy není legitimní, odpověděl zcela nesrozumitelně a poznamenal, že signálem je, když se kritika dotýká NATO (informovaného čtenáře napadne, že i kritika šéfa NATO, bývalého komunisty, je tedy zakázaná). Řekl, že inzerentům vysvětlí, že nějaký web je dezinformační a oni v něm přestanou inzerovat. Na otázku, zda nejde o cenzuru, odpověděl že „je to neoddiskutovatelně správné z hlediska zdravého rozumu“. Nejde podle něj o nastavování jediné pravdy a cenzuru obsahu, maximálně o cenzuru reklamy. Logika není Vrabelova silná stránka, když říká, že jím označené weby mají právo informace publikovat, ale ne je šířit.

Na škále dezinformace umístil Vrabel na nejhorší místo Facebook, prý jde o klíčového hráče v dezinformaci; většina lidí si stěžuje na přehnanou cenzuru ve Facebooku, ale podle Vrabela je naopak zcela nedostatečná. Facebooku prý jde o kontrolu společnosti a ne o to, aby lidé přemýšleli – to říká člověk z prostředí marketingové reklamy, v němž nejde o nic jiného než o zatemnění zákazníkova rozumu a vytažení co nejvíc peněz z jeho kapsy.

Kdo rozhodne o tom, co je pravda?

Na otázku Lidovek, zda existuje návod pro čtenáře, jak rozeznat holý nesmysl (zde), radí reklamní odborník Číhalík čtenářům, že si mají všímat používání velkých písmen a citoslovcí, anebo se prý mají vzdělat v edukačních programech na školách. Petr Robejšek na druhé straně navrhuje (na Neviditelném psu zde), že pravdivost určuje většina, přičemž pravdivé myšlenky jsou údajně prospěšné a nesmysly se prý brzy odhalí jako nepoužitelné; kromě toho existují podle sociologa Robejška vědecké pravdy o fungování světa, které schvaluje většina uznávaných sociologů. Jakkoli upřímně reklamní odborníci či sociologové své poučky myslí, exaktní vědec i každý normální člověk se selským rozumem se jim upřímně zasměje. Existuje-li někde skutečný konsensus o tom, co je pravda, je to jen shoda matematiků ohledně dokázaných vět v matematice.

Neexistuje žádný nesmysl tak „holý“ nebo „do očí bijící“, aby mu někdo neuvěřil. Mnozí lidé též míchají postavy filmů s jejich hereckými představiteli, přičemž tento rozdíl se už úplně stírá v reality show. Mnoho lidí nesmysly žádá a vyhledává. Samozřejmě existuje řízená dezinformace, například z Ruska a Číny, ale většina nesmyslů se tiskne, aby se vyhovělo poptávce. Kdyby se zakázaly zdroje, které občas holé nesmysly publikují, zůstalo by sotva 1 % zdrojů. Nesmyslem nejsou jen horoskopy, ale i víra v ilumináty, duchy, UFO atd. Z hlediska chemika jsou však holým nesmyslem i víra v organické potraviny, homeopatii, veganství atd. Kdo se zabýval vývojem léků, však chápe, že i velká většina prodávaných léků, zvláště těch nových a patentovaných, je sotva o mnoho účinnějších než placebo. Každý odborník v nějakém oboru vidí mnoho nesmyslů, které většina ostatních nevnímá.

Dezinformace se může skládat z přímé lži, z míchání lži s pravdou a ze selektivního zamlčování pravdy. Mezi prostředky dezinformace může patřit odvádění pozornosti například záplavou povrchních irelevantností a bulvárností, snižování soudnosti čtenářů záplavou fantastických a nevědeckých novinek, relativizování rozdílů mezi různými stranami a úplné ignorování nepohodlných faktů.

Právě reklamy dodávají webům nejvíc nepravdivých tvrzení, protože vědomě přisuzují výrobkům vlastnosti, které nemají. Proto je absurdní, aby reklamní odborníci určovali, které weby jsou více prolhané než jiné; jde o zřejmý rozpor zájmů – samozřejmě, že velké weby, které nejvíce platí, budou označeny jako nejméně prolhané. Prolhané budou spíš malé chudé weby – a ty musí být potrestány tím, že na nich bude méně prolhaných reklam.

Boj proti dezinformaci jde někdy ruku v ruce s bojem za politickou korektnost. Je to vidět i na evropském „proti-dezinformačním webu“ EUvsDisinfo (působí dojmem absolutního bulváru, viz zde, píše se o něm i na Psu zde). Jak bylo včera ukázáno, různí demagogové rádi vedle sebe postaví boj proti iluminátům a boj proti větrným elektrárnám, aby vzali vítr z plachet energetikům, kteří se domnívají, že tyto elektrárny jsou škodlivé; z podobných důvodů se staví vedle sebe boj proti západní demokracii a boj proti migrantům, nebo popírání holokaustu a popírání změn klimatu.

Jak postupovat proti dezinformaci?

