JAPANORAMA: Koronavirus v Japonsku (2)

Vývoj na nepotopitelné lodi

Koronavirová nákaza – tou dobou se snad ještě nedalo hovořit o pandemii – se v Japonsku začala šířit v lednu 2020. Za první případ je považován obyvatel naší prefektury Kanagawa, který se vrátil z Wu-chanu. Bližší údaje nejsou známy, ale nabízí se tato úvaha:

Hlavním městem prefektury Kanagawa je Jokohama. V Jokohamě je největší japonská čínská čtvrť. Poměrně izolovaně a daleko od mávání rudými knížkami v ní žije směsice přistěhovalců z kontinentální Číny, především z oblasti Kantonu (Guang-džou), ale i z Hongkongu či Tchaj-wanu. Do své domoviny cestují často navštívit své příbuzné. Směstnáno na relativně malém území zhruba 400x400 metrů žije 3000 až 4000 lidí, jejichž obživa je povětšinou spojena s některou ze čtvrt tisíce restaurací a obchůdků. Hygiena rozhodně není nejsilnější stránkou zdejších provozoven.

Nákazy se v Čínské čtvrti obává i lokální božstvo džizó

Dalším ohniskem byla již minulý týden probíraná výletní loď Diamond Princess. Třetí vlnou byla nákaza, kterou s sebou přinášeli navrátilci ze služebních a turistických cest po Evropě a Americe. Podle Státního institutu pro infekční nemoci evropská forma viru začala během března převládat nad slábnoucí formou wuchanskou.

Jak se k problému postavila japonská vláda? Věrna svým tradicím úspěšně selhat v jakékoliv krizové situaci (viz fukušimská jaderná tragédie) ustavila koncem ledna jakousi komisi, ale ke konkrétním činům se dostala až koncem února, když jeho 27. dne vyhlásila dočasné uzavření všech základních a středních škol, a to až do počátku dubna. Obyvatelům bylo doporučeno, aby z domů vycházeli co nejméně, a firmám, aby svým pracovníkům v co největší míře umožnily práci z domova.

Za svůj laxní přístup si premiér Šinzó Abe s jeho kabinetem sice vysloužili silnou kritiku, ale v tomto případě bych se této party trochu zastal: Podle ústavy nemá centrální vláda pravomoc vydat nařízení, které omezuje svobodu pohybu obyvatel (náš Milión chvilek by se určitě zatetelil). Může vydat pouze cosi jako žádost či doporučení, i když v odstupňované míře závažnosti. Ovšem trestně je cokoliv z toho nepostižitelné. Toto doporučení pak centrální vláda směruje ke guvernérům jednotlivých prefektur, kteří následně zabezpečí konkrétní kroky. Neboli se nachází v podobné pozici jako američtí prezidenti, či v ještě slabší. Zde je vidět, že japonská poválečná ústava skutečně byla psána podle americké.

Před jokohamskou Akarenga sóko bývalo plno jako na Staromáku

Nyní se krátce zmíním o olympiádě, která se měla konat v letošním létě a na společném jednání japonské vlády a mezinárodního olympijského výboru dopoledne 24. března byla po průtazích odložena, prozatím o rok. Není divu, že se Japonsko odkladu dlouho bránilo; investice do infrastruktury byly stejně jako touha blýsknout se na mezinárodní scéně obrovské. A najednou pět měsíců předem – utrum.

Země také argumentovala tím, že se šířením koronaviru to není v Japonsku nijak žhavé. Vyhledal jsem graf znázorňující počet nově nakažených proti časové ose, viz obrázek níže. V grafu jsem označil bod odpovídající datu jednání o osudu olympijských her. A výsledek? Že by to byl ze začátku tutl? Posouzení trendu křivky před tímto datem a po něm raději nechám na laskavém čtenáři.

Vývoj nakaženosti koronavirem

Stejně jako jiné země se ani Japonsko nevyhnulo zásobovacím potížím kritickými komoditami. V první fázi to byly samozřejmě roušky, dále toaletní papír a vůbec všechno z buničiny. S vydáním pokynu co nejméně opouštět byt se ztenčily zásoby trvanlivých potravin a všeho, co jde nacpat do mrazáku, hlavně levnějších druhů masa. Nutno podotknout, že Japonci se při nákupu či lépe při nenákupu chovali zcela normálně bez negativních emocí.

