AUSTRÁLIE: Wolseley.
Ne, toto slovo není nadávka, ale jméno automobilu z dob, kdy bývalo možno určit značku a model už jen od letmého pohledu. Každý měl své charakteristické tvarové rysy. Ten, o kterém vám budu dnes povídat, se vyráběl v Austrálii společností British Motor Corporation (BMC) od května 1962 do října 1965. Jako mustr mu sloužil ve velké Británii vyráběný řadový čtyřválec o obsahu 1,5 l, Wolseley 15/60.
Mám zde kamaráda, také už penzistu a také bývalého Brňáka, který se mimo jiných bohulibých činností věnuje i radosti jezdit v automobilu, kdy ještě byl automobilem a nikoliv nějakým dnešním hybridem a nebo dokonce elektromobilem. Naskytla se mu příležitost koupit krásně zachovalý Wolseley Six 24/80 Mk2. Řadový šestiválec o obsahu 2433 kubických centimetrů, výkonu 63 kW, opatřeným automatickou převodovkou Borg-Warner se třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad.
Wolseley. S touto nádherou k nám přijel kamarád.
K automobilům vyráběným společností BMC mám zvláštní vztah, protože počátkem let sedmdesátých jsem je pomáhal navrhovat v konstrukci déle než po dva roky. Sice už jiné modely, ale stejná krevní skupina. Protože BMC byla společnost s kořeny ve Velké Británii, tak byla řízena po anglicku. Výrobně, organizačně i společensky. Na výrobních linkách pracovali zaměstnanci z celého světa. Domlouvali se anglicky, ale dovezli si sebou více jak 59 různých jazyků. Jen u nás v konstrukci to bylo jazyků 20. Úředníci, inženýři a technici v kancelářích se domlouvali angličtinou s anglickým akcentem, takže po příchodu do práce si jeden připadal jako v malé Anglii. Ona se totiž australská verze angličtiny svým osobitým akcentem od té pravé anglické značně liší.
Také společenská interakce v kancelářích byla jako vystřižena z anglického filmu z třicátých let minulého století. Dostavit se do práce nepatřičně oblečen znamenalo být označen za vidláka. Takže žádná rozhalenka a barevná košile s krátkým rukávem, ale košile bílá či světlá s dlouhými rukávy, které se při práci daly po lokty vyhrnout, a hlavně vázanka, kravata a nebo i motýlek. Jen v nejparnějších dnech australského léta, kdy se teploměr tetelí kolem 40 °C, byly tolerovány krátké kalhoty těsně nad kolena, černé vyleštěné polobotky a bílé podkolenky až pěkně pod kolena, takže jsme pak vypadali v bílé košili s vázanku jako kašpárci. Jinak, během roku, byla pracovní uniforma „business suit“, tedy šaty, dlouhé kalhoty a sako, někdy i vesta. I jinak přicházel zaměstnanec do kanceláře bezvadně upraven, oholen a učesán, popřípadě i decentně naparfemován. Pro nás, přivandrovalce ze socialistického ráje let šedesátých, kteří jsme se v takovém prostředí octli, to byl výlet v čase, jakýsi „time warp”, kdy jsme se octli v prostředí podobném tomu, co vládlo i v předválečném Československu v letech třicátých, tedy před 30 – 40 lety.
Automobily vyráběné BMC ve své většině vycházely z anglických modelů výrobků společnosti, ale navrhovali jsme i australský design, modely čistě australské. Takže vedle Austinů 1800, různých variant Mini a Mini Moků, Morrisů 1100, 1300 a 1500, zde byly i Mariny, Tasmany, Kimberleys a P76. Právě P76 byl poslední model, na jehož návrhu jsem pracoval. Na svou dobu byl však příliš sofistikovaný, měl mnoho nových, moderních prvků a po technické stránce, včetně jízdních vlastností byl o několik tříd nad tehdejší konkurencí, ale konzervativní australský trh nebyl na něco takového připraven a P76 na trhu propadlo. Byla to chyba managementu s něčím takovým přijít na trh.
Wolseley, krása uvnitř.
Když k nám dojel kamarád ve svém novém/starém Wolseley, tak jsem hned o několik dekád omládl. Automobil jako ze škatulky, jak zvenčí, tak i zevnitř. Tapecírunk sedadel bez poskvrny vyvedený v měkkém vinylu, panely ze skutečného dřeva zdobily zevnitř dveře a přístrojovou desku a kruhová nálepka na bočním skle dokonce ukazovala, kde jsem kdysi pracoval.
Nálepka na skle Wolseley - tady se kdysi vyráběl a já tam pracoval.
Motor pod kapotou i se svým veškerým příslušenstvím lehce přístupný, všude spousty místa a akumulátor velký jako do tanku, což je velká výhoda v době případné nouze, kdy dojde benzin a nebo z nějaké jiné příčiny se motor netočí. Možná s automatickou převodovkou by to mohlo být problematické, ale se zařazenou rychlostí s ruční převodovkou by se dalo na startér poháněný akumulátorem někam dojet. Jízda v tomto dědečkovi byla nadmíru uspokojivá, na silnici se choval jako pravý anglický gentleman, jen si brumlal do taktu.
Psáno 15/06/2022
Foto: George Švehla. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.