Neviditelný pes

ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír MiniIzraele

23.7.2008

Celý Izrael je možno pěšky projít za pár hodin. Izrael je sice malý, ale zase tak malý není, takže upřesňuji: Projít si můžete Miniizrael, který se rozkládá na poli pod latrúnskou pevnůstkou. Bezpečnostní prohlídka u vstupu je o stupeň přísnější než ta do tankistického muzea. Jezdí sem totiž velká spousta rodin s dětmi a v areálu nemají tolik vojáků, jako na tom blízkém vršku, nejspíš.

Vozíček pro unavené

U vstupu působí areál poněkud disneylandovsky, pokud nechci rovnou napsat kýčovitě. Tento dojem zesiluje skupinka pohyblivých mupetích loutek v životní velikosti, imitujících rockovou kapelu. I s jaksi sudovým zvukem, ozývajícím se z reproduktorů. Pak se tu nachází restaurace, bufet, prodejna upomínkových předmětů, dětské hřiště a parkoviště vozítek pro uchozené či jinak opotřebované návštěvníky.

Je před polednem a na prohlídku máme dvě hodiny. Tedy na prohlídku a na oběd v místní samoobslužné jídelně. Není třeba spěchat. Z Internetu vím, že je tu na 2.000 m2 celkem 350 exponátů. Z trojice košů si vytahujeme modrobílé slunečníky a vyrážíme na prohlídku.

Miniizrael je velice výhodné místo. Můžete si zde předem prohlédnout ty nejpamětihodnější pamětihodnosti země, a sami usoudit, jestli stojí za to se k nim trmácet. Avšak člověk je zařízený tak, že je nejvíce zvědavý na místa, jež už zná! Proto hned na začátku shlédnu maketu latrúnské pevnůstky i s modýlky tančíků. Potom Jad Vašem. A Tel Aviv. Jeho věže, kolem kterých jsme projížděli, i pláže s opravdickou vodou - avšak bez vln. Ty snad budou příště...

Fotím model Gaudího domu, který jsem se v Tel Avivu na Dizengofově třídě z autobusu ani nesnažil zachytit. (Další výhoda Miniizraele!) A dokonce si ho mohu prohlédnout ze všech stran. A pak hurá na Jeruzalém, alespoň jeho nejzajímavější pasáže. Zeď, pochopitelně. Oblouk ze zničené synagogy Churva ze Starého města. (Ono je to tak, že všechny synagogy ve Starém městě byly za jordánské okupace zničeny. Mešity tu stojí dodnes, i 41 let po znovusjednocení města, které by se prý mělo znovu rozdělit...) Ten skutečný oblouk jsme viděli ještě před dvěma lety, ale už ho neuvidíme. Protože je zakryt stavbou nové či spíše staronové synagogy, jež má být otevřena už příští rok.

Postupuji kolem vodního příkopu, imitujícího moře ke starým známým panoramatům ze starověké Cesareje - včetně tepelné elektrárny v Hadeře... Na své si přijdou hračičkové. Nalézají se tu modely skutečného nádraží s jezdícími vláčky, dálnice s jezdícímu autíčky, spěchajícími na miniletiště Ben Gurion, na kterém pojíždějí modely obřích Jumbojetů. (Ty tedy také - zatím - nelétají.) Avšak vojáčci, pohybující se na táhlech na minipřehlídce působí až trošku legračně.

Míjím ZOO, to zvířecí, ale více mě zaujímá ZOO lidské. Na několika poměrně rozsáhlých modelech je tu prezentován jeden fenomén izraelské společnosti - fenomén sounáležitosti; nikoli davového šílení, ale klidného souznění. „Neighborhood“, sousedství. Já vím, znamená to rovněž „čtvrť“, ale modely těch čtvrtí jsou plny malých postaviček, klábosících na lavičkách, hloučků, shromaždujících se v uličkách i kazatelů, přednášejících třem, čtyřem lidičkám... Bez tohoto obsahu by „čtvrti“ neposkytovaly zázemí ke skutečnému životu...

