Tak se nám prý v Německu šíří antisemitismus, oznamuje denní tisk. Divné. Žiji v Německu už čtyřicet let, a ještě jsem se nesetkal ani s náznakem nějakého antisemitismu. Ostatně je Německo vzhledem ke své nechvalné minulosti na projevy protižidovských vášní obzvláště háklivé; i kdyby někdo takové sentimenty choval, na veřejnost s nimi nevyrukuje, aby se nedočkal označení za nácka, ne-li soudních procesů. Ještě divnější je zpráva z téhož pramene, dle níž se antisemitismus rozmáhá ve Švédsku, kde o žida dohromady nezavadíš (0,0015 % z celkového počtu obyvatelstva). Kde se ty zvěsti vzaly?
No kde. Když někdo něco nakousne, měl by také dopovědět, vážení páni žurnalisté. Zajisté, že se v obou uvedených zemích vyskytuje… antisemitismus je příliš slabé slovo. Žlučovitá, z mezí rozumu se vymknuvší protižidovská nenávist: muslimská. On je islám vůbec dost nenávistné… zdráhám se napsat náboženství. Spíš rozkazovačná, odporu nesnášející ideologie, nespokojující se s ničím méně než poddáním všeho světa své pravdě, jediné, samým Bohem dané, dokonalé a nezměnitelné. Kdokoli ji odmítne přijmout, ač mu byla zvěstována, je hoden pohrdání na tomto světě a příšerných (račte si počíst v koránu) trestů na onom. Jak dokládá – mezi jinými – súra Prostřeného stolu: Vy, kteří věříte! Neberte si židy ani křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi spřátelí, ten stane se jedním z nich, a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý. A praví Bůh prostřednictvím téže súry: Uvrhli jsme mezi ně (muslimy a nevěřící) nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. Z čehož vidíme, že ani my křesťané, ať jakkoli vlažní a příkazy evangelií do puntíku neberoucí, nejsme tak říkaje za vodou.
Avšak zpátky do Švédska: vracela se v dubnu minulého roku jedenáctiletá holčička Ebba Åkerlund ze školy a měla tu smůlu, že se připletla do cesty mstiteli Alláhovu, usmyslivšímu si získávat respekt své víře pomocí náklaďáku. No, nebylo to poprvé; k likvidaci nevěřících užili radikální islamisté tohoto dopravního prostředku už nejednou. Že ale natřikrát rozervané tělíčko nešťastné Ebby nenašlo pokoj ani v hrobě, že byl její náhrobek opakovaně zneuctěn pachateli neznámými pouze v tom smyslu, že je nikdo nepopadl za ruku… to už se tak často nestává, v tom už se projevil vyšší, koncentrovaný stupeň nenávisti. Čiň islamistovi dobře, terorem se ti odmění, dalo by se modifikovat známé pořekadlo o čertu a pekle. Na Švédsko padne jako ušité; není snad v Evropě země, která by se k islámu stavěla ohleduplněji, a přece… Nebo právě proto? A co s tím? Asi trochu rozlišovat, řekl bych. U nás v Německu je náboženská svoboda (Religionsfreiheit) zakotvena v ústavě; v evropském měřítku slouží témuž účelu Charta základních práv. To je možná ušlechtilé, ne ale zrovna moudré. Kdyby měla platit rovnost všech náboženských učení bez ohledu na obsah, mohl Hitler vyhlásit nacistickou ideologii za náboženství, hákový kříž za náboženský symbol a byl by z dosahu jakékoli kritiky. Jenže on, trouba, na to nepřišel… ale nic, zjišťuji, že začínám šaškovat, hned začnu zase psát vážně.
Rovnost všeho se vším si vymysleli jakobíni, ve skutečnosti však není žádné rovnosti na tomto světě, z čehož nejsou vyňaty ani politické či náboženské nauky. Vždy je třeba přihlédnout k obsahu; a islám, nic si nenamlouvejme, obsahuje leccos neslučitelného s naším pojetím občanských svobod a tolerance. Ne každý muslim je ovšem vražedný fanatik, ale rozhraní mezi umírněným islámem a nenávistným islamismem je plynulé, snadno se přelévá jedno v druhé, i je lépe zachovávat si rozumný odstup od obojího. V zemích zahrady Alláhovy ať si lidé věří, čemu chtějí, ať se nechávají spoutávat příkazy své nesnášenlivé víry, k nám ale ať ji… nezatahují? Ne; my si ji nenechávejme zatáhnout. Hrst ukázek ze svaté knihy koránu snad dostatečně objasní proč:
Súra Prostřeného stolu: A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný, kromě těch, kteří se kajícně obrátí, než nad nimi získáte moc. A vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný. Strach pomyslet, kdyby takový nebyl, povím vám. Leda bychom nečekali, až nd námi islám získá moc, abychom se nemuseli kajícně obracet; k tomu je ale třeba kusu vůle, možná i odhodlání plout proti proudu módních dogmat.
Súra Kořisti: A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady (ráj). A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí, a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý (ráj), daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Bůh? A tamtéž: Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády, s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo… Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; nevrhals ty, když jsi vrhal (kopí), nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou…
Což by snad mohlo stačit. Nedivme se pak, že ti, co bojují na cestě Boží zabíjejíce a jsouce zabíjeni, občas zabijí někoho mimo pořadí, aby nevyšli z cviku. Nedivme se ani, že pohrdajíce zákony nevěřících, zhanobí náhrobek jimi zavražděného děvčátka. Sami jsme si vinni. Nedokážeme říci jasně a srozumitelně – tohle je naše země, naše kultura, kdo chce mezi námi žít, musí se jí přizpůsobit, ne my jemu. Ale kdepak, ustupujeme, výhody, výjimky, extrabuřtíky nabízíme, nenávistný antisemitismus, jehož desetina by neprošla našinci, si beze všeho mohou dovolit oni… jak jim nemáme být za blázny?
Hannover, 24. listopadu 2018