Některé drakonické tresty za nouzového stavu jsou nezákonné
V tomto roce už je u nás podruhé vyhlášen nouzový stav. Ten lze v českém právním řádu vyhlásit na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Současná epidemie koronaviru spadá pod „jiná nebezpečí“.
Delikty spáchané za nouzového stavu se posuzují přísněji, což znamená také vyšší tresty. Konkrétně za krádež dva až osm let vězení. To je v řadě situací, které si lze představit, jistě namístě. Rabování v opuštěných domech při povodních nebo krádeže potravin v době potravinové nouze při havárii znemožňující zásobování obchodů. V současné situaci by to mohlo být úmyslné či nedbalostní jednání, kterým se nákaza rozšiřuje. Například porušení karantény. Také krádeže nedostatkového zboží s přímým dopadem na boj s epidemií (léky, ochranné prostředky). Je však skutečně opodstatněné ukládat drakonické tresty za krádeže potravin?
Jeden z prvních takových případů se stal v Brně, kde pětadvacetiletý invalidní důchodce trpící schizofrenií a závislý na alkoholu si 2. dubna 2020 v nákupním centru koupil víno. Na pečivo mu již peníze nezbyly, a tak se dopustil krádeže pěti bulek v hodnotě 63 korun. Městský soud v Brně byl „shovívavý“ a uložil pouze dvouletý nepodmíněný trest. Obhajoba se v odvolání dovolávala zejména toho, že dotyčný nekradl roušky ani zdravotnický materiál, takže se jeho jednání pandemické situace nedotklo. Odvolací soud snížil trest na „pouhých“ 18 měsíců ve vězení. Je zbytečné zabývat se všemi podrobnosti, osobností pachatele atd. Nic totiž nemůže změnit tu doslova do očí bijící neúměrnost takového trestu za krádež pěti kousků pečiva.
Takový přístup se projevil v nárůstu soudní agendy. Krádeže v nouzovém stavu začaly plnit vazební věznice. Již v létě byly v médiích zprávy, že soudy „nestíhají“. V médiích se objevovaly „krimi“ jako „Ukradl pár balení pistácií, odsedí si rok a půl“. Těch případů drakonických trestů za drobné krádeže padlo dost. Justice poslušně plnila literu zákona. Trvalo poměrně dlouho, než se na tom něco změnilo.
V červenci uložil sokolovský okresní soud dva roky vězení za krádeže spáchané za jarního nouzového stavu. Krajský soud v Plzni rozsudek zrušil a uložil trest podmíněný. „V projednávaném případě nejde o mimořádně vysokou společenskou škodlivost. Krádeže spáchané v době nouzového stavu nejsou výrazně společensky škodlivější než krádeže spáchané před jeho vyhlášením,“ zdůvodnil soud své rozhodnutí.
Podle zprávy ze dne 17. 10. 2020 na novinky.cz podalo Nejvyšší státní zastupitelství proti rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání. Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi se nelíbí, že soud nezohlednil vládou vyhlášené mimořádné opatření a na zlodějny nahlížel, jako by byly spáchané v běžném období. Je to úporné trvání na liteře zákona, na jeho uplatňování způsobem, který je v rozporu s duchem zákona. Něco takového zákonodárce jistě nezamýšlel. Připomíná to jeden případ z dávnověku českého soudnictví, k němuž došlo v roce 1756, kdy u nás proběhl poslední velký čarodějnický proces. Byla to pořádná blamáž justice, která pedanticky trvala na znění zákona. Co se tehdy stalo?
Ve zmíněném roce 1756 byl v Jistebnici na základě obvinění sousedů z očarování dobytka zatčen ovčák Jan Polák. Případ vyšetřoval jistebnický hrdelní soud a ovčák se při mučení přiznal, že se mu v podobě hada zjevil čert. Ovčák mu slíbil obětovat černou slepici. Nato čert ovčákovi pomohl s očarováním dobytka. Po ukončení vyšetřování putoval spis k pražskému apelačnímu soudu k rozhodnutí. Apelační soud s poukazem na přesné citace zákona vrátil věc jistebnickému soud k došetření s pokyny, co je třeba udělat. Vyšší instance ve spisu soudu první instance postrádala vyjasnění otázky, zda ovčák se zlým duchem uzavřel, či neuzavřel smlouvu. První instanci bylo také uloženo zjistit, zda Jan Polák do svých čarodějnických rejdů nezapojil další osoby, např. svou ženu a děti. Také nařídil Polákovo vyšetření krajským fyzikem, zda nemá na těle nějaká čarodějnická znamení. Při domovní prohlídce zajištěné byliny nařídil poslat na pražskou univerzitu k vyjádření, zda jsou použitelné k čarování. To vše totiž bylo výslovně předepsáno v trestním řádu.
Dalším vyšetřováním nebylo nic nového zjištěno. Podle zprávy lékařské fakulty nešlo z přeschlých bylin nic určit. Krajský fyzik na těle obžalovaného čarodějnická znamení nenašel. Apelační soud ovčáka odsoudil k trestu smrti stětím. Odsouzený požádal o milost a jeho žádost se dostala k císařovně. A začaly se dít věci.
Marie Terezie byla v šoku. Byla vychována v ovzduší osvícenství a nemohla pochopit, jak někdo může trvat na předpisech, být ignorantem a nepřemýšlet. Ve svém rozhodnutí se podivila nad prostomyslností a neznalostí justice a nad tím, že se dokonce apelační soud propůjčil k takovým hloupostem, jako je hledání čarodějnických stigmat. Jelikož nejsou žádné čarodějnice, nemohou být na těle ani čarodějnická znamení. Rozezlená panovnice zakázala napříště zahajovat takové procesy.
Na pražském apelačním soudě vyvolal přípis panovnice zděšení. President soudu hrabě Kořenský z Terešova toto stanovisko nižším instancím nepostoupil a snažil se císařovnu obšírným rozkladem přesvědčit, že soudy postupovaly správně, a svůj elaborát prošpikoval četnými odkazy na zákon, ale také na místa Písma svatého. Císařovnu nepřesvědčil. Ta mu obratem odpověděla, že kouzla jsou jen tam, kde je ignorance, a když se odstraní ignorance, nebudou už žádné čarodějnice.
Je vidět, že dovolávání se na literu zákona za každou cenu má v naší justici dlouhou tradici. V případě zmíněných trestů za krádeže nejde jen o onu literu, ale také o nepochopení ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Obchody jsou zbožím přeplněny. Nehrozí přídělový systém. Jenom ignorant nepochopí, že krádež několika balení pistácií nebo pěti housek bezpečnost státu neohrozí. Ukládat za ně drakonické tresty je nezákonné.