Důvodem napsání tohoto článku je dlouhodobý trend vytěsňování rozumu z právního systému - z výroků právníků, zejména pak z rozsudků soudů. To nejsou jen rozsudky jednotlivých soudců, nad kterými někdy rozum stojí, ale i mnohaleté prodlužování převážně významných kauz, což nezpůsobuje dlouhá fronta čekatelů, ale systémové selhání soudní moci. Přišla koronovirová krize a ta podle mého názoru odhalila iracionalitu právního systému v celé její nahotě, tj. život lidí svázat do posledního detailu do obrovského množství zákonných paragrafů a nařízení. To nepokládal za reálné ani Bůh, když vše zabudoval do deseti přikázání a ostatní ponechal na zdravém rozumu lidí. Klíčový problém současných zákonů je, že při jejich tvorbě zákonodárce nepředpokládal příchod koronavirové pandemie, která zcela změnila podmínky, pro které tyto zákony platily. Využití současně platných zákonů je tím zavádějící a vede k nerozumným, iracionálním závěrům.
Dokonce se domnívám, že navíc v souvislosti s koronavirovou krizí do rozhodování soudů vstupuje i politika, resp. boj o moc. Příkladem je rozhodnutí Městského soudu v Praze, které postrádá jakékoliv rozumné zdůvodnění: Pražský městský soud zrušil ve čtvrtek 23.4. 2020 s platností od 27. 4. čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislostí s koronavirovou pandemií omezila volný pohyb, maloobchod a služby. Soud konstatoval, že jsou nezákonná. V čele soudu byl Štěpán Výborný, který tímto rozsudkem riskoval úmrtí neznámého počtu nevinných a nic netušících osob, které by se s velkou pravděpodobností po vykonání rozsudku, tj. okamžitě po zrušení čtyř opatření ministerstva zdravotnictví, nakazili koronavirem. Každý takto nakažený by nakazil další osoby a ti by nakazili další a ti další - a z nich všech by někteří zemřeli. Mohla by nastat situace jako v Itálii. Soudce přitom věděl, že musí proto dojít k hlasování v poslanecké sněmovně o prodloužení nouzového stavu, které úmrtím zabrání. Odpovědnost by za smrt lidí potom nesli poslanci, a tedy věděl, že nouzový stav bude prodloužen, což se stalo. Krátce řečeno, rozsudek pana Výborného lze označit jako naprosto zbytečný, protože nic nevyřešil, tedy ani údajnou nezákonnost jednání vlády, kterou jen konstatoval, a vůbec nepomohl při řešení koronavirové krize a o to mělo jít především. Slušný, spravedlivý a rozumný soudce by takto neměl jednat.
Otázka proto zní: Jaký racionální smysl mělo toto soudní jednání? Jednoznačná odpověď, že žádný přínosný. Vše pokračovalo jako před rozsudkem. Zbývají dohady. Nelze vyloučit možnost, že jde jen o zviditelnění soudce jako dbalého dodržování zákonů. Mám ale obavu, že by mohlo jít o vytvoření příležitosti pro advokáty nechat si draze zaplatit radu, jak na státu, tedy na nás všech, vymáhat náhradu škod vzniklých omezením volného pohybu, maloobchodu a služeb, což rozhodnutí ministerstva zdravotnictví neumožňovalo, a proto bylo soudem zrušeno. Také je možné, že jde o účelový podraz práce vlády v očích veřejnosti s cílem ovlivnit volby. K tomu však byla zneužita soudní moc a to by mělo být potrestáno.
Podívejme se ještě na další konkrétní příklad nerozumu v současných právech, která dokazují, že nelze vytvořit spravedlivé právo, když absentuje rozum. Cestou k zastavení šíření infekce je trasování a testování lidí na infekčnost, která vyžaduje co největší kapacitu prováděcích laboratoří. Tuto kapacitu bylo možné okamžitě významně zvýšit zapojením neakreditovaných laboratoří, které se nabízely. Ministr zdravotnictví, takto právník, tuto nabízenou pomoc odmítl z důvodu, že by nebyl dodržen zákonný předpis o akreditaci. Teprve po asi 14 dnech vláda došla k rozumu a tuto nabídku přijala. Neakreditované laboratoře však mohly odhalit infikované lidi, kteří v průběhu těch 14 dní nakazili další lidí, z nichž někteří zbytečně zemřeli jenom proto, aby byl za každou cenu dodržen zákon či nařízení. To bylo v době, kdy nebyl vyhlášen nouzový stav a ministr se asi právem bál výše zmíněných fanatických právníků, kteří by jej s chutí obvinili z nedodržení předpisů. Osobně jsem přesvědčen, že tuto situaci lze označit jako zabití z hlouposti a k tomu s jistotou došlo a perfektně to ilustruje, kam vede absence rozumu při aplikaci tzv. současného positivního práva neschopného reagovat na nečekané situace.
