Lidé rádi srovnávají a porovnávají, kdo nebo co je "nej". O žebříčcích slávy se zpravidla mluví hodně. O činy v lepším případě zbytečné a v horším přímo škodlivé již takový zájem není. Přitom – je čeho si všímat.
Tak se mi dostal do ruky text "Nejhorší rozhodnutí OSN v roce 2012". Sestavila ho nevládní organizace UN Watch, která ze Ženevy monitoruje dodržování lidských práv ve světě – a čtení je to svíravé.
Za nejskandálnější z vybrané desítky je považována volba Súdánu do Ekonomické a sociální rady OSN. Ta dohlíží na další specializované orgány tohoto uskupení, které se zabývá lidskoprávní agendou a rozhoduje též o jejím rozpočtu. Právo ovlivňovat tuto problematiku tak dostal genocidní režim, který zvlášť obludně porušuje práva žen.
Pro proklamované ideály OSN byla ovšem loni dehonestující i další rozhodnutí této organizace. V smutném žebříčku UN Watch tak druhé místo zaujala Kubou navržená a Čínou mocně podpořená rezoluce o "právu na mír". Komunistické režimy stojící za masovým vrahem Asadem ze Sýrie prosadily v OSN bojovný text, kterým lze obhajovat i mezinárodní terorismus. Na druhé straně demokratické země loni v březnu neuspěly, když se pokoušely vyloučit Sýrii z Výboru pro lidská práva UNESCO.
Tragikomickým počinům OSN z roku 2012 však zdaleka není konec. Loni v březnu stačila prostřednictvím své Rady pro lidská práva pochválit režim tehdy již mrtvého libyjského diktátora Kaddáfího a v listopadu do této Rady přibrala autoritářský režim Hugo Cháveze. Spolu Venezuelou se do Rady OSN pro lidská práva nově dostaly například i Pákistán a Etiopie. Doplnily v ní jiné, již dříve úřadující přeborníky v péči o svobodu a důstojnost člověka, jakými jsou například Saúdská Arábie či otrokářství praktikující Mauretánie.
Pokrytectví OSN však zvlášť vynikne, vezmeme-li v potaz 26 loňských rezolucí jejího Valného shromáždění, které se týkají jedné určité země. Jak organizace UN Watch upozorňuje ve svém desateru "Nejhorších rozhodnutí OSN v roce 2012", jedna kritická rezoluce byla věnována Sýrii s jejími desítkami tisíc mrtvých, jednou byla pokárána Severní Korea, Írán a Barma. Zbývajících 22 odsuzujících rezolucí se týkalo – Izraele. Žádná negativní zmínka ohledně lidských práv zato loni v OSN specificky nečekala Čínu, Rusko, Bělorusko a Zimbabwe, o Súdánu, Kubě, Pákistánu a Venezuele nemluvě.
Sbírku pobuřujících postojů OSN v loňském roce konečně možno podle organizace UN Watch doplnit i o dvě personálie: Představitelem OSN pověřeným dohlížet nad "izraelskými proviněními" zůstává nadále Richard Falk, přestože ho lidskoprávní organizace Human Right Watch, netající se jinak svým kriticismem k židovskému státu, vyloučila loni ze svých řad. Důvod? Falkův otevřený antisemitismus, veřejné sympatizování s teroristickou palestinskou organizaci Hamas a hlásání konspiračních teorií ohledně útoku na New York a Washington v září 2001. OSN ovšem takový představitel nevadí stejně jako Alfred De Zayas coby nový expert Rady OSN pro lidská práva, obdařený zvláštními pravomocemi. De Zayas je přitom oblíbencem popíračů holocaustu – a ne nadarmo: ve svých knihách o druhé světové válce označuje Němce za oběti a spojence bojující proti nacistům za válečné zločince.
Rok 2013 začíná. Bylo by dobré, kdyby nakonec postavil OSN do lepšího světla než rok předešlý.
Text byl odvysílán Rádiem Česko 15.1.2013