Neviditelný Pes

MLSOTNÍK: Koblihy

27.2.2009

Celé to začalo nějakým článkem o masopustních jídlech, nad kterým jsem polykala sliny. V tom okamžiku to byla jen taková esence koblihovitosti, kterou jsem si představovala - a možná by mi to nakonec ke štěstí stačilo. Ale jak už to tak bývá, co v hlavě, to na Zvířetníku. Na mou anketní otázku "Mám si udělat koblihy, i když jsem doma sama, bez dětí?" jsem dostala výhradně kladné odpovědi a už nebyla cesta zpátky. RenataE - koblihy

V sobotním odpoledni, které se z hlediska počasí nehodilo vůbec k ničemu jinému, jsem se usídlila na koberci a obklopila se kuchařkami, které kýžený recept slibovaly. Hezky jsem si početla, výsledek ovšem nebyl jednoznačný. Sandtnerka žádala čtyři žloutky na půl kila mouky, Praktická hospodyňka na kilo mouky žloutky dva. Mouka hladká, polohrubá či hrubá. Cukru a másla od tří do pěti deka. Rukou psaná poznámka neznámé autorky - 5 žloutků, jedno celé vejce a 10 dkg cukru.

Jediné, na čem se kuchařky opravdu shodly, byl fakt, že koblihy se nejprve smaží zakryté a po druhé straně již bez pokličky. Velká pozornost byla věnována tomu, jak koblihy při kynutí otáčet a kterou stranou je do tuku vložit. Tady jsem se trochu zadrhla, protože některé pokyny zněly "vložíme do tuku původní spodní stranou" případně "vložíme spodní stranou" a "vložíme vrchní stranou". Nakonec jsem tedy usoudila, že je to fuk a že vyzkouším oboje.

Použila jsem průměrné hodnoty z receptů, zadělala těsto průměrnou technologií, dala si grog (rum je sice doporučován jen do těsta, ale to počasí!) a mísu s těstem uhnízdila u topení. Krásně vykynulo, ale mělo to jeden háček. Špatně jsem to načasovala! Těsto vykynulo právě v okamžiku, kdy začínal film, který jsem chtěla vidět. Film je natočený podle knihy, kterou jsem četla, a tak jsem věděla, že začátek můžu vynechat.

Velmi svižně jsem těsto rozválela na malíček tence, vykrájela placičky, nalžičkovala marmeládu, přiklopila, přimačkala, znovu okrojila - vypadalo to báječně. Nechala jsem koblížky kynout do reklamní pauzy, pak jsem je obrátila. Mezitím jsem se smířila s tím, že z filmu uvidím jen kousky. Ale co, vždyť vím, o co jde, a Steven Spielberg mi jistě promine.

Ve slabší chvilce v příběhu jsem odskočila do kuchyně škrtnout pod kastrolem s tukem a příští reklama už byla přehlušená prskáním zkušebního kousku těsta. Hm, tak takhle to nepůjde, koblihy mají být zlaté. Barva vydařeného bifteku není správná. Přehodit kastról na menší hořák, přidat tuk. Nový pokus - stále to není ono. Kobliha se sice sama obrátila, ale ve fázi, kdy byla zespodu lehce zažloutlá. Nebudu vás napínat, povedla se až pátá. Na film jsem mezitím zapomněla a plně se věnovala vychytání správné teploty oleje.

Jak to dopadlo, vidíte na fotce. A jak to vypadá, tak to taky chutná. A konec filmu jsem taky viděla.

Bolo to vydarené podujatie, ale opakovat to asi hned tak nebudu. Rozdíl v chuti oproti koblize z dobrého pekařství je jen v kvalitě marmelády a v muškátovém květu.

A ještě ten recept:

4 žloutky, 40 g měkkého másla, 50 g cukru (z toho část vanilkový), 3 lžíce rumu, špetka muškátového květu a citronové kůry - to vše ušleháme do pěny. Mezitím nám kyne kvásek z 30 g droždí, trochy mléka a polohrubé mouky.

Kvásek a žloutkovou pěnu smícháme s 500 g nahřáté polohrubé mouky, špetkou soli a asi čtvrtlitrem vlažného mléka. Vypracujeme vláčné těsto, je o něco řidší než na vánočku. Necháme kynout na asi 1,5 původního objemu (může být i trochu víc).

Na posypaném vále vyválíme asi tak na malíček, na půlce placky sklenkou naznačíme kolečka, z druhé půlky kolečka vykrájíme. Skleničku můžeme omočit v mouce, ale mně se těsto vůbec nelepilo a vykrojilo se. Doprostřed naznačených koleček dáme lžičku marmelády. Měla jsem trochu strach, aby mi nevytekla, moje marmelády nejsou z nejpevnějších, ale povedlo se. Vykrojená kolečka připlácneme na ta naplněná, pěkně prsty okraje přitiskneme a znovu vykrojíme skleničkou. Kobližky skládáme stranou a necháme kynout přikryté utěrkou.

Zbylé okrojky můžeme ještě jednou vyválet na placku a kouzlo zopakovat. Podruhé už to ale nejde, v těstu je už moc mouky a nezbývá, než vyválet hádky, udělat z nich uzlíky nebo takové ty zatočené potvory, a použít jako zkušební materiál při smažení.

Kobližky asi po deseti minutách obrátíme a dáme jim dalších deset minut.

Mezi tím si připravíme kastrol s tukem, dala jsem půl sádlo, půl olej, tuku bylo na tři prsty. Přiměřeně rozpálíme (viz výše) a vložíme zkušební kousek. Kobliha by se měla z každé strany smažit tak dvě minuty, podle toho upravíme teplotu.

Pak už jen smažíme - z jedné strany pod pokličkou, z druhé bez. Že se koblihy obracejí špachtlí a ne vidličkou, to ani nebudu říkat. Příležitostně doplňujeme tuk. Usmažené necháme odpočinout na papírovém ubrousku a přitom si představujeme, že všechen ten tuk se odsaje. Vydatně pocukrujeme moučkovým vanilkovým cukrem, krásně se do té mastnoty vsákne.

Jako poslední bod programu koblihy naskládáme na velikou mísu a nabídneme všem sousedům. Následující ráno šťastně zapneme své oblíbené kalhoty a svižně odkráčíme do práce.

P.S. Určitě se někdo zeptá na ten film. Je to "Chyť mě, když to dokážeš". Doporučuji jak knihu, tak film, je to zábavná oddechovka na základě skutečných událostí.

RenataE


zpět na článek