Znovu si prohlížím vršek, na kterém leží Jafa, tentokrát z leteckého pohledu ze směru od moře. Na druhé straně vodního příkopu zjišťuji, že výtvarník, který zhotovil tento model, přičinil na stříšku kavárny ve staré pevnosti nad přístavem nečekaně velkého draka. Překvapení trvá jen do té chvíle, než kmitavý jazýček prozradí, že se jedná o normálně rostlou živou ještěrku v měřítku 1:1.

Herodův palác na Masadě za časů Říma, totiž...

Čas se rychle krátí. Ještě se běžím podívat na jeden z dalších cílů naší cesty - na Masadu. Mohu si ji prohlédnout ze všech stran, i z té, ze které ji neuvidíme. Na vršku i ve zmenšení mohutného kopce je vidět Herodův palác jak vypadal v době, kdy byla pevnost obléhána Římany. A z té druhé, "odmořské" strany, je patrný i násep, budovaný židovskými otroky, po němž směřuje útok římských legií. A taky kamery, které ho zabírají... Nejde o model z časů římských, ale model z časů natáčení, kdy filmaři postavili patřičné kulisy. Takže je odražena námitka, že „vono to tak tenkrát úplně přesně nevypadalo“. Vypadalo! Ve filmu.

V téměř nezměrné dálce se bělá zasněžený hřeben (modelu) hory Hermon, jdu se tedy podívat do Galileje, na staré známé vykopávky v Kafarnau, nad nimiž se vznáší létající talíř moderního kostela sv. Petra. Nedaleko nad hladinou jezera/moře Galilejského, či Kinneretu, zaznamenávám kostel na Hoře Blahoslavení, postavený v roce 1937, který jsme minule nenavštívili. Hora se klene do výše 90 metrů, Ježíš na ní vysvětloval učedníkům, kdo jest blahoslavený - například ten, který je chudý pro svého ducha (tedy ne, že by byl dementní, ale proto, že příliš dbá na duchovno...).

Ale už mi někdo volá mobilem "z Česka" - žena Ivana mě z druhého konce Miniizraele prozvoňuje, je nejvyšší čas na oběd! Než k němu dojdu, míjím krásnou zahradu uprostřed Negevské minipouště - hrobku Baba Saliho v Netivotu. Tak sem se musíme podívat - ale až někdy příště. Oběd je opět velice chutný a rozmanitý. Zase se mohu utlouci po předkrmovém humusu. Dávám si falafel, rybu a kuřecí špíz, k tomu hráškovou rýži a dvě brambůrky s brokolicí. Na další talířek přikládám nakládané papriky různých barev, kolečka nakrájené okurky a lístky polníčku. Přes všechny chody se propracovávám k ledové drti s ovocem. I tento oběd je zdarma, jako náhrada našeho „utrpení“ v nechtěném hotelu...

Kostel na Hoře blahoslavení

Tak Miniizrael se prý rozkládá na 2.000 metrech čtverečních. Ale klidně by to mohl být hektar. A těch 350 modelů? Na cedulce Sousedé ve čtvrti Neve Tedek se skví číslo 876... Dvě hodiny je málo. Chtělo by to alespoň ještě jednu.

Blíží se druhá hodina odpolední a nás čeká přesun do Bejt Guvrin, kde si prohlédneme jeskyně, jimž se z nějakého důvodu říká „zvoncovité“. Ale o tom až příště.

Prožito v Izraeli v sobotu 29. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 22. července 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování
7.5. 2008: Mír v dopravní zácpě
14.5. 2008: Mír pod zemí
21.5. 2008: Mír Starého města
30.5. 2008: Mír diaspory
6.6. 2008: Mír Jafy
11.6. 2008: Mír Tel Avivu
18.6. 2008: Mír toulání
25.6. 2008: Mír Starého města jeruzalémského
9.7. 2008: Mír začínajícího šabatu
16.7. 2008: Mír na Latrúnu

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách



zpět na článek