Tady mají žurnalisté možnost i povinnost něčím k té budoucnosti přispět. Proč čteme, slyšíme a vidíme jen, že támhleten se někde svlékl, tenhle je možná nějak úchylný, tenhle sáhl támhleté někam, kam neměl - proč nečteme, např., že ten a ten předseda významné strany o dovolené v Itálii navštívil představení v milánské Scale, potřásl rukou dirigentovi a primadoně dal růži; proč místo popisů ohňostrojů a exkluzivních jídel na oslavě čehokoliv významné osobnosti nečteme, že k hostině pozvala smyčcové kvarteto a jako kulturní vložka že se provedla scéna ze Shakespearovy komedie " Mnoho povyku pro nic" ?
Ostatně, když jsme u toho básníka, to byl snad jeho výrok "byť bys byl nad slzu čistší, nad sníh bělejší, pomluvě neujdeš". Moje teta Marie to dokazovala příkladem muže, který jde do lesa: když tam jde s dívkou, je to děvkař, když s přítelem, je to homosexuál, když sám, jde tam onanovat, když s dítětem, je to pedofil, když s vlastní manželkou, je úplně blbej - což bylo v časech, kdy muž zůstával loyální k manželce první a jediné. Dnes, kdyby tam šel ten šedesátník či sedmdesátník svou druhou či třetí chotí-dvacítkou, byl by slavnej, zvlášť kdyby se svlékli.
Někde tady něco chybí, anebo je tady někde něčeho přesmíru.