Ještě poznámku, podle mne vysvětlující, proč absentuje rozum v teorii a tvorbě práva, což má za následek v době pandemie nesmyslné právní výroky a rozsudky. Při formulaci jakéhokoliv zákona, výroku, rozsudku, věty je třeba vždy respektovat pravidla platná snad od dob Aristotela, umožňující provést jednoznačný důkaz pravdivosti jakéhokoliv výroku či rozsudku. Vzorem pro dokazování čehokoliv je matematický exaktní důkaz. Nejprve je třeba stanovit podmínky (v matematice se jim říká okrajové a počáteční podmínky), za kterých platí dokazovaný výrok, a jednoznačně definovat všechny použité pojmy, případně využít axiomy (v matematice). Pak následuje výrok (v matematice věta) a vlastní důkaz. V teorii práva se možná záměrně zapomnělo na podmínky, za kterých má platit zákonodárcem nebo soudcem formulovaný výrok (zákon, rozsudek v době pandemie), a zcela se opomíjí důležitá a jednoznačná definice pojmů (právní názor v době pandemie). To vede k mnohoznačným výkladům práva, ve kterých se vlastní a nejdůležitější důkaz pravdivosti výroku ztrácí. Jedině rozum může tyto nedostatky, jako je stanovení podmínek platnosti a řádné definování pojmů, odstranit, ale ten má vstup zakázán. Problém je, že tento standardní postup platný v technických vědách v učebnicích teorie práva nenaleznete.
Pravda je, že obrovské ekonomické škody nezpůsobilo nutné rozhodnutí vlády, ale koronavirus. Všichni však nebyli postiženi stejně. Dá se říci, že byli postiženi z nějakého důvodu skoro všichni obyvatelé, a mají tedy všichni nárok na náhradu za škodu. Banky, pojišťovny, výrobci a prodejci potravin a léků, e-shopy, různé služby, právníci atd. nebyli postiženi vůbec, naopak mnohdy mají vyšší zisky třeba ze zvýšených cen. Proto není spravedlivé, aby podle současně platných zákonů a tím problematických byli odškodněni jen ti, kteří si soudně vymohou odškodnění. Problematičnost současných zákonů je způsobena změnou podmínek (pandemie koronaviru), za kterých zákonodárce tyto zákony schválil. Jinými slovy zákonodárce při schvalování s něčím takovým vůbec nepočítal a jejich znění by bylo zcela jiné v případě zapracování pandemie koronaviru.
Cílem by mělo být rychle a spravedlivě se vyrovnat s následky koronaviru, tj. aby každý byl jím postižen relativně stejně. To by mělo znamenat právně podloženou solidaritu všech. Domnívám se, že cestou, jak zmírnit dopady krize, by mohl být jednorázový odvod zisků těch podniků, kterým koranavirus přinesl zvýšený zisk ve prospěch postižených podniků. Možná by řešením bylo i zvýšit plošně daně na omezenou dobu, včetně snížení důchodů. Pokud právníci prosadí náhradu škod podle současných zákonů, tak to stejně nejvíce odnesou důchodci a zaměstnanci, kteří se nemohou bránit a kterým se dlouho nezvýší důchody a platy, a vydělají ti, co si zaplatí advokáta, který jim vymůže náhradu na státu, tedy na každém z nás. Opět jsme však u kardinálního problému, tj. nasazení zdravého rozumu v právech.
Ještě poslední poznámku. O výše zmíněném rozsudku se vyjádřil premiér jako o absurdním s tím, že jej respektuje. Premiér se tím zachoval rozumně resp. z nutnosti, jinak by došlo k otevřenému konfliktu moci soudní a výkonné. Problém je, že respektování absurdního rozsudku je logický nesmysl. Tedy pokud je rozsudek skutečně absurdní, a to s velkou pravděpodobností je, potom došlo k narušení rovnováhy mezi mocí soudní a výkonnou, resp. k zneužití soudní moci totalitním a mocenským rozhodnutím rušícím rozhodnutí vlády. Byla narušena rovnováha mocí, na které je založeno demokratické uspořádání naší společnosti. Proto nejlépe kdyby v této zcela mimořádné situaci, a to bez vyzvání, převzal iniciativu Ústavní soud a vydal rozumný výnos k tomuto justičnímu excesu. Zachránil by tak zbytky víry, že žijeme v právním státě, kde platí i zdravý rozum. Věřím, že ÚS je schopen racionálního jednání. Obávám se, že použití standardního postupu jako bylo podání kasační stížnosti, se potáhne roky, bude stát další peníze a rozhodnutí přijde s křížkem po funuse. Tím se prokáže ubohost našeho právního systému, což nás ohrožuje více než celý koronavirus, což se domnívám už dlouho.