Poslední týdny připomíná část ukrajinského bojiště výjevy ze statické opotřebovávací války. I když zdání může klamat. Zatímco na jihu v chersonské oblasti panuje relativní klid vyjma dělostřeleckého ostřelování, ve zbývajících dvou směrech, na Donbasu a na severovýchodu Ukrajiny pozorujeme silné střety obou armád.
Opotřebovávací válka neznamená méně intenzivní
Na severovýchodě v oblasti kolem Svatove nebo Kreminny se jedná o trvalý tlak ukrajinské armády prolomit frontu, jde o tvrdé boje, které dobře dokumentuje video zobrazující dobytí vesnice Novoselivske (severovýchod-Luhansko) speciální jednotkou KRAKEN:
https://www.youtube.com/watch?v=AZOf6WV9sLc
K nejtvrdším střetům dochází na Donbasu, hlavním těžišti opotřebovávací války na Ukrajině. Boje kolem Bachmutu nebo Avdijivky se stovkami rozesetých těl připomínají obrázky apokalypsy z první světové války. Opotřebovávací neznamená méně intenzivní, ale naopak jde o krutou a vyčerpávající válku pro vojáky na obou stranách s obřími ztrátami padlých a vojenské techniky. Ruské velení Wagnerových jednotek vrhá denně stovky vojáků proti dobře bráněným ukrajinským pozicím. Porovnáme-li potenciál k provedení možné ofenzívy na ukrajinské nebo ruské straně, jednoznačně se musíme přiklonit k ukrajinské variantě.
Rusko na podzim mobilizovalo obří množství mužů (kolem 300 tisíc), kteří jsou nedostatečně vycvičení s nedostatkem kvalitních zbraní. Videí ze špatně zvládnuté mobilizace bylo dost, ale i přes problémy se zvládnutím mobilizace se ruské armádě podařilo zacelit díry na frontě a hlavně na severovýchodě výrazně posílit obranu bez nutnosti kvalitního výcviku. Navíc Rusku ubývá dělostřelecká munice (nutný dovoz z KLDR), v dnešní době ruská armáda vystřelí kolem 20 tisíc granátů denně, zatímco ještě v červnu to bylo 50 až 60 tisíc denně. A právě kvalita dělostřelectva a její kapacitní možnosti hrají v konfliktu na Ukrajině zásadní roli. Podle posledních zpráv se ruské zásoby munice nezadržitelně tenčí. Pokud Rusko nenalezne velkého dodavatele, jeho ofenzivní i obranné schopnosti budou výrazně slábnout.
Naproti tomu ukrajinská armáda má dnes kvalitněji vycvičené jednotky. Zásadní otázkou je, kam povede případná zimní ofenzíva v nadcházejících týdnech a ty nejdůležitější faktor(y) ovlivňující spuštění takové ofenzívy.
Pravděpodobný scénář: Severovýchod v zimě, jihovýchod na jaře.
Důvod? Počasí. Počasí bude určovat směry těch nejbližších (zimních) ofenzív. Jestliže máte rozblácené cesty s těžkým lepícím blátem, tzv. rasputicu, můžete si o efektivním postupu nechat jen zdát a ofenzíva může skončit nepěknou blamáží.
Podíváme-li se na nejbližší výhled počasí v Melitopolu (často zvažovaný jihovýchodní směr) mají být teploty v nejbližších dnech pod nulou, ale od poloviny ledna již mají zase jít výrazně nad nulu.
Mnohem příznivější je výhled počasí na severovýchodě, konkrétně ve město Svatove, kde teploty v příštích dnech mají jít i pod -10°C a co je nejpodstatnější, nemají během dne přejít nulu.
Co znamenají tyto teploty pro uvažovanou ofenzivní operaci?
Je nutné, aby půda dostatečně zmrzla, k tomu jsou potřeba minimálně dva, nejlépe tři dny, pak je možné použít i těžkou kolovou techniku.
V případě jihovýchodního směru se mají přes den objevovat teploty nad nad nulou, což povede k roztávání půdy a dotyčná kolová technika může mít velké problémy. Pokud budeme uvažovat maximalisticky ofenzivu na Melitopol, je pravděpodobné, že půjde o dlouhodobější boje než jen na 1-2 týdny. V tom případě jihovýchodní směr z hlediska jízdních podmínek v sobě zahrnuje hodně velké riziko.
Naproti tomu severovýchodní směr (Svatove, Kremina a další) bude mít v příštích týdnech ideální podmínky pro zimní ofenzívu (alespoň z hlediska počasí).
Dalším faktorem ovlivňujícím spuštění větší ofenzívy (popř. několika menších) ukrajinskými silami je dostatek samohybného těžkého dělostřelectva a raketometů na pásech. Ať už jde o těžkou techniku z dob bývalého Sovětského svazu, např. samohybné houfnice Akacije, Giacint(y) nebo houfnice západní provenience (PzK 2000 raketomety 270MLRS), těch na pásech má Ukrajina relativně málo. Nemluvě o tom, že ukrajinská armáda si těžkou techniku ze Západu snaží chránit a nevystavovat ji nebezpečí zničení na frontové linii.
Pro uvažovanou ofenzivu připadá v úvahu samozřejmě mnohem více proměnných. Hustota obrany, kvalita jednotek a jejich rozmístění včetně těžké techniky, jejich kapacitní možnosti, součinnost a mohli bychom pokračovat dále.
Přesto, pokud budeme uvažovat počasí jako zásadní faktor, je pravděpodobnost spuštění ofenzívy v zimě na severovýchodě hodně vysoká, zatímco na jihovýchodě minimální.
Jaro: Protiofenzíva na jih nebo jihovýchod
Na jaře po vyschnutí cest zase naopak vzrůstá pravděpodobnost jihovýchodního směru. A nemusí se jen jednat o tolik diskutované směry na Melitopol nebo Berďansk, popř. Mariupol. Ukrajinské armádě by na jaře stačilo ruskou armádu odříznout výpadem na jih od Melitopolu od všech zásobovacích tras vedoucích z Krymu a Donbasu na celý jihovýchod. Tím by znemožnili zásobování okupované části chersonské a záporožské oblasti. A dál již postupovat klasickými obchvaty měst a vytlačovat tak nejméně bolestným způsobem ruskou armádu.
Jenže ukrajinské velení dokáže překvapit. Proto všechno může být jinak, ukrajinská armáda má zpravodajské informace a pokud zjistí slabé místo ruské obrany na jihovýchodě, může se rozhodnout spustit ofenzívu v zimě i tímto směrem. K provedení překvapivé protiofenzívy má ukrajinská armáda připraveno relativně velké množství tanků a obrněných vozidel na pásech. Polsko Ukrajině dodalo modernizované tanky PT-91 Twardy nebo T-72 , od nás i dalších východoevropských zemí přijali nejrůznější varianty T-72 a konečně ukrajinská armáda disponuje i vlastními tanky T64, které jsou sice zastaralé, ale mají také svou hodnotu při ofenzivních operacích. Oproti houfnicím nebo raketometům je v případě tanků a obrněných transportérů příznivější situace.
V příštích týdnech uvidíme.
Robert Troška, autor společenského románu Mračna nad Evropou