Nedávno jsem čekala návštěvu bratránka, a tak jsem vymýšlela nějaké „kukáve“ (naše zkratka pro něco ke kafíčku :-), čím bych potěšila jeho specializované (bezlepkové a bezlaktózové) zažívání. Udělala jsem proto klasický „vodvokáč“ z toho, co právě dům dal. Protože však velmi chutnal nejen bratránkovi, ale i zbytku rodiny, která s lepkem ani mlékem problém nemá, rozhodla jsem se recept si zapsat a dát dohromady i nějaké poměry ingrediencí, až to budu dělat příště. Tak předkládám pro ty, komu se bezlepkové pečení hodí.
Potřebujeme toho sice trochu více, ale zkušené kuchařinky si jistě upraví podle momentálních možností :-)
Ingredience:
Postup:
Připravíme si dvě dostatečně velké mísy. V jedné smícháme nejprve všechny sypké suroviny (s výjimkou rozinek – ty je dobré si den předtím naložit do rumu a nechat v něm macerovat přes noc), ve druhé pak vyšleháme vejce s troškou rumu a extraktu vanilka-bourbon (toho poskrovnu, stačí pár kapek) hezky do pěny, poté dále zašleháváme olej (to, co si kupuji já, je třeba předem rozpustit do tekuta) a nakonec zašleháme rozdušená jablka. Buď si je můžeme připravit čerstvá, anebo použít „prefabrikát“, jako jsem to udělala tentokrát já.
Na podzim už jsem totiž nevěděla, co s těmi našimi kyselými pozdními jablíčky, která jsou sice super do štrúdlu, ale čerstvá chutnají pouze morčatům a ta musí (zejména Čokulín) držet dietu. Pořád péct štrúdl už mě taky nebavilo (ostatně už to taky nikdo nechtěl jíst :-), tudíž jsem zbytky posbírala a rozdusila na „kašičku“, nalila do sklenic, vysterilizovala a uložila „na horší časy“. O jablečný kompot u nás taky není zrovna zájem. Rozdušená jsou ale fajn buď právě do pečení, anebo to dávám i pod pudink, nebo do jogurtu s medem.
Když máme tedy smíchané zvlášť všechny sypké suroviny a ty mokré také spojené a vyšlehané, začneme tu sypkou část postupně zašlehávat do mokré, až nám vznikne relativně hladké těsto (záleží na jemnosti nebo naopak hrubosti pomletých ořechů). Je-li těsto příliš husté, zředíme mandlovým či jiným mlékem, anebo kdo nerad ani jedno, zředit lze i vodou či rumem. Zkrátka, aby se to dalo dobře pomalu nalít do předem vymazaného a vysypaného pekáče. Já na vymazání použila kousek nerozpuštěného kokosového oleje a strouhaný kokos se pak na to krásně nalepil.
Pak už jen nalijeme do pekáče...
... a rovnoměrně po celé ploše zlehka zapícháme velké „rumové“ rozinky:
Poté pečeme v troubě (já klasicky v elektrické) na 185 stupňů na cca 45 minut (Prostě dozlatova, anebo když do toho píchnete, už se takřka nelepí na špejli. Maličko lepit se to může s ohledem na to, že jablek je v těstě více než mouky, ale to se zas odhadne podle barvy povrchu buchty).
Po upečení nechat maličko zchladnout, a poté ozdobit dle libosti čokoládovou polevou. Mně se tentokrát nechtělo čekat, až se v přístroji na čokoládové fondue rozpustí čokoška (trvá to fakt docela dlouho), tak jsem ve vodní lázni rozpustila prefabrikovanou mléčnou čokopolevu. Tam sice píšou, že může obsahovat stopy laktózy, ale s tou má bratránek naštěstí menší problém než s lepkem, takže to nevadilo.
Před krájením nechat úplně vychladnout. Jablkoň je ten typ buchty, který má tendenci se „zbácnout“, krájí-li se ještě teplý.
Nám toto „kukáve“ moc chutná. Pokud má člověk doma všechny suroviny, je to na přípravu samo osobě dost rychlé. Kdo má rád dezerty typu nadýchaných lehoučkých bábovek či muffinů, jablkoně nejspíš neocení, protože s ohledem na to množství jablek to zase tolik nenaběhne, nicméně „bác“ z toho rozhodně není a člověk toho aspoň zase tolik nesní, neb pro ten dobrý pocit „sladkosti v žaludku“ stačí i jeden kousek. :-)
Autor: foto i recept Eva Zvolánková