Neviditelný pes

UKRAJINA: Válka podle Zelenského

11.3.2022

O válce na Ukrajině se informuje v zásadě ve dvou rovinách. Ta naprosto převládající teze je o tom, že Rusko už válku prohrálo (například zde). Pokud bychom k tomu takto přistoupili, nemá cenu o míru na Ukrajině jednat – ten se dostaví jaksi mimochodem tím, že Rusko stáhne své jednotky, Putina raní mrtvice a nastoupí nějaký nový vůdce, který všechny ruské požadavky odvolá, Západ zruší sankce a pojede se nanovo. 

Tento typ komentářů je samozřejmě mimo realitu, Rusko obsadilo pohraniční oblasti Ukrajiny a pokud by je ukrajinská armáda chtěla dobýt zpět, utrpěla by stejné, ne-li větší ztráty na životech jako Rusko při útoku, navíc s nejistým výsledkem. Sázky na bankrot Ruska jsou taky velmi předčasné. Podle aktuálních cen ropy a plynu dostává Rusko denně několik set milionů dolarů a Německo trvá na dodávkách, protože jinak by v zemi skončil sociální smír – prostě plyn a ropa by zdražily tolik, že by to vážně poškodilo německou proexportní politiku.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poskytl americké zpravodajské stanici ABC News zcela jiný typ rozhovoru, než jaký od Zelenského slýcháme v našich médiích. Ukrajinci se vzdali ambice vstoupit do Severoatlantické aliance a jsou ochotni hledat kompromis ohledně statutu Krymu a separatistických regionů na východě země. V rozhovoru pro stanici ABC News to prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Dal tak najevo, že poslední požadavky Moskvy nejsou podle Kyjeva úplně nepřijatelné. „Jsem připraven vést dialog, nikoliv kapitulovat. Není to o mně, je to o lidech, kteří mě zvolili. Pokud jde o NATO, tuhle myšlenku jsem opustil už dávno. Poté, co jsme pochopili, že NATO není připraveno Ukrajinu přijmout,“ řekl Zelenskyj v rozhovoru pro stanici ABC News.Domnívám se, že o bodech (ruských požadavků) vztahujících se k dočasně okupovaným oblastem (Krymu) a nikým kromě Ruska neuznaným republikám (DLR a LLR) můžeme diskutovat a hledat kompromis – najít shodu na tom, jak budou tahle území žít dál. Pro mě je důležité, jak budou dál žít lidé z těchto oblastí, kteří chtějí být součástí Ukrajiny,“ vysvětloval ukrajinský prezident.

To je ale obrat téměř o 180 stupňů. Je to skutečně názor Zelenského, který o Krymu ani o separatistech na Donbasu nechtěl jednat? Vždyť i naše média publikovala zprávy, že Ukrajina neměla zájem na pokračování takzvaného normandského formátu rozhovorů (Francie, Německo, Rusko a Ukrajina), protože nechtěla jednat o autonomii pro Donbas a neuznávala připojení Krymu k Rusku v roce 2014.

Proto je zde jedna naprosto kardinální otázka – proč Zelenský v rozhovoru s americkou ABC News nyní připouští jednání s Ruskem o „kompromisu“ a nebyl na kompromis připraven ještě před vypuknutím války a před ruskou invazí.

Rusko prohrálo ve vztahu k válce na Ukrajině mediálně podobně jako USA ve Vietnamu – o tom, že USA válku prohrají, psalo Rudé právo již od počátku americké intervence. Podobně prohrál Západ válku v Afghánistánu po dvaceti letech intervence. Obávám se, že v případě Ukrajiny Rusko dosáhne alespoň některých cílů, tj. uznání anexe Krymu a nového postavení Donbasu. Válka a sankce sice Rusko bolí, mnohem větší neštěstí však válka přináší Ukrajině a Ukrajincům. Zemi by mohlo opustit údajně až sedm milionů lidí, pokud by konflikt dále pokračoval. Ukrajina měla včetně Krymu v roce 2015 44 milionů osob, 7 milionů lidí je šestina populace a pokud by se nedařilo tyto uprchlíky vrátit na Ukrajinu, znamenalo by to výrazný propad HDP. Další škody navíc Rusko způsobilo bombardováním závodů, které bude nutné opravit.

Opět mohu jenom konstatovat, že Západ naprosto selhal – nedokázal zabránit ruské invazi a ta způsobila na Ukrajině obrovskou zkázu. Rozhovory o Krymu a Donbasu, o kterých Zelenský hovoří, totiž měly proběhnout před invazí. Místo toho si USA s Ruskem vyměnily názory, které se absolutně míjely. Zkázu na Ukrajině samozřejmě způsobila ruská armáda, o tom není žádných pochyb. Jde jen o to, zda Zelenského „prozření“ co se členství v NATO týče a postavení Krymu a Donbasu není příliš pozdní.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



zpět na článek