PŘÍRODA: Zahrada 2022, část druhá, meditační

6 fotografií

První část, zeleninovou, najdete zde.

Nedá se spočítat, kolikrát jsem seděla na zahradě a říkala si teď, právě teď je zahrada nejhezčí. A přesto, nebo právě proto, v tu chvíli jasně vidím, co je ještě potřeba upravit, přesunout, změnit. Rostliny i celá zahrada jsou živé organizmy a žijí si svým životem. Co mělo být malé, je velké, a co mělo na daném místě prosperovat, úpěnlivé volá po přestěhování někam jinam. Když se tato skutečnost prolne se zahradníkem, který si tak úplně přesně nepamatuje, kam co zasadil a jak to vlastně bude vypadat, je o překvapení i o nesoulad v okrasné zahradě postaráno.

Ke konci července 2022, zahrada patří květům i kočkám

Pokud je to jen trochu možné, většinou jdu a potřebnou změnu udělám hned, když mohu vidět, jak to bude dohromady ladit. Častěji si ale musím počkat až na konec sezóny, abych rostlinám neublížila víc, než je to nutné. To pak celou dobu trpím, protože mám strach, že plánované změny zapomenu, zvláště když se jedná o akci typu „kulový blesk“. Chodím zahradou a snažím se všechny změny zafixovat do paměti (ne, papírek mi nepomůže, vždycky ho ztratím nebo se v něm nevyznám), ale přes veškerou snahu se mi to nakonec občas vymkne z rukou. To když v průběhu akce dostanu báječný nápad a nevzpomenu si, že jsem ho už dávno zavrhla a proč.

Na tom rožku bývala přerostlá čemeřice, teď tam dostala prostor miniaturní korejská jedle Moli

Tyto náhlé inspirace pravidelně vyvolávají potřebu dalších nutných úprav v následující sezóně, neboť nelze dopustit větší rostliny před menšími a neladící k sobě už vůbec ne. A tak to jde pořád dokola. Je to hledání dokonalosti a je to současně lekce pokory, protože opakovaně zjišťuju, že dokonalost jako taková neexistuje, je to jen prchavý okamžik. V tom příštím bude jiné světlo, jiná nálada, opadají listy, nebo jich naopak naroste příliš mnoho… A přesto, nebo právě proto se snažím, aby zahrada byla přívětivá v každém mém oka-mžiku.

Andělské zátiší

Hlavní zahrada je zamýšlena především jako relaxační a meditační a tak je potřeba, já mám potřebu, aby bez ohledu na roční období zrak i mysl zahradou hladce klouzaly a nezadrhly se na nějaké nepravidelnosti, i když ji většinou vnímám jen já sama. Jenže já jsem na zahradě nejvíc, ať už tam šiju, čtu si, opečovávám ji, nebo jen tak sedím a jsem. V zahradě se dozvídám, objevuju stále nové věci o sobě, o zahradě, o přírodě i o naší existenci na této zemi.

Záhon a lavička s malou pergolou

Rozhlížím se kolem sebe a napadá mě, jak bude ten sloupovitý jeřáb velký za pět let a zda to budu mít možnost vidět. Ztratila jsem tolik času! Kdybych měla odpovědět na otázku, zda bych ve svém životě něco změnila a co by to bylo, tak bych si přála, abych přišla mnohem dříve na to, co bytostně potřebuju. Abych svůj život spojila se zahradou mnohem, mnohem dříve, už někdy na začátku dospělosti. Zahrada je klíčem k mému srdci i k mé duši.

Foceno už skoro za šera, pohled z lavičky pod malou pergolkou

Tato má současná, první a nejspíš poslední moje zahrada má podobu, jakou jí určil daný čas a prostor, naše prostředky i možnosti. Dovedu si představit, že by má zahrada měla tisíce jiných podob, kdyby vznikala v jiných podmínkách a v jiné době, kdybych měla před sebou desítky let na vytváření její podoby a sledování jejích proměn. Dokonce i má zahrada v tom samém prostoru by za jiných podmínek mohla mít tisíc podob. V tom zahrada připomíná patchwork, ten je také nekonečný. A obojí se podobá životu. I ten může mít nekonečně podob podle toho, jaké mu dáme. V lepším případě podle toho, jaké se mu rozhodneme dát.

Můžeme to udělat ledabyle, nebo naopak na sílu. Asi nejlepší je vždycky ve všem vycházet z daných možností a v jejich rámci se snažit o to, aby výsledek našeho konání byl co nejlepší. Ne pro ty druhé, ale pro nás. Pro mě. Se zahradou, stejně jako s životem.

Nakonec pohled na mé křesílko

P.S. Teď, právě dnes (píšu to 5. září) je moje zahrada nejkrásnější. Ještě má v sobě plnost léta, ale už také příslib podzimního útlumu. Má v sobě hrdost na to, co dokázala, ale ještě i dostatek sil na velké finále. Tohle období mám moc ráda, čím dál raději.

Foto: Vave. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: https://podpovrchemvave.blogspot.com/