VíP: Aneb víkendový pokecník
logo VíP foto: Neviditelný pes
Jestlipak jste se jako děti učili rozeznávat stopy? A odlévat je? Vzpomněla jsem si na tyto dovednosti při brzkých ranních procházkách kolem móře - nikdy jsme tam nebyli první, pejskaři nás předběhli.
Podle stop to vypadalo na dost velkého psa:
To musel být pesan! Žabky č. 4
A taky na dost malého:
To musel být pejsek :-)
A nejspíš se potkávali:
Tady se toho dělo víc
V písku byly k vidění i jiné věci, tenhle „dědek“ mi byl strašně povědomý, ale nevím odkud:
Kdo to je?
A uchvátila mě tato divoce rostoucí květena, neví někdo, jak se jmenuje?
Co je to? Omamně to vonělo a rostlo divoce ve velkém
Léto sice končí, ale vzpomínky čerpám, kde se dá: včerejší liják mě s tropickou silou zastihl venku - sice s deštníkem, ale prosákla jsem důkladně. Déšť mi připadal teplý, tak jsem si představovala, že mě oplachuje vodní tříšť z vln :-D
Přeji příjemný závěr léta. Ale stavět v písku se pořád dá, a s pejsky chodit ven taky :-)
Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.
Foto: Lika
