Předchozí díl najdete zde.
Únor bílý pole sílí
Únor na našem Záhoří byl neslaný, nemastný a vůbec nesílil pole, ještě že aspoň dost pršelo. Zároveň by však i veselý, neb byl konec masopustu, kterému se u nás říká „Vodění medvěda“.
Rybník několikrát zamrzl, ale už to nebylo na bruslení. Přiletělo nějaké to vodní ptactvo a zaznamenala jsem párek labutí, kačeny jsou tam k vidění průběžně. Nestačila jsem nafotit dva páry poláků (kačen), pak už se nevrátily. Jó, mít tak čtyři ruce, to by bylo fajn.
Psí procházky jsem se snažila fotit i natáčet, opět mobilem, západy slunce byly fascinující. Brouzdaly jsme se psicemi okolím.
Další video s udatným krtkobijcem najdete zde.
V okolí jsou různé lokality s názvy nabř. Rybníky, Ořešný, Vinohrady, Debřice, Doubravy, Brána, Vlčí Dolky. V těch názvech se tak nějak historicky dá vyčíst, jak se měnilo klima, a možná i jak zde migrovala zvěř.
Lesy tady moc nejsou, jen větrolamy a menší lesíky vysázené majiteli pozemků, většinou místními. Pořádné lesy jsou až o pár km dál směrem k Hostýnku. Teprve začínají pučet kočičky a sněženky, jen se potřebují trochu ještě vytáhnout.
Taky jsem si všimla, že nastává období rozsemenění orobince, začíná pěkně pukat a hledá si místo svými úžasnými padáčky. Úžasnými proto, že ten, komu pukl doma, ví, o čem mluvím.
Začátek března byl skoro jarní, ale zase jako obvykle počasí nezklamalo a březen ukázal vrtkavost v nadějných prognózách zahradnických myslí, takže prozatím je naprosto jasná jen utracená hotovost v zahradnictvích a čekání.
Foto: Jenny. Klikněte si do pěkné fotogalerie!