Nemám ráda mrkev!
Leč uznávám její společenskou prospěšnost, tak se ji snažím upravit tak, abych to snědla. Jednou z možností je savojská bramboračka „po našem“.
Potřebuji: tuk - cibuli – mrkev – trochu mouky (vloček) – brambory - koření – vývarová kostka. To je základ. K tomu u nás ještě patří žampiony, bez nich by to nebylo ono.
Koření: majoránka – muškát.květ – zázvor (nemusí být a já nedávám) – pepř (měl by být, ale já nedávám) – zelené natě – trochu citronové šťávy nakonec, pokud snesete mírňounce nakyslou polévkovou chuť. On ten citrón nějak zvýrazňuje chutě…
Postup: na tuku zesklovatím cibuli. Mám-li jarní cibulku, zesklovatím bílou část, zelenou nechám jako nať nakonec. Na tuku s cibulkou opražím půl lžičky muškátového květu – ten mi moc rádi – a trošku opražím mrkev, strouhanou najemno i nahrubo.
Mrkev zasypu nějakou tou lžicí mouky (já dávám žitnou), přihodím majoránku, vývarovou kostku (já dávám l ks kuřecí a 1 ks slepičí) a brambory na kostky.
Zaliji horkou vodou a vařím, po chvilce přidám krájené žampiony a mám pauzu. Vaří se samo, asi 20 minut.
Samozřejmě že místo mouky lze přihodit jemné ovesné či jiné vločky. Ale zahustěte to něčím, jako čistě vývarové polévka to není to pravé!
Ve finále kostky brambor trochu rozšťouchám šťuchadlem, což polévku příjemně zahustí. Nakonec ještě lžíci majoránky a zelené natě, popř. pár kapek citronové šťávy.
Některé recepty doporučují nakonec ještě přilít smetanu. Není to marné, ale pak se to celé jídlo posouvá do kategorie hustých polévek, což v mém provedení není.
Dobrou chuť!
Foto: Zdena Jůzlová