Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996MLSOTNÍK Čočka na kyselo tak trochu sváteční
No ano, je dělaná na našich beavrovských kamnech od Jirky Červenky. Jak jinak…
To už nevíte, co by, a napadne vás, že jste dlouho neměli luštěniny. Ani na Nový rok ne. Tak je uděláte 1. února. A rovnou čočku na kyselo. Bez jediného gramu mouky, zato čočku budete vařit v ovarovém vývaru, nebojte, je ho dostatek, i dobrá polévka bude. A část toho zrosolovatělého lahodného vývaru, ze kterého seberete tuk, dáte ještě zmrazit.
To jsme s Alenkou přemýšlely, co uvařit na naši první akci v roce 2020, a řekly jsme si, že odlehčíme mrazící truhle. A tak jsem ji požádala, aby dala vařit přední vepřová kolena, která budou po mém příjezdu v pátek akorát, já je jen vyndám, načesnekuju a odložím, aby přes noc nasály a vstřebaly do sebe česnek, kmín a sůl. Do chladnoucího vývaru, který jsem přecedila, jsem nasypala kilo a půl přebrané a vyprané čočky a nechala ji máčet. Však to bylo přichystané až na sobotní oběd a večeři.
K ovarovým kolenům Alenka upekla výborný chleba:
V sobotu jsem kolem půl jedenácté dala vařit namočenou čočku, abych v pravé poledne mohla zvolat: K OBĚDU!
Na dochucení stačila trocha pepře, česneku a minutka mixování, aby se čočka zahustila sama sebou, ochucený vývar jí dal velice dobrou chuť, kterou jsem jen lehce podpořila octem a majoránkou. Na velké pánvi jsem k ní vypekla slaninu a na výpeku osmažila do zlatova cibulku. Vedle na plechu jsem dílo umocňovala volskými oky s tekutým žloutkem, štrejchnutými špetičkami mleté červené papriky. A krájela kyselé okurky.
Jako obvykle – vracely se mi prázdné talíře, a ty dvě porcičky, co zbyly, jsem nastavila zeleninou a uvařenými bramborami a udělala z nich, i za pomoci vývaru, dobrou-vyprošťovací polévku.
Kolena ležela v pekáčku v troubě, kde do sebe stále vtahovala česnekovou chuť…
Když jsme čočku na kyselo dostatečně strávili, přišla ta správná chvíle na:
Kolena pečená v česnekovém kabátku:
To takhle uvaříte skoro do měkka vepřová přední nebo i zadní kolena. Vložíte je do vroucí, osolené a okořeněné vody – bobkovým listem, novým kořením, pepřem, solí, cibulí nešetříte. Kolena do sebe část té chuti a vůně natáhnou. Přichystáte si tolik česneku, abyste pokryli celá horká kolena poctivou vrstvičkou a částí naplátkovaného česneku je i podložili. Zasýpnete je mletým kmínem a špetkou soli. Potom je přiklopíte poklicí nebo zatáhnete alobalem a odložíte je do druhého dne někam, kam jedlíci nebudou mít přístup – kolena by se pečení nedočkala.
Než se kolena odleží, podíváme se na místní beaverovský zvěřinec - slepičky, beránky-bráchy, kteří se narodili v den vaření čočky, a nakonec nesmí chybět pruchatý Kamil:
Další den kolena podlijete, navrstvíte na ně ztuhlý tuk z vývaru a dáte pozvolna péct… Po jejich prohřátí sejmete poklici nebo alobal, přidáte forsáž (teplotu trouby na 200 °C) a 20 minut z obou stran pěkně opečete do zlatova. Přendáte je na dřevěnou mísu, přelijete výpekem s česnekem, dodáte okurky, kysané zelí, upečený chleba a pak jen zíráte, jak kolena mizí.
No aby ne, když máte nejlepší kuchyni ve městě ;-)
Foto: Sharka.68
Vše potřebné zjistíte zde...