VíP: Aneb víkendový pokecník

Jestlipak jste se jako děti učili rozeznávat stopy? A odlévat je? Vzpomněla jsem si na tyto dovednosti při brzkých ranních procházkách kolem móře - nikdy jsme tam nebyli první, pejskaři nás předběhli.

Podle stop to vypadalo na dost velkého psa:

To musel být pesan! Žabky č. 4

A taky na dost malého:

To musel být pejsek :-)

A nejspíš se potkávali:

Tady se toho dělo víc

V písku byly k vidění i jiné věci, tenhle „dědek“ mi byl strašně povědomý, ale nevím odkud:

Kdo to je?

A uchvátila mě tato divoce rostoucí květena, neví někdo, jak se jmenuje?

Co je to? Omamně to vonělo a rostlo divoce ve velkém

Léto sice končí, ale vzpomínky čerpám, kde se dá: včerejší liják mě s tropickou silou zastihl venku - sice s deštníkem, ale prosákla jsem důkladně. Déšť mi připadal teplý, tak jsem si představovala, že mě oplachuje vodní tříšť z vln :-D

Přeji příjemný závěr léta. Ale stavět v písku se pořád dá, a s pejsky chodit ven taky :-)

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Foto: Lika