Výpadky v zásobování neměly dlouhého trvání, tok zboží byl řádu několika málo týdnů obnoven s tím, že kritické zboží se prodávalo po jednom balení na hlavu. Člověk také zpravidla uspěl, pokud si ráčil přivstat a do obchodu dorazil co nejblíže otevírací hodině.

Přechodně zmizely roušky a skoro vše z buničiny

Zatím poslední pokulhávající komoditou bylo či ještě je tekuté mýdlo a dezinfekční přípravky na bázi etanolu. Tento nedostatek jsem vyřešil zakoupením Spirytusu rektyfikowanego polské provenience v nedalekém chlast-shopu.

Spirytus rektyfikowany v bratrském objetí

Rozpačitě přijala japonská veřejnost Abeho jarně mikulášskou nadílku v podobě dvou kusů roušek do každé domácnosti, kterých je v zemi asi 50 miliónů, takže na jednu domácnost připadají v průměru dva členové. Čemuž se naše pětičlenná rodina srdečně zasmála a chystala se na darované masky vypsat pořadník. Roušky jsou malé, škrtí a často přicházejí znečištěné. Rouškám (i japonsky mask) se tu podle vzoru abenomics přezdívá abenomask.

Co si ovšem kritiku zaslouží, je použití dvojího metru vůči navrátilcům z ciziny: Běžný japonský občan, pokud se navrátí ze země, která je na koronaindexu, sice projde karanténou, ale po ní se opět začlení do běžného života. Ne tak cizinec, byť dlouhodobě v Japonsku pobývající a vlastnící kartičku trvalého rezidenta. Těm, kteří Japonsko v inkriminované době opustili, je doposud návrat do Japonska odpírán. A to přesto, že tu mají práci a často i rodinu. Ale i tady se blýská na časy, začátkem června vláda oznámila, že se chystá svůj postoj vůči takovým cizincům změkčit.

Rád bych dnešní povídání zakončil optimisticky: Prvním světlým bodem je skutečnost, že Japonsko je jednou ze zemí s nejnižší úmrtností na koronavirus, či lépe úmrtností lidí s koronavirem. Ta je 70x nižší než ve Velké Británii a 40x nižší než v USA. Přičítá se to slabšímu kmeni viru, kulturními návyky jako nepodávat si ruce či nosit při prvních známkách nachlazení roušku. Roli prý hraje i imunita zvýšená díky povinnému tuberkulinovému očkování.

Druhým světlým okamžikem je účinkování Yuriko Koike (česky paní Rybníčková) na politické scéně. Když do politiky před lety vstupovala, brala tento krok většina chlapů v Japonsku (mě nevyjímaje) jako úlitbu bohům, že jako v politice by nějaká ženská měla být. Původně poněkud ostýchavá politička si však postupně vybudovala reputaci a podle mě se v období koronakrize osvědčila ze všech politiků nejlépe.

Yuriko Koike

Její rázná opatření na území Tokia patřila k nejpřísnějším v zemi a zejména díky tomu se japonské metropoli skutečná pandemie vyhnula. 6. července bude paní Koike opět kandidovat v tokijských guvernérských volbách. Jejím vyzyvatelem je současný viceguvernér prefektury Kumamoto, ležící na nejjižnějším ze čtyř ostrovů – Kjúšú, jménem Taisuke Ono, původem z Tokia. Osobně držím paní Yuriko Koike palce. Docela si ji dovedu představit někdy v budoucnosti v premiérském křesle. V tradičně machovské japonské společnosti stojí úspěch tuto dceru obchodníka, která plynule hovoří anglicky a arabsky, minimálně dvojnásobné úsilí.

No a třetím bodem je rozšíření mé české slovní zásoby, která byla obohacena o takové slovní klenoty, jako je promoření a rozvolňování.

Převzato z autorova blogu s jeho souhlasem. Článek vznikal souběžně s videoblogem JAPONEUM, obsahujícím komentovaný týdenní přehled zpráv, esej o příchodu monzunové sezóny a jazykovou srandičku.