Mně se zdá zřejmé, že nejlepší cestou proti dezinformaci je zlepšit vzdělání obyvatel. Nikdo se nesmí spoléhat na samozvané vykladače pravdy, i když jde náhodou o vystudované učitele, jako jsou Číhalík a Vrabel; práce učitele nebyla pro vkus těchto agentů dost elegantní, raději se dali na vydělávání reklamou. Ale právě vzdělání je jediná věc, která může pomoci zvýšit úroveň médií – ne reklama a ne cenzura. Nebude-li nikdo maturovat z matematiky, bude velká poptávka po nejbulvárnějším odpadu; vyšší vzdělanost čtenářů zvýší úroveň webů. Ideálně i v médiích by mělo pracovat více lidí s exaktním vzděláním. Vystudovaného fyzika lze zmást hůře než vystudovaného filosofa.

Usilování o lepší exaktní vzdělanost těch, kdo píšou, i těch, kdo čtou, by mělo být hlavní zbraní v boji proti dezinformaci – a ne boj proti jednotlivým médiím. Vždy bude poptávka po bulváru i po pornografii, stejně jako po revoluční literatuře či po teroristické propagandě. Jde o to snížit tuto poptávku a ne nabídku. Stejně tak budou různé politické ekonomické a politické skupiny sledovat své sobecké cíle, vzdělanější lidé jejich zájmy snadněji prokouknou. Sotva mě lze podezírat z proruských sympatií (zde, zde, zde a zde), ale myslím si, že ruský web Sputnik sotva ohrozí bezpečnost státu a kromě toho jej ani nelze ekonomicky ohrozit odebráním reklam.

Proruské sklony jsou v obyvatelstvu zastoupeny stejně jako sklony ke konspiračním teoriím či organickým potravinám a nezbývá než se s nimi smířit nebo se pokusit snížit počet jejich stoupenců přesvědčováním. Například počet přispěvatelů Neviditelného psa s proruskými sklony jsem odhadl na 13-18 % (10-14 ze 78 autorů v období mezi 27. květnem a 11. červnem). To dobře odpovídá počtu voličů, kteří dali hlas komunistům nebo sociálním demokratům, tj. asi 15 % lidí, takže lze zhruba říci, že články v Neviditelném psu názorově obrážejí složení voličů. Chce-li se nějaký web odchýlit od takové míry „proruskosti“, musí provádět selekci přispěvatelů podle názoru.

Spíš než Sputnik patřící Moskvě mohou české demokracii uškodit největší české noviny, které jsou soustředěny v rukou několika nejbohatších lidí v Česku, z nichž někteří mají nejvyšší státní funkce, někteří byli agenti StB a někteří pracovali léta pro komunistické Rudé právo. Tím se bohulibý spolek Nelež nezabývá; důležité pro něj jsou okrajové malé weby, které čte pár lidí. Vždyť Číhalík a Vrabel označují za dezinformátory téměř všechny světové politiky a i největší světové giganty, jako jsou Facebook a Google, tak jak lze brát vážně jejich boj proti malým českým webům, navíc když se údajně dezinformačnímu Googlu snažil Vrabel prodat (neúspěšně) svoji technologii. Jde-li reklamním agentům Číhalíkovi a Vrabelovi skutečně o pravdu, mohou se pokusit bojovat proti opravdu nelegálním zdrojům pomocí soudů, to by ale stálo peníze, oni raději jdou cestou denunciace, vydírání a vyhrožování, která jim naopak přináší peníze a i slávu. Noviny iDnes (za komunistů Mladá fronta) a Právo (za komunistů Rudé právo) jsou podle bojovníků za čistotu médií příkladem slušnosti (viz pořadí 51 a 55 v seznamu slušných webů zde).

Já bych při hodnocení médií kladl menší důraz na dezinformaci a soustředil se více na hodnocení informace. Informační obsah lze charakterizovat například množstvím kvantitativních údajů (prostě počet použitých čísel nebo číslovek v článku), podle přesnosti čísel a též podle počtu relevantních linků.

Při hodnocení webů bych samozřejmě rád zkoumal, zda se píše vážně o iluminátech, vojensko-průmyslovém komplexu, homeopatii, řízené demolici Světového obchodního centra, palestinském utrpení, horoskopech, sovětských úspěších, diskriminaci černochů či antropogenní změně klimatu. Rád bych takové weby vymazal, stejně jako weby píšící kladně o Číně nebo humanitních vědách a také weby píšící záporně o exaktních vědách. Stačil by mi jen jeden web podle mého gusta – ale po vymazání by možná nezůstal ani jeden web.

Proto je lepší weby nemazat. Lepší je mnoho špatných webů než málo špatných webů – to se jmenuje pluralita. Cenzura je nebezpečnější než dezinformace. Delegitimizace legitimních webů je nelegitimní, i když jde o tzv. dezinformační weby, a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon – jestliže není již dnes protizákonné.

KONEC

http://www.hegaion.cz



zpět na článek