Evropa: hrozí víc USA, či islámská republika bažící po Bombě a vydávající fatwy smrti?
Bude válka? Člověk je geneticky vybaven tak, že se bojí války. Války jednoho státu proti druhému, natož širší, ba světové. Otázka „Bude válka?“ se objevila i po zabití arciteroristy a generála Solejmáního. Týden poté lze opatrně říci, že taková válka nebude. Ale ne proto, že převáží mír, nýbrž proto, že válka mezi Islámskou republikou Íránem a Západem už běží dobrých čtyřicet let.
Je to válka asymetrická či hybridní. Válka, jež nezná bojové fronty, zákopové linie, formální vyhlášení. Zato zná likvidační útoky na lidi, hospodářská, kulturní či náboženská zařízení, ke kterým se jejich původce formálně nepřihlásí, ale vyžadují účinnou odpověď.
Takovou válku vede Írán a o odpověď se před týdnem pokusila Trumpova Amerika. Zabila muže, jenž ztělesňoval íránskou hrozbu. Ta nespočívá jen v jaderném programu, ale v šíření íránské moci od Sýrie a Iráku po Jemen i v touze zničit Izrael. V podpoře radikálů a teroristů po světě. Proto byl Solejmání zařazen i na evropský seznam sponzorů teroru.
K čemu všemu povede americký atentát na něj, je těžké předvídat. Lze jen říci, že z hlediska metody targeted killing (cílené zabití), užívané už za Bushe mladšího a zejména za Obamy, byl proveden vzorně – cíl zasažen, civilisté ušetřeni. A kdo slyšel čtvrteční řeč prezidenta Donalda Trumpa, kdo ji srovnal s jeho standardy, měl by uznat, že byla docela vstřícná, ba „deeskalační“, jak se dnes říká.
Ale jedna věc se Trumpovi povedla, tedy pokud byla cílem. A sice to, pro co se užívá příměr s kamenem v trávě. Obrátíte-li na pěstěném trávníku kámen, s překvapením zjistíte, co vše se pod ním hemží. Lze to teď pozorovat v Evropě.
Týden protiamerického hněvu
Je známo, že Palestinci pořádají „dny hněvu“. Evropa v uplynulých dnech připomínala cosi jako „týden protiamerického hněvu“. Tedy ne, že by nebylo co kritizovat i mezi spojenci. Ale tady šlo spíše o hněv nesený emocí, přesněji protitrumpovskou vášní (ve stylu ať udělá cokoliv, vše je špatné, ba zločinné).
U nás zaujala slova Karla Schwarzenberga o tom, že USA zaútočily bez vyhlášení války. („Překračujeme všechny meze mezinárodního práva… tyto činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám otevřeně, zločinné.“) Působila tak, že zkušený demokrat mění názor na USA. Leč podobné výroky zazněly třeba v Německu.
V týdeníku Der Spiegel to naplno napsala Christiane Hoffmannová, zkušená novinářka zvaná do prestižních televizních diskusí. Podle ní se Trump vylučuje ze západního společenství hodnot. To celosvětově reprezentuje Angela Merkelová, zatímco USA jsou jen „marginální veličinou na scestí“. Od takové Ameriky se „Evropa musí výrazně distancovat“.
V tom už ji poslechli mnozí, i když ne s tak říznou dikcí. Distancovala se sama kancléřka (i tím, že dnes jedná v Moskvě s Putinem), bývalý šéf německé sociální demokracie Gabriel, hlava Francie Macron i britský premiér Johnson. Řekněte, kdy naposledy se shodli lídři Německa, Francie a Británie?
Přesvědčivou oponenturu k protitrumpovskému hněvu sepsal na svém blogu Pavel Svoboda, bývalý europoslanec za KDU-ČSL, nyní učitel na katedře evropského práva PF UK. Jeho argumenty sahají od „nepravidel“ hybridních válek po výroky prezidenta Zemana („teroristy je třeba likvidovat za pomoci dronů“) a vrcholí linkem na seznam EU obsahujícím sponzory teroru. Číslo 15 v něm zaujímá Kásim Solejmání.
Ale v celoevropském měřítku působí racionalita Pavla Svobody, jeho argumenty i odkazy na seznam EU okrajově. Příznačné je spíše toto: Jde-li o Írán, Evropa se nedělí na části bližší k USA (Británie) a kritičtější vůči nim (Německo). Jako by se místo toho rozevíral příkop mezi celými kontinenty. Jako by se posilovaly nepropustné názorové bubliny.
Morálně neobhajitelní, ale...
Ministr Tomáš Petříček říká, že je třeba zamezit eskalaci konfliktu a přimět Írán, aby upustil od podpory teroristů. Ale není to kvadratura kruhu? Vždyť se to táhne už čtyřicet let. Karel Schwarzenberg varuje, že politik nesmí být jako James Bond. Jenže éru Jamese Bonda již vystřídala éra Jasona Bourna. A jedna z temných postav v tomto cyklu říká: „Jsme morálně neobhajitelní, ale zároveň nepostradatelní.“ Tím se řídí Trumpova Amerika.
Jistěže potřebuje kritiku, ale ještě víc ji potřebují ti, kteří íránské hrozby podceňují. Hned po zabití Solejmáního se i v Německu objevily výzvy k ochraně židovských objektů. Bere se to jako axiom, který se nezdůvodňuje. Nikdo se nezeptá: Proč se musí chránit židovské objekty v Německu, když 2500 kilometrů daleko Američané zabijí íránského generála?
Nebo íránská fatwa proti britskému spisovateli Rushdiemu z roku 1989. Už se to bere jako nějaký folklor. Skoro nikdo se neptá: Jak to, že si suverénní stát dovolí vyhlásit rozsudek smrti nad občanem jiného státu? To přece ani není hybridní válka. Ta fatwa byla oficiálně vyhlášená ústavními činiteli Íránu. A formálně stále platí. Připomeňte si to, až budete uvažovat u nuancích vyhlašování války.
LN, 11.1.2020