PSI: Fletí smečka v roce ’20

Ano, je to ostudné, ale již téměř dva roky jsem nebyla schopna napsat novinky o fletí smečce. Poslední zpráva byl nekrolog Áji, naší psí zakladatelky.

Ginny.

Od té doby se vlastně tak moc nezměnilo. Ginny je nyní nejstarší, letos jí bude už úctyhodných 12 a stále se těší vcelku dobrému zdraví. Roli vůdce smečky odmítla, ale lov miluje stále. Naštěstí je fyzicky natolik fit, že je schopna ještě jít na hon a celý den pracovat. Co nezvládne uběhat, doplní obrovskými zkušenostmi, takže má za sebou letos už neuvěřitelnou dvanáctou sezónu. Práce je smyslem jejího života a jsme rádi, že jí to ještě můžeme dopřát.

Někdy už musíme myslet za ni, ona si nepřipouští, že už je velmi stará dáma. Regenerace jí trvá déle, ale ona by na hon lezla i po břiše, jak ji to baví. Doma si o to více dopřává pohodlí, na stará kolena je obrovský mazel. Dobré jídlo jí také chutná a zdravotní vyšetření neukázala zásadní problém, tak nám snad ještě vydrží. Vzhledem k tomu, že dožití u fletů je 9-11 let, můžu zodpovědně říci, že nám Ginny dělá radost. Ostatně ona statistiky nečte.

Derry, 2019.

Derry sice neochotně, ale víceméně z nutnosti převzala roli vůdce smečky. Moc to neumí. Zbytečně huhlá na cizí psy, řeší situace, ve kterých byla Ája nad věcí. Ale je zodpovědná. Na Nový rok 2020 jí bylo 9 let. Ovšem poslední roky vysloveně ožila. Ona špatně snáší psychickou zátěž. V době, kdy jsme od ní čekali úspěchy výstavní i pracovní, protože na obojí měla skvělé předpoklady, byla jak svázaná zodpovědností. Šampionáty sice s přehledem udělala, ale bez radosti, na zkouškách jsme se občas trápily. Tak jsem ukončila její kariéru brzy.

Poté, co se před třemi lety zotavila z komplikovaného porodu, jsme už nepokračovali v ničem jiném než práci pro radost. A Derry začala rozkvétat. Teď pracuje s radostí a dobře a dokonce i na výstavách si ve třídě veteránů užívala. Je fakt, že jsem výstavy ve třídě veteránů brala jen jako zábavu, a Derry si užívala, že se jí plně věnuju. Takže vyběhala i titul Veterán šampion ČR a má doma „velké diplomy“ už čtyři, čímž se stala nejúspěšnější fenou.

Skye s Derry

A hlavně si užívá, že jí zůstala doma malá (teď už velká) Skye, takže má adoptovanou dceru. Pochopitelně je také velký mazel, to byla od mala, a dobré jídlo dokáže i ukrást (i když nikdy ne naše a ze stolu, ale dokáže si otevřít skříň s pamlsky, takže vše zabezpečujeme).

Fleur je stále ve střídavé péči. Je z ní celkem vyrovnaná fena, povahově výborná. Stále je ale neurotik, kterého rozhodí každé naše hnutí mysli. Proto má úspěchy pouze tehdy, když jsme v naprosté pohodě a nic od ní nečekáme. Vloni jsme moc stáli o úspěšné dokončení šampiona práce, takže se nám pochopitelně nepovedlo. Teď čeká svůj druhý a poslední vrh.

Skye je náš nový přírůstek, který jsem ještě nepředstavila. Je to mladá fena, budou jí teprve 2 roky. Má úžasnou kombinaci temperamentu a snahy vyhovět, je nesmírně empatická a mazlivá. Už dosáhla několika úspěchů na výstavách i na zkouškách, ale její čas teprve přijde. Musí se vést velmi opatrně, je docela citlivá a přitom poměrně paličatá. Opět jsem vyfasovala komplikovaného psa.

Skye (Jolly Roger Tercius).

Ale zatím si vede docela dobře, nemohu na ni spěchat. Je to pes, který by se bez práce velice nudil. Procházka bez aportování a jiných zábav je nuda. Tak bereme vše jako hru a užíváme si to obě. Už jsem pochopila, že spěchat na psa není dobré, že nejrychleji jdu dopředu, když zpomalím.

Nakonec nám do spolumajitelství přibyl Bady, Skyin bratr. Je to pes velice elegantní, hned na první výstavě, kdy ještě nebyl ani rozkoukaný, vyhrál, co mohl. Od té doby neodešel bez titulu. Jen jednou byl poražen a to kvůli D1. Cestou na výstavu do Brna jsme se zasekli a přijeli s 20minutovým zpožděním. Už bylo posouzeno. Pan rozhodčí byl velkorysý, vzal ještě Skye i Badyho a posoudil je mimo pořadí a pak řekl památnou větu: „Chcete naštvat? Oba by svou třídu vyhráli s přehledem a ta fena by byla nejlepší mladý.“ Prostě proti D1 nemáme šanci.

