No ano, je dělaná na našich beavrovských kamnech od Jirky Červenky. Jak jinak…
To už nevíte, co by, a napadne vás, že jste dlouho neměli luštěniny. Ani na Nový rok ne. Tak je uděláte 1. února. A rovnou čočku na kyselo. Bez jediného gramu mouky, zato čočku budete vařit v ovarovém vývaru, nebojte, je ho dostatek, i dobrá polévka bude. A část toho zrosolovatělého lahodného vývaru, ze kterého seberete tuk, dáte ještě zmrazit.
To jsme s Alenkou přemýšlely, co uvařit na naši první akci v roce 2020, a řekly jsme si, že odlehčíme mrazící truhle. A tak jsem ji požádala, aby dala vařit přední vepřová kolena, která budou po mém příjezdu v pátek akorát, já je jen vyndám, načesnekuju a odložím, aby přes noc nasály a vstřebaly do sebe česnek, kmín a sůl. Do chladnoucího vývaru, který jsem přecedila, jsem nasypala kilo a půl přebrané a vyprané čočky a nechala ji máčet. Však to bylo přichystané až na sobotní oběd a večeři.
K ovarovým kolenům Alenka upekla výborný chleba:
V sobotu jsem kolem půl jedenácté dala vařit namočenou čočku, abych v pravé poledne mohla zvolat: K OBĚDU!
Na dochucení stačila trocha pepře, česneku a minutka mixování, aby se čočka zahustila sama sebou, ochucený vývar jí dal velice dobrou chuť, kterou jsem jen lehce podpořila octem a majoránkou. Na velké pánvi jsem k ní vypekla slaninu a na výpeku osmažila do zlatova cibulku. Vedle na plechu jsem dílo umocňovala volskými oky s tekutým žloutkem, štrejchnutými špetičkami mleté červené papriky. A krájela kyselé okurky.
Jako obvykle – vracely se mi prázdné talíře, a ty dvě porcičky, co zbyly, jsem nastavila zeleninou a uvařenými bramborami a udělala z nich, i za pomoci vývaru, dobrou-vyprošťovací polévku.
Kolena ležela v pekáčku v troubě, kde do sebe stále vtahovala česnekovou chuť…
Když jsme čočku na kyselo dostatečně strávili, přišla ta správná chvíle na:
Kolena pečená v česnekovém kabátku:
To takhle uvaříte skoro do měkka vepřová přední nebo i zadní kolena. Vložíte je do vroucí, osolené a okořeněné vody – bobkovým listem, novým kořením, pepřem, solí, cibulí nešetříte. Kolena do sebe část té chuti a vůně natáhnou. Přichystáte si tolik česneku, abyste pokryli celá horká kolena poctivou vrstvičkou a částí naplátkovaného česneku je i podložili. Zasýpnete je mletým kmínem a špetkou soli. Potom je přiklopíte poklicí nebo zatáhnete alobalem a odložíte je do druhého dne někam, kam jedlíci nebudou mít přístup – kolena by se pečení nedočkala.
Než se kolena odleží, podíváme se na místní beaverovský zvěřinec - slepičky, beránky-bráchy, kteří se narodili v den vaření čočky, a nakonec nesmí chybět pruchatý Kamil:
Další den kolena podlijete, navrstvíte na ně ztuhlý tuk z vývaru a dáte pozvolna péct… Po jejich prohřátí sejmete poklici nebo alobal, přidáte forsáž (teplotu trouby na 200 °C) a 20 minut z obou stran pěkně opečete do zlatova. Přendáte je na dřevěnou mísu, přelijete výpekem s česnekem, dodáte okurky, kysané zelí, upečený chleba a pak jen zíráte, jak kolena mizí.
No aby ne, když máte nejlepší kuchyni ve městě ;-)
Foto: Sharka.68