Zdá se, že prezident Recep Tayyip Erdoğan, turecký islámský autokrat, zneklidněný prudkým poklesem své popularity způsobeným hrozící hospodářskou krizí, se snaží vyvolat válečné konflikty se skutečnými i imaginárními nepřáteli.
Volební výsledky i průzkumy ukazují, že Turci mají tendenci se spojit a podporovat svého vůdce v době krize nebo konfrontace se zahraničními nepřáteli. Podle turecké agentury Metropoll dosáhla Erdoğanova popularita vrcholu v prosinci 2013, kdy jeho politiku schvalovalo 71,1 % dotázaných. Tehdy se Erdoganovi podařilo vykreslit obvinění z korupce proti sobě a své rodině jako „pokus o stání převrat“. V parlamentních volbách v roce 2015 však Erdoğanův volební výsledek klesl na 37,5 % a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje ztratila poprvé od svého nástupu k moci v roce 2002 parlamentní většinu.
Podpora Erdogana opět prudce vzrostla na 67,6 % po neúspěšném puči proti jeho vládě v červenci 2016. Na vrcholu koronavirové krize byla jeho podpora na úrovni 55,8 %. Agentura Metropoll uvedla, že v současné době schvaluje prezidentovu politiku 50,6 % dotázaných voličů. Erdogan je proto přesvědčen, že nutně potřebuje vyvolat nějaké nové napětí s minulými i současnými nepřáteli Turecka.
Erdoğan odsoudil nedávnou historickou smlouvu o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty (SAE) a oznámil, že „protože Turecko podporuje Palestinu“, tak zvažuje stažení tureckého velvyslance ze SAE. „Dal jsem pokyn svému ministru zahraničí... Můžeme pozastavit diplomatické vztahy [se SAE] nebo můžeme z Abú Dhabí stáhnout našeho velvyslance,“ dodal.
Pokud to Erdogan učiní, bude Turecko jedinou zemí v regionu, která nebude mít žádné diplomatické vztahy s Arménií a Kyprem, a žádné vztahy na úrovni velvyslanců se Sýrií, Izraelem, Egyptem a SAE. Turecko však nemá o moc lepší vztahy ani se zeměmi, se kterými má normální diplomatické vazby.
Na konci července 2020, ještě před uzavřením smlouvy mezi Izraelem a SAE, turecký ministr obrany Hulusi Akar televizi Al-Džazíra řekl, že Turecko učiní ve správný čas a na správném místě Abú Dhabí - hlavní a největší z emirátů - odpovědným za „škodlivé činy spáchané v Libyi a Sýrii“. SAE jsou „funkčním státem, který slouží skrytým politickým a vojenským cílům a je na dálku ovládán z pozadí“.
Turecko má zjevně hluboký odpor vůči jakékoliv dohodě, která by pomohla stabilizovat jeden z nejlabilnějších regionů světa. 3. srpna 2020 odsoudilo turecké ministerstvo zahraničí ropnou dohodu uzavřenou mezi americkou společností a syrskými Kurdy o rozvoji ropných polí v severovýchodní Sýrii. Ankara pohrozila vojenskou odvetou, pokud by byly její ozbrojené síly napadeny v severozápadní Sýrii, kde Turecko ovládá pár miniaturních území.
Existují ovšem také „žhavější“ spory. 10. srpna 2020 obnovilo Turecko průzkum nalezišť ropy a zemního plynu ve Středozemním moři - pouze několik dní poté, co turecká vláda oznámila, že průzkumné vrty odloží a bude se snažit spory o námořní hranici se svým tradičním egejským soupeřem Řeckem vyřešit diplomatickou cestou.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval mezinárodní společenství, aby na Turecko uvalilo sankce, a obvinil tureckou vládu z porušování mezinárodního práva ohledně Řecka a Kypru. Tváří v tvář rostoucí turecké výbojnosti Macron také nařídil francouzskému námořnictvu, aby Řecku ve východním Středomoří poskytlo vojenskou pomoc. Kromě toho Francie podepsala obrannou dohodu s Kyprem. Dvouletá dohoda o obranné spolupráci mezi Kyprem a Francií vstoupila v platnost 1. srpna 2020 a týká se hlavně energetiky, řešení krizí, boje proti terorismu a námořní bezpečnosti.
Zatímco se krize prohlubovala, svolal řecký premiér Kyriakos Mitsotakis svou radu národní bezpečnosti. Vydané oficiální prohlášení připomínalo předvečer války: „Jsme v plné politické a operační připravenosti,“ řekl ministr zahraničí George Gerapetritis v rozhovoru ve státní televizní stanici ERT. „Většina řecké flotily je připravena k nasazení tam, kde to bude nutné.“
Turecko čelí ve Středomoří skutečně impozantním námořním silám, protože do této beztak již napjaté situace je třeba ještě zahrnout kyperské, izraelské a egyptské námořnictvo. Při jednom nebezpečném incidentu 14. srpna 2020 do sebe ve východním Středomoří narazila dvě válečná plavidla - fregata řeckého námořnictva Limnos a turecká fregata TCG Kemalreis.
Turecko-řecké napětí v Egejském a Středozemním moři jen posiluje staletý turecký sen o opětovném připojení některých řeckých ostrovů k Turecku. Nekompromisně pro-erdoganský deník Yeni Safak, dokonce vážně navrhuje, aby jich turecká armáda bez rozpaků zabrala hned šestnáct.
Řecký server Greek City Times poznamenal:
„Řeči o válkách a obsazení řeckých ostrovů jsou... taktika, kterou používá režim tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana k odvrácení pozornosti tureckého obyvatelstva od žalostné ekonomické situace v zemi.“
Erdoğanova strategie získat voliče tím, že vyvolá regionální konflikty, se neomezuje jen na námořní dobrodružství. V reakci na náhlé vzplanutí přestřelek na hranici mezi Ázerbájdžánem a Arménií (12. července 2020) zahájilo Turecko se svým tradičním spojencem Ázerbájdžánem dvoutýdenní manévry ozbrojených sil, kterých se zúčastnily letecké i pozemní jednotky obou států.
Na jihovýchod od Turecka zase Irák obvinil Ankaru ze srpnového útoku dronu, který zabil dva vysoce postavené irácké důstojníky. K incidentu došlo krátce před plánovanou návštěvou tureckého ministra obrany Hulusi Akara v Bagdádu. Rozzuřená irácká vláda oznámila, že turecký ministr již není v Iráku vítán.
Tváří v tvář churavějící turecké ekonomice potřebuje Erdoğan vytvořit epický narativ vojenské převahy proti skutečným i vymyšleným zahraničním nepřátelům, který by mu pomohl znovu získat sympatie rostoucího počtu nespokojených voličů. A to je zlá zpráva pro celý region.
Autor je jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem Middle East Forum.
Překlad původního textu: Erdoğan Needs New Enemies
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský
Převzato z webu Gatestone Institute