Má zase ideologický pohled rozhodovat i o odborných otázkách?
V současné době se i do rozhodování o odborných a ekonomických otázkách stále více prosazuje ideologizace a stále více o nich začínají rozhodovat lidé s minimálními odbornými znalostmi, ale s tím správným ideologickým náhledem.
Nedávný příspěvek Michaela Pánka je typickým příkladem ideologických kampaní našich politiků, které se v poslední době vyrojily a mají potenciál v konečném důsledku zabránit výstavbě jaderných zdrojů a rozvrátit naši energetiku celkově. Druhým příkladem je kampaň Pirátů, kterou třeba reprezentuje Dana Balcarová. Ta souběžně na evropské i české úrovni bojuje proti jaderné energetice a zároveň se zasazuje za téměř okamžité odstavení uhelných zdrojů. Jaké by mohlo mít katastrofální dopady prosazení jejich koncepce, jsem popsal nedávno.
Michael Pánek se rozepisuje na podporu vyjádření senátu, který by chtěl čistě na základě ideologických důvodů vyřadit z tendru o výstavbu jaderných bloků ruské a čínské společnosti nejen v roli dodavatelů, ale i jako součást konsorcií či v roli subdodavatelů. Senátoři požadují, aby do výstavby nebyly v žádné formě připuštěny firmy, jejíž investoři jsou ze zemí mimo EU a NATO a nemají prověrku Národního bezpečnostního úřadu podle standardů Severoatlantické aliance a Evropské unie. Nejsem si jistý, jak přesně by mělo dané omezení vypadat a zda by nevedlo k vyloučení i takových českých firem, jako je Škoda JS.
Než se vyjádřím k jeho textu, chtěl bych jen na začátek zdůraznit, že neprosazuji úspěch v tendru žádného z potenciálních dodavatelů a konkrétního reaktoru, tedy ani toho ruského či čínského. Ani neprotestuji proti tomu, aby součástí posuzovaní dodavatelů bylo i geopolitické hledisko. Zásadně se však zasazuji proti tomu, aby se potenciální dodavatelé třídili čistě podle ideologického hlediska, bez jakéhokoliv přihlédnutí k hlediskům odborným, technickým, ekonomickým i bezpečnostním.
Geopolitické hledisko
Pochopitelně lze zohledňovat představu, že se nebudou nakupovat velké strategické celky u ideologických a geopolitických soupeřů, aby se nepodporovala jejich ekonomika, průmysl a technologický rozvoj. Na druhé straně je otázkou, zda v daném konkrétním případě se tak nestřílíme do vlastní nohy a nepřistupujeme ke kroku, který je v daném směru vlastně kontraproduktivní. Právě hlavně kvůli ideologickému fanatismu omezila Evropská unie a USA dramaticky výstavbu jaderných zdrojů a rozvoj v dané oblasti. Dostala se tak do situace, že v této oblasti už není v čele a spíše začíná zaostávat.
Pochybuji zároveň, že by řešením tohoto zaostávání bylo ideologické omezování možností nákupu z některých států, aby se zabránilo této konkurenci, která má potenciál zvítězit na základě technologické kvality. Místo podpory rozvoje technologií a kvality tak chráníme svůj zaostávající průmysl před konkurencí. Mám obavy, že to povede ještě k většímu zaostávání.
Navíc to v daném případě může nakonec vést k tomu, že sice nekoupíme jaderné bloky od ruského nebo čínského dodavatele, ale místo nich budeme desetiletí intenzivně dovážet plyn z Ruska a fotovoltaické panely z Číny. Nevím, zda to nebude daleko vyšší ekonomická podpora těchto našich geopolitických soupeřů. Ono je totiž vysoce pravděpodobné, že snaha pana Michaela Pánka a dalších o totální ideologizaci a politizaci výběru dodavatele jaderných technologií a vyloučení z výběru odborných, technologických a ekonomických parametrů nakonec povede k tomu, že se žádné jaderné bloky nakonec budovat nebudou.
Bezpečnostní rizika
Nejen pan Pánek, ale i další se ohánějí bezpečnostními riziky. Ovšem ukazují, že o dané problematice vůbec nic neví. Připomeňme, že ruské bloky, ze kterých evolučním vývojem vznikl blok VVER1200, běží v celé řadě států Evropské unie. Jde o Finsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovensko i Česko. Pokud tedy daní pánové tvrdí, že jde o nebezpečné reaktory, tak vlastně tvrdí, že jsou nebezpečné také naše Dukovany a Temelín.