Bady.

Bady má velice milou povahu. Je to podobný mix talentu, snahy se zavděčit a paličatosti jako jeho sestra, a tak mě páníček poprosil, abych si ho trochu vzala „do ruky“. Zatím trénujeme, na zkoušky to ještě není, ale s páníčkem udělali Ověření vloh, a protože zdravotní výsledky jsou v pořádku, je z něj chovný pes. On i Skye mají velice zajímavý rodokmen, jejich otec pochází z Anglie a je naprosto nepříbuzný na veškeré flety u nás. Proto jsme se dohodli, že kvůli propagaci, aby měl šanci zanechat své geny, si ho vezmeme do spolumajitelství.

Máme ještě takzvanou Klenovickou sekci (kamarádku v Klenovicích u Soběslavi), která chová pod naší chovatelskou stanicí. Ta má mladou fenu Lunu a její matku Tiu, která je Derčina sestra. Luna je mladá a velmi šikovná. Překvapila výstavně, kdy získala už 2x titul CACIB, což dnes už v konkurenci, která u nás je, není jednoduché. Povedlo se s ní udělat podzimní zkoušky, které z ní dělají plnoprávného loveckého psa a současně jsou nutnou podmínkou, aby získala titul Český šampion, protože u retrívrů, jako psů pracovních, jen výstavy nestačí. Zdá se, že mladá generace starou už překonává.

Luna s Tiou.

Luna má velký temperament, který, pokud má panička službu, realizuje na „úpravách“ svého bydlení. Rozebrala několik matrací, občas pomáhá zahradničit. Panička říká, jak mohla mít tak hodná Tia takového zločince. Ale zločince by stejně nedala, ba dokonce plánuje, že na ní odchová další generaci.

Abychom se nenudili, máme dvě výcvikové skupiny. Jednu v Klenovicích, jednu v Č. Budějovicích. Se všemi cvičíme jak základy, tak pokročilý lovecký výcvik, který psy strašně baví. Klenovickou sekci se snažíme cvičit aspoň 1x za 2 týdny, Budějovická je snazší, tam cvičíme podle domluvy kdykoliv. Jen před zkouškami jsme byli na roztrhání. Ale letos udělali základní ověření vloh Luna, Bady i Skye. K loveckým zkouškám jsme dovedli Skye, Lunu a Lunyinu sestru Irminu. Kluci, Bady a Alf (Derčin syn), ještě mají rezervy a na zkouškách nebyli. Nerada pouštím na zkoušky napůl vycvičené psy. Demotivuje to páníčky a stojí peníze. Jen se Skye jsem si troufla první zkoušky „na divoko“ a také jsme hned vypadli. Stačil měsíc a půl a Skye fungovala dobře. Nedá se to uspěchat.

Rendi na lovu.

No a pro psy nejzábavnější část života jsou hony na kachny a na bažanty. Nikdo z nás nestřílí, tak jsme na honech trochu za exoty. Jedeme dost daleko jen kvůli psům. Ale po počáteční nedůvěře nás začnou myslivci brát vážně, když zjistí, že naši psi skutečně umí pracovat, že my se umíme myslivecky chovat a vůbec, že to s námi jde. Sdružení mívají o kvalitní psy nouzi, tak jsme nakonec vítaní. Velmi jsme je překvapili, když jsme řekli, že jsme schopni přivést momentálně až 10 fungujících psů. Lov sám nás neláká, ale na druhou stranu když už je zvěř ulovená, je lepší, když se dohledá a je z ní užitek.

V nejbližší době nás čeká odchov Fleurčiných štěňat a pak zase kolotoč akcí. Vzhledem k tomu, že stále ještě na částečný úvazek pracuji, začínám chápat, jak to, že důchodci nikdy nemají na nic čas. Na druhé straně nám psi nedovolí se nudit. Zvyšují naši fyzickou kondici (třeba udržovat rovnováhu mezi ležícími psy, když nesu na stůl horkou polévku, je výzva), zvyšují naši psychickou odolnost, trénují (a napínají k prasknutí) trpělivost.

Fleur.

Abych parafrázovala starý vtip: pryč bych je nedala, ale zabít jsem je chtěla už nejmíň stokrát. Nezabila jsem je nejen kvůli přikázání. Bez nich by byl život nuda.

Foto: Archiv Eva Ž. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Stránky autorky: www.chstercius.cz