KOČKY: Kočičí astma

Šestnáctého ledna uplynul rok, co máme kočičku Lucky. Její milé chování se nezměnilo, ale nečekaně se změnil její zdravotní stav – Lucky má astma. Do té doby jsme ani nevěděli, že jím mohou kočky onemocnět. Shodou okolností se EditaK ve svém nedávném článku zmínila, že jejich kocour Merlin má také astma.

Lucky, malý tygřík

U Lucky se nemoc projevila postupně. Začátkem loňského října jsme si prvně všimli, že kašle. Kočka krátce zakašlala a dost. Bylo to zakašlání, více připomínající kýchání než kašel. Brali jsme to jako snahu Lucky zbavit se nahromaděných chlupů, dokonce jsme se jejímu legračnímu pčíkání smáli a „přáli jí zdravíčko“. Nepřekvapilo nás ani to, že nikdy žádný chlupatý doutník nevykašlala ani nevyzvracela.

Jenže v polovině listopadu nás Lucky svým kašlem probudila. Seděla přikrčená u postele, krk trochu protažený vpřed. Při kašlání natáčela hlavičku ze strany na stranu, snad aby se jí lépe odkašlávalo (jak jsme se později dočetli, jeden ze znaků astma). Tentokrát kašel trval déle a v krátkých intervalech se opakoval skoro hodinu. Lucky najednou vypadala napuchlá, dýchala namáhavě celým tělem, kdy se jí břišní svaly nadýmaly a stahovaly. Chtěla jít ven, ale i tam kašlala tak často, že jsem ji raději odnesla dovnitř.

Lucky rozvalená u okna

Tohle už bylo na pováženou, to už nebyl jen obyčejný kašel. Navíc Lucky – jindy velký žrout – jedla a pila málo, asi proto, že jí dýchání dělalo potíže. Když manžel odjížděl pro fenku Sadie, zastavil se u našeho veterináře. Ráno tam bývá jen jeho dlouholetá, moc milá asistentka Laura. Když jí manžel popsal chování Lucky, dozvěděl se, že kočka bude zřejmě astmatická. Že sama Laura má jednu takovou doma – dokonce už třetí v pořadí. Kočičí astma je prý celkem běžné, má ho asi deset procent koček.  Ale konečnou diagnózu musí samozřejmě určit doktor. Je totiž stále možné, že kočka má jen silnou alergii nebo v těle zánět. Manžel tedy Lucky rovnou objednal na odpoledne a zavolal mi, co se dozvěděl.

Při odpolední prohlídce se ukázalo, že Lucky má zvýšenou teplotu, podle veta zřejmě jako důsledek namáhavého dýchání. Zeptal se nás, jestli jsme vypozorovali, že Lucky „dýchala břichem“(ano), a pak jejímu dechu dlouze stetoskopem naslouchal. Potěšil nás zprávou, že srdce má v pořádku, ale její dýchací cesty jsou zduřené a zúžené. Lucky dostala dvě injekce. Nejprve kortikoid prednison, který měl zabrat na případnou alergii a je to jeden z hlavních léků na astma (u lidí i zvířat). Druhá injekce bylo atb. pro možnost zánětu v těle. Jeli jsme domů s radou, že kdyby se to nezlepšilo, máme přijet znovu a vet udělá potřebné testy.

Elegantní posed

Zlepšení nastalo okamžitě. Sotva jsme Lucky pustili z přepravky, hrnula se k misce se žrádlem, pak dlouze pila a chtěla jít ven. Dalších asi šest týdnů z ní byla zase úplně normální kočka, která za celou dobu ani jednou nezakašlala. A my si říkali, že ten její záchvat byla přeci jen nějaká alergie.

Jenže první pátek v lednu se Lucky znovu rozkašlala. Stejné záchvaty, stejné intervaly a stejné vyčerpání jako v listopadu. Rozdíl byl v tom, že zcela ztratila zájem o jídlo i pití. Lucky má jinak krásně lesklý kožíšek, který teď najednou vypadal skoro matný. Bohužel první záchvat dostala pozdě večer a jako na smůlu byl před námi víkend, kdy mají zdejší veteriny zavřeno. Na pohotovost bychom byli museli jet do vedlejšího města, hodinu od nás. Protože Lucky mezi záchvaty měla zájem jít na zahradu a nebyla apatická, rozhodli jsme se, pokud se její chování nezhorší, vyčkat do pondělí. Přeci jen jsme dávali přednost návštěvě u našeho veta.

Na noc jsem se s Lucky zavřela „na marodku“ – do vedlejší ložnice, aby nás ostatní dvě kočky nerušily a naopak ona je a manžela svým kašlem. Rusty a Woody nevěděly, jak se ke kašlající Lucky chovat. Když záchvat trval déle, přišly k ní a v tichosti seděly opodál, u krátkých záchvatů na kašel nereagovaly. Bez větších změn jsme přestáli víkend, starost nám dělalo jen to, že Lucky odmítala cokoliv jíst i pít.

Lucky a večerní pohoda, vzadu je Woody

V pondělí ráno manžel volal na veterinu a hned po snídani jsme tam jeli. Doktor, který tam ráno normálně není, byl od Laury informován a kvůli Lucky přijel. Prohlédl ji, změřil teplotu a jako při poslední návštěvě i teď opakoval, že se mu Lucky zdá na astma příliš mladá. Většinou se projeví u koček ve věku od dvou let a Lucky budou dva roky až v červnu. Proto se rozhodl nejprve vyzkoušet prášek theophylline, který uvolňuje a otevírá dýchací cesty. Pokud zabere, napíše nám na něj recept. Ptali jsme se, proč jí zase nedá stejnou injekci jako v listopadu, když tak dobře zabrala. Odpověděl, že dokud si nebude jistý přesnou diagnózou, prednison sice pomůže, ale překryje případný jiný problém, který je třeba léčit. S tím jsme souhlasili a vet řekl, ať Lucky přivezeme druhý den ráno. Že dostane druhou dávku theophyllinu, nechá si ji tam celý den na pozorování a udělá nutné testy.

Očekávali jsme, že se Lucky zase okamžitě zlepší, jako po předešlém návratu od veta. Nejenže se tak nestalo, ale Lucky prokašlala skoro celou noc. Zase jsem s ní spala v druhé ložnici. Ona si ke mně okamžitě vyskočila, ale sotva ulehla, začala kašlat. Musela seskočit na pevnou zem, kde se jí zřejmě kašlalo lépe. Pak znovu vyskočila ke mně, ztěžka oddychovala, aby jí po chvilce zase přepadl kašel. Tak se to opakovalo skoro celou noc, až teprve k ránu se trochu uklidnila a obě jsme na několik hodin usnuly.

Lucky pomáhá s vánoční výzdobou

V úterý ráno jsme vyčerpanou Lucky odvezli na veterinu. Lauře jsme popsali, jakou si prožila noc, a kočku tam nechali. V pět odpoledne jsme si pro ni jeli. Vet nám sdělil, že sice máme „sick kitty“ (nemocnou kočičku), ale že se naštěstí nepotvrdily jeho dvě (pro jistotu dříve nevyřčené) obavy. Podle krevního rozboru, který udělal, se nepotvrdily ani leukemie ani srdeční červ. Kašel je prý také jedním z příznaků srdečního červa (heart worm). Přestože on se s ním za celou svoji praxi u kočky ještě nesetkal, ta možnost zde byla.

Když Lucky přinesli do ordinace, měla na ramenou měkké boule. Nejenže ani u nich nejedla, ale byla už tak dehydrovaná, že bylo nutné ji zavodnit. Kvůli staženým žílám jí museli tekutinu vpíchnout rovnou pod kůži. A rentgen potvrdil, že Lucky má skutečně astma. V době strávené na veterině dostala dva záchvaty a Laura musela použít vlastní kočičí inhalátor. Její kočka ho prý už dlouho nepotřebovala a ona ho s sebou vzala pro Lucky, pro případ potřeby. Jak se ukázalo, dobře udělala. Kočce dvě vdechnuté dávky pomohly, vypadala klidná, i když stále unavená.

Laura nám před odjezdem ještě na další dávce předvedla, jak se inhalátor používá, a půjčila nám ho domů. Vdechnutý lék zabere až po několika minutách, ale působí pak delší dobu. Lucky se po návratu docela s chutí najedla i napila a během večera jí také splaskly podkožní boule, jak se tekutina postupně vstřebala. Tu noc a ještě několik dalších jsem s Lucky zůstala spát odděleně. Okamžitě mi vyskočila na postel a stočila se do klubíčka. Tentokrát jsem místo těžkého dýchání slyšela jen hlasité předení a obě jsme měly klidnou noc. Lucky jen dvakrát mírně zakašlala, takže nebylo třeba použít Lauřin inhalátor. Měli jsme ho půjčený, dokud pošta nedodá náš, který jsme si hned po návratu z veteriny na netu objednali.

Učím Lucky zvyknout si na inhalátor

Když zásilka došla, s díky jsme Lauře vrátili půjčený inhalátor a veterinář zatelefonoval předpis na lék Ventolin do lékárny. Lucky ho zatím nepotřebovala, ale učím ji si zvykat, aby se později nebránila. Její nemoc je na celý život, vyléčit se nedá. Koupili jsme také podpůrné kapky z bylinné směsi, které se na astma prodávají. Dvakrát denně nakapu na lžičku 6 kapek, vtáhnu do maličké stříkačky a bleskově kočce šoupnu do pusy. Dříve se trochu bránila, teď už se jen po sladké tekutině olízne. Musíme doufat, že astmatické záchvaty budou mírné a daleko od sebe. Zatím je Lucky na pohled zcela zdravá, hravá kočička, která s chutí baští i pije.

Astma se u zvířat léčí stejně jako u lidí. Dříve se zvířatům podávaly kortikoidy (prednison) formou prášků a injekcí. V posledních letech se ale upřednostňuje bronchodilátor, který se ukázal mnohem účinnější. Na pohled vypadá jako inhalátor pro malé děti, které stejně jako zvířata nedokáží používat ruční sprej. Zvířecí (a dětský) inhalátor se skládá z gumového kloboučku, takového „náhubku“ a plastického válce, na jehož konci je otvor pro nasazení bombičky s inhalačním sprejem. Použií je stejné u kočky jako u dětí. Gumový „náhubek“ se pevně přidrží kočce přes pusu a nos. Do válce se vstříkne lék a kočce nezbyde, než ho vdechnout. Pomocí třepajícího se jazýčku ve válci se odpočítává počet nutných vdechů. Kočka tak vdechne rovnou do nemocných plic přesně odměřené množství léku. Vedlejší účinky se tím snižují na minimum, oproti polykání prášků. Gumové kloboučky se vyrábějí v několika velikostech, pro kočky, psy a koně.

Tady je odkaz na inhalátor, který jsme pro Lucky koupili. Pokud se vám otevře hlavní stránka, klikněte na „Instructions“. Tam jsou nejen obrázky, jak se inhalátor používá, ale jako první je tam i kraťoučké názorné video.

Fotografie a videa s Lucky najdete zde.

Foto: autorka