Palivo do těchto reaktorů vyrábí i západní společnosti, třeba firma Westinghouse. Servis pro dané bloky dokáže provádět celá řada evropských států. Připomeňme, že i náš Temelín jsme si dostavěli sami a dokázali přejít na kontrolní systém a technologie řízení a automatizace od firmy Westinghouse. Také dostavba dvou bloků ve slovenských Mochovcích probíhá bez účasti Rosatomu. A zpoždění a problémy při této dostavbě nemají nic společného s touto firmou a typem reaktoru, dominantně jsou dány manažerskými pochybeními nejen italské firmy ENEL.
Ukrajina provozuje velký počet ruských reaktorů a nemá problém je provozovat i při svém velmi komplikovaném vztahu s Ruskem. Přechází sice postupně na palivo od firmy Westinghouse, dokonce uvažuje zřídit pobočku s touto výrobou na svém území. Servis také stále více zajišťuje ze států Evropské unie, třeba i od nás. To však opravdu není dáno tím, že by to Rosatom nechtěl dělat. Ukrajina dokonce uvažuje o dostavbě třetího a čtvrtého bloku Chmelnické jaderné elektrárny, jejichž budování bylo z ekonomických důvodů před desetiletími pozastaveno. Dostavbu by se měla realizovat pod vedením české firmy.
Je třeba zdůraznit, že Rosatom buduje daleko více jaderných bloků v zahraničí než v Rusku. Jakýkoliv náznak nespolehlivosti by pro něj měl katastrofální dopad. Je tak vysoce nepravděpodobné, že by k nějakým problémům či vydírání mohlo v průběhu výstavby a pozdějšího provozu dojít.
Reaktor III. generace VVER1200 v Evropské unii
Pro případnou výstavbu v Dukovanech nabízí Rosatom reaktor III. generace VVER1200. Reaktory zařazené do této kategorie musí splňovat velmi vysoké bezpečnostní parametry. Zatím je v provozu pouze sedm typů v této kategorii. Můžete se podívat na jejich přehled, současný stav jejich zavádění i současný stav jaderné energetiky.
Ruský reaktor VVER1200 je ten, který má v provozu největší počet bloků, nyní už pět. Má také největší počet bloků ve výstavbě a v přípravě. Jejich budování trvalo mezi osmi až deseti lety, což je na první prototypové bloky velmi dobré. První z nich se dostal do provozu v druhé fázi Novovoroněžské jaderné elektrárny v roce 2016 a měl v letech 2017 až 2019 postupně roční koeficient využití výkonu 60,9 %, 79,4 % a 74,6 %. To je na první blok svého typu velmi dobré.
Výstavba těchto bloků se připravuje i ve státech Evropské unie, konkrétně ve Finsku a Maďarsku. Tyto stavby pan Pánek prezentuje jako odstrašující příklady. Kritizuje hlavně zdržení zahájení výstavby jaderného ostrova. Zapomíná však zmínit několik souvisejících faktů. Velká část zdržení v projektu Paks v Maďarsku je spojena s vyjednáváním finančního modelu a jeho povolení s orgány Evropské unie a také s obstrukcemi Rakouska. Nesouvisí tak s technickou a bezpečnostní kvalitou projektu a prací Rosatomu. I ve finském projektu je část zdržení spojena s problematikou velmi náročných formalit v Evropské unii nejen v této oblasti. Pan Pánek také nezmiňuje to, že ve Finsku se již dlouho staví francouzský reaktor EPR a s touto stavbou jsou mnohem větší problémy. Mělo by se také připomenout, že na rozdíl od Maďarska se u nás neuvažuje o získání úvěru na výstavbu nových Dukovan z Ruska. Nehrozilo by pak riziko ani v této oblasti.
Jak už bylo zmíněno, patří reaktor VVER1200 i z hlediska bezpečnosti k technologické špičce. A to říká i Dana Drábová, na kterou se pan Pánek odvolává. Měl by pozorněji poslouchat, co říká. Ona totiž netvrdí, že by tento reaktor neodpovídal bezpečnostním standardům v Evropě. Dana Drábová jen upozorňuje na to, že zatím nemá Rosatom dostatek zkušeností v naplnění kultury Evropské unie v oblasti projektové dokumentace a její přípravy. A má zatím nedostatek zkušených pracovníků pro její vytvoření. Což může vést ke zdržením. Uvidíme, jak rychle se mu tento hendikep podaří překonat.
