Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

edesátník či sedmdesátník svou druhou či třetí chotí-dvacítkou, byl by slavnej, zvlášť kdyby se svlékli.

Jojo, to by se mi skutečně líbilo. Asi nemám duši, nu což, nikdo není dokonalý.

Chybí toho hodně

Za první republiky se přátelili TGM s Karlem Čapkem, dneska se kámoší Topolánek s Dalíkem. Je v tom rozdíl. Často se za naše papaláše stydím.

Re: Chybí toho hodně

jaký Goethe, takový Eckermann... jaký Masaryk, takový Čapek.

Paní autorko,

mě tu velmi překáží stereotyp "Na věčné časy a nikdy jinak".

To není jako u Tvrdíka, který za skoro dovedení ČSA ke krachu, dostal trafiku

viz titulek, modra bolsanska gumka, soudruh Vilda. Soudruhu Vildo, vy modra bolsevicka gumicko. Aerolinky krachuji na celem svete, z tech nedavnych Alitalia nebo Swissair, drive napr. chlouba Ameriky PanAm. Jsem si jist, ze pokud by soudruh Tvrdik sefoval CEZ, tak bude nejlepsim managorem CR a pokud by soudruh Roman sefoval CSA, tak je dovede do cervenych cisel. Jednoduse, zazraky se nedeji. Cest :-)

Do třídy na gymnásiu se mnou chodil

jak Pospíšil, tak i Štefl, ale že by si předávali manželky, o tom nic nevím. Zajímavé.

Re: Do třídy na gymnásiu se mnou chodil

Jsou to obě dosti běžná jména. Ale pokud se nemýlím, tak autorka je dcerou slavného brněnského profesora Štefla (farmakologie). Její manžel je Dr. Pospíšil - gynekolog. Čtu občas její články v dopisové rubrice Lidových novin. S většinou lze souhlasit až na některé bigotní katolické názory, které by slušely spíše svíčkové bábě než vzdělané dceři univerzitního profesora.

Co chybí

Chybí pevné zásady. A ty jednině může dát náboženství.

Re: Co chybí

Jojo, třeba že je země placatá a slunce se točí kolem ní. Nebo žena, kterou znásilní cizí muž, zhřešila, a proto musí být ukamenována. A všechny nevěřící je třeba pozabíjet. A nevěřící je i věřící, který zpochybňuje určité pevné zásady libovolného náboženství, tedy kacíř.

Dobře to znám

Za společenské klima které u nás panuje mohou z podstatné míry žurnalisti a vydavatelé.Ty největší noviny tj . postsvazácká Mladá fronta je jen bulvár a ty ostatní mají ještě horší úroveň. Není divu - redakce jsou obsezeny zbabělýmí, nevzdělanými a profesně ubohými individui. Vydavatelé tlačí na co největší prodejnost a co největší množství inzerce. Proto zcela hloupá a zástupná témata, jako Topolánkova dovolená zcela zakrývají a vytlačují informace o skutečných problémech a skutečném stavu věcí veřejných. Chceme-li změnu, přestaňme ty pitomé noviny kupovat, změna přijde okamžitě. (Dovolím si jen podotknout, že uvedené skutečnosti velmi dobře ze své praxe znám, byť na místě které zastávám je nemohu  ovlivnit) 

Re: Dobře to znám

Já se obávám, že to začíná u "bývalého" komunisty Janečka v České televizi.

Například slovenská a německé  televize se etickým problémům nevyhýbají.

Češi se jen "baví" a vyhýbají se podstatě jevů jak jen můžou - viz "Musíme si pomáhat" a podobné bláboly pro nedospělé jedince.

byla jedna literární postava

Byl to muž, poctivě vykonával své řemeslo, dobře se staral o svou rodinu a o své děti pečoval až do jejich dospělosti. Manžeklu měl jen tu první, děti měly jen jednu maminku a jednoho tatínka. Rád se dobře najedl a napil, avšak neopíjel se, nehrál hazardní hry, nefetoval. Nepodváděl zákazníky, banky, ani berňák. Jako literární postava byl tak nekonfliktní, až byl legrační. Literární avantgarda ho měla za odporný vzor maloměšťáctví. Pro avantgardisty by obrazem jak člověk nemá a nesmí vypadat. Jmenoval se Kondelík. Fuj! Kdo by chtěl žít tak jako on.

Re: byla jedna literární postava

jejda to sedi na mne... takze malomestak rikate? no potes panbu...

Kdo hledá, najde

Ani vesnu o kočce by mě nenapadlo hledat vzory mezi politiky nebo celebritami jakéhokoliv druhu ( až pod-druhu)!  Moje maminka, co se týče vzdělání, měla to, čemu se říkalo nižší měšťanka. Můj tatínek byl vyučený kuchař. Maminka porodila 6 dětí, dvě jí zemřely. Pak si vzali na vychování ještě osiřelou neteř, která vyrostla s námi jako naše nejstarší sestra. 3 z nás mají vysokou školu. Nikdy jsme neměli hlad nebo nedostatek oblečení a knížek. Tatínkova hlavní zásada byla: Vždycky musíš myslet na to, že lidi pozorují jak se chováš, a říkají si - Jo tak taková je její matka; takhle se chová jeho otec.Maminčina hlavní zásada byla práce a starost o rodinu. To vše probíhalo na pozadí budování rozvinutého socializmu, který si máločeho cenil míň, než práce dělníků. Já vzory nikdy nemusela hledat, já je měla od malička před očima. A co vy? Nestačilo by se jen porozhlédnout v nejbližším okolí?

Jo?

Dnes chybí idol? Primitivové jich mají vrchovatě! Stačí se poohlédnout, kdo hltá bulvární tisk, a jsme doma. A vlastně, kdo je idol? Kolik takových nám historie předložila, čistých, jako slovo Boží? Všichni jsme jenom lidé s neduhy, akorát někteří se dokáží perfektně přetvařovat! Idolem pro každého by měl být spořádaný život, pomoc skutečně potřebným, láska a přátelství. To jsou ale vlastnosti, které většině lidí chybí. A nejenom dnes!