Neviditelný pes

VíP: Aneb víkendový pokecník

15.2.2020

Za chvíli vyrážíme na verneovskou výstavu do Berouna (zde), ale stihnu nahlédnout do kalendáře:

Ve čtvrtek jsme měli Světový den rádia. To mě velice zaujalo, protože jsem s rádiem vyrostla. Milovala jsem nedělní pohádky, pamatuji si Hajaju a úplně nejvíc, do hluboké dospělosti, jsem moc ráda poslouchala rozhlasové inscenace různých her, knih apod. Až do 90. let bylo běžné rádio po drátě, podle mě báječný vynález. Pomáhalo mi s usínáním třeba v lázních (televize byla jen ve společenské místnosti), kdy jsme za tmy a s okny otevřenými do svěžího vzduchu poslouchali třeba detektivku. Vychutnala jsem si ji mnohem lépe než obrazové ztvárnění - fantazie může pracovat, a mozek, zřejmě nevybuzený modrým světlem obrazovky, lépe usne.

Měli jste nějaký svůj oblíbený rozhlasový pořad?

Uvědomuji si teď, že „rádio“ zužuji na rozhlas, možná že do tohoto pojmu patří i radiové vysílačky :-)

Kromě toho jsme včera měli Světový den léčby zvukem (ať žije rádio!) a navíc pro naše těla začalo biologické jaro - citlivější mají být játra a žlučník, tak na ně buďte hodní :-)

Přeji příjemnou sobotu a neděli!

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Lika Neviditelný pes


zpět na článek