Na podzim roku 2020 byla podána veškerá dokumentace k žádosti o povolení k výstavbě nových reaktorů elektrárny Paks k maďarskému úřadu pro jadernou bezpečnost. V příštím roce by se mělo povolení získat a měla by být zahájeno budování zmíněného jaderného ostrova. Povolení pro výstavbu by měla obdržet i elektrárna Hanhikivi ve Finsku. Zde je příprava staveniště a budování servisních budov a infrastruktury ve značně pokročilém stádiu. Pokud k tomu opravdu dojde, nebude zdržení velké. Zde tak reálně uvidíme, jak se budou ruské bloky realizovat přímo v Evropské unii.
Běloruská elektrárna Ostrovec
Potřebné zkušenosti Rosatom získává i během výstavby reaktorů VVER1200 první běloruské elektrárny Ostrovec. Ta je v bezprostřední blízkosti hranic Evropské unie a pod velmi přísným jejím dohledem. Jde také o první reaktory VVER1200, které se do provozu dostanou mimo území Ruska. Pan Pánek píše, že se při spouštění ukazuje nespolehlivost a nebezpečnost této elektrárny. Ovšem odkazuje se na události, které ničím takovým nejsou. Právě testy při spouštění každého zařízení mají ukázat případné nedostatky a vadné komponenty a vše vyladit.
Při najíždění bloku Ostrovec 1 shořel malý transformátor v elektronických systémech nejaderné části. Šlo o transformátor italské výroby dodaný běloruským subdodavatelem. Komponenta se vyměnila a uvádění elektrárny do provozu pokračuje. I další technické problémy jsou takovými, které se objevují i při spouštění různých provozů v Evropské unii a patří k takovým činnostem. Problém je jedině v tom, že každá z těchto provozních událostí je protijadernými aktivisty v sousední Litvě velice intenzivně zdramatizována. A využita k politickému a ideologickému boji.
Je to podobné tomu, co realizovali rakouští protijaderní aktivisté při uvádění do provozu našich bloků v Temelíně. Daleko vážnější problémy v nejaderné části se musely řešit při spouštění jednoho z amerických bloků AP1000 v Číně. Nešlo o ohrožení bezpečnosti, ale zahájení provozu se tak odložilo o řadu měsíců. Přesto to neznamená, že by reaktory firmy Westinghouse byly nebezpečné a nekvalitní a ze soutěže o stavbu v Dukovanech by je to diskvalifikovalo.
Závěr
Realitu okolo výstavby nového bloku v Dukovanech jsem podrobně popsal v nedávném článku. Způsob uvažování pana Pánka je podobný zaslepenosti komunistických ideologů, které jsem zažil v dobách svého mládí. Když jsem sledoval pokroky kosmonautiky i jiných technologických oborů, tak mě strašně znechucovalo to, jak jednostranně dokázali tito pohlížet na úspěchy a neúspěchy jedné a druhé strany na ideologické mapě. Vždy vypichovali problémy a havárie na Západě, které měly být dokladem jeho neschopnosti a úpadku. O úplně stejných událostech na druhé straně taktně mlčeli. A většinou neměli žádné znalosti a povědomí o konkrétní odborné podstatě daných událostí a technologického vývoje. Neznalost prostě nahrazovali správnou ideologickou kovaností a politickým zápalem.
Absolutně by mě nenapadlo, že se podobní ideologičtí politruci budou v tak velkém počtu objevovat v dnešní době na vedoucích místech velkého počtu našich politických stran. A bohužel se zdá, že místo řešení problémů založeného na faktech a znalostech se stále více klade důraz na ideologizaci všeho a politický boj. Jak už jsem na Neviditelném psu psal, podle mě je to hlavní důvod toho, proč jsme selhali ve střetu s epidemií koronaviru. V době, kdy ještě zdaleka není konec epidemie, už tak máme přes deset tisíc mrtvých a obrovské ekonomické a společenské dopady.
Stejně tak se obávám, že se společným úsilím zelených ideologů a bojovníků za ideologickou a politickou čistotu typu pana Pánka podaří úplně rozvrátit naši energetiku. A katastrofa v této oblasti bude mít nejen ekonomické dopady ještě vyšší.