Letošní australské ohnivé léto je definitivně za námi. Ochladilo se a s oblohy občas padá vláha, a nám s mírným zpožděním v TV dávali v programu letní krasobruslení. Mistrovství čtyř kontinentů ze Seoulu v Koreji. Na našem sklonku léta to je program jako dělaný, neva že v Seoulu je zrovna třeskutá zima. Soutěžící stejně korčulujú na ledu umělém, nepřírodním na velkém stadionu.
Pro nás, zde u klokanů, to je po těch ohních příjemná změna, z velkoplošné TV na jednoho přímo sálá chlad z té lední plochy. Tuto oživují krasobruslící sportovci převážně asijského původu a nejde jim to zrovna špatně, jak mohu jako laik soudit. Tito jsou však jaksi kompaktněji stavění než bývali ti, které si ještě pamatujeme, jako třeba Karol Divín, kteří byli štíhlí a dlouzí. Proto asi ti současní asijští krasokorčuliari provádí akrobatické skoky jako klubko dynamitu. Technicky perfektní a jakoby jen mimochodem předvádí některé skoky i se 4 otočkami. Přesto mám ale dojem, že celý dojem z takové volné jízdy je jaksi lepší u soutěžících delšího vzrůstu i přesto, že těch otoček obvykle tolik nepředvádí. Jejich pohyby oku více lahodí, jsou jaksi plavnější a elegantnější než explozivní, sportovně perfektní jízdy asijských soutěžících, pohybově připomínající spíše cvičení prostných ve sportovní gymnastice.
Ale to je asi námi, staršími, kteří jsme byli zvyklí na něco jiného, nějak více uměleckých prvků a plavnější bruslení a méně akrobatických skoků. Jenže když jeden chce skočit čtyřnásobný skok, tak se k tomu musí řádně rozjet a hóódně vysoko vyskočit a na plavnost jízdy tak nezbývá, že ano. Trochu o tom vím, jako dorostenec jsem mimo jiné nepravosti provozoval i sportovní gymnastiku.
Takže mistrovství čtyř kontinentů v Seoulu zdárně proběhlo a nám zpříjemnilo zdejší pozdní léto a vyvolalo vzpomínky na události dávno pro nás minulé. A kdybychom měli chuť na více krasobruslení, tak na YouTube jsou na toto téma videí čtyři přehršle (např. zde na tomto odkazu).
Psáno 19/03/2020.