28.3.2024 | Svátek má Soňa


AUSTRÁLIE: Wolseley.

16.8.2022

Ne, toto slovo není nadávka, ale jméno automobilu z dob, kdy bývalo možno určit značku a model už jen od letmého pohledu. Každý měl své charakteristické tvarové rysy. Ten, o kterém vám budu dnes povídat, se vyráběl v Austrálii společností British Motor Corporation (BMC) od května 1962 do října 1965. Jako mustr mu sloužil ve velké Británii vyráběný řadový čtyřválec o obsahu 1,5 l, Wolseley 15/60.

Mám zde kamaráda, také už penzistu a také bývalého Brňáka, který se mimo jiných bohulibých činností věnuje i radosti jezdit v automobilu, kdy ještě byl automobilem a nikoliv nějakým dnešním hybridem a nebo dokonce elektromobilem. Naskytla se mu příležitost koupit krásně zachovalý Wolseley Six 24/80 Mk2. Řadový šestiválec o obsahu 2433 kubických centimetrů, výkonu 63 kW, opatřeným automatickou převodovkou Borg-Warner se třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad.

Wolseley. S touto nádherou k nám přijel kamarád.

K automobilům vyráběným společností BMC mám zvláštní vztah, protože počátkem let sedmdesátých jsem je pomáhal navrhovat v konstrukci déle než po dva roky. Sice už jiné modely, ale stejná krevní skupina. Protože BMC byla společnost s kořeny ve Velké Británii, tak byla řízena po anglicku. Výrobně, organizačně i společensky. Na výrobních linkách pracovali zaměstnanci z celého světa. Domlouvali se anglicky, ale dovezli si sebou více jak 59 různých jazyků. Jen u nás v konstrukci to bylo jazyků 20. Úředníci, inženýři a technici v kancelářích se domlouvali angličtinou s anglickým akcentem, takže po příchodu do práce si jeden připadal jako v malé Anglii. Ona se totiž australská verze angličtiny svým osobitým akcentem od té pravé anglické značně liší.

Také společenská interakce v kancelářích byla jako vystřižena z anglického filmu z třicátých let minulého století. Dostavit se do práce nepatřičně oblečen znamenalo být označen za vidláka. Takže žádná rozhalenka a barevná košile s krátkým rukávem, ale košile bílá či světlá s dlouhými rukávy, které se při práci daly po lokty vyhrnout, a hlavně vázanka, kravata a nebo i motýlek. Jen v nejparnějších dnech australského léta, kdy se teploměr tetelí kolem 40 °C, byly tolerovány krátké kalhoty těsně nad kolena, černé vyleštěné polobotky a bílé podkolenky až pěkně pod kolena, takže jsme pak vypadali v bílé košili s vázanku jako kašpárci. Jinak, během roku, byla pracovní uniforma „business suit“, tedy šaty, dlouhé kalhoty a sako, někdy i vesta. I jinak přicházel zaměstnanec do kanceláře bezvadně upraven, oholen a učesán, popřípadě i decentně naparfemován. Pro nás, přivandrovalce ze socialistického ráje let šedesátých, kteří jsme se v takovém prostředí octli, to byl výlet v čase, jakýsi „time warp”, kdy jsme se octli v prostředí podobném tomu, co vládlo i v předválečném Československu v letech třicátých, tedy před 30 – 40 lety.

Automobily vyráběné BMC ve své většině vycházely z anglických modelů výrobků společnosti, ale navrhovali jsme i australský design, modely čistě australské. Takže vedle Austinů 1800, různých variant Mini a Mini Moků, Morrisů 1100, 1300 a 1500, zde byly i Mariny, Tasmany, Kimberleys a P76. Právě P76 byl poslední model, na jehož návrhu jsem pracoval. Na svou dobu byl však příliš sofistikovaný, měl mnoho nových, moderních prvků a po technické stránce, včetně jízdních vlastností byl o několik tříd nad tehdejší konkurencí, ale konzervativní australský trh nebyl na něco takového připraven a P76 na trhu propadlo. Byla to chyba managementu s něčím takovým přijít na trh.

Wolseley, krása uvnitř.

Když k nám dojel kamarád ve svém novém/starém Wolseley, tak jsem hned o několik dekád omládl. Automobil jako ze škatulky, jak zvenčí, tak i zevnitř. Tapecírunk sedadel bez poskvrny vyvedený v měkkém vinylu, panely ze skutečného dřeva zdobily zevnitř dveře a přístrojovou desku a kruhová nálepka na bočním skle dokonce ukazovala, kde jsem kdysi pracoval.

Nálepka na skle Wolseley - tady se kdysi vyráběl a já tam pracoval.

Motor pod kapotou i se svým veškerým příslušenstvím lehce přístupný, všude spousty místa a akumulátor velký jako do tanku, což je velká výhoda v době případné nouze, kdy dojde benzin a nebo z nějaké jiné příčiny se motor netočí. Možná s automatickou převodovkou by to mohlo být problematické, ale se zařazenou rychlostí s ruční převodovkou by se dalo na startér poháněný akumulátorem někam dojet. Jízda v tomto dědečkovi byla nadmíru uspokojivá, na silnici se choval jako pravý anglický gentleman, jen si brumlal do taktu.

Psáno 15/06/2022

Foto: George Švehla. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !