SVĚT: Japonsko-čínské sbližování
Minulý rok podle všeho znamenal bod obratu v čínsko-japonských vztazích. Předcházela mu výměna na ekonomických postech - podle světových obchodních statistik Čína předstihla Japonsko ve tvorbě hrubého národního produktu, a stala se tak světovou dvojkou. To platí samozřejmě jen o úhrnných číslech, přihlédneme-li ke skutečnosti, že Japonců je necelá desetina, zbývá Říši středu ještě hodně k dohánění. Ovšem zajímavější než statické údaje je pohled na dynamické ukazatele. A ty nám říkají, že Japonsko již po téměř dvě desetiletí reálný růst nezaznamenává, kdežto Čína si v přibližně stejném období udržovala ekonomický růst kolem deseti procent.
Dynamicky a prakticky z nuly se rozvíjející Čína představovala pro Japonsko po léta stálý, bezpečný a pohodlný prostor pro udržování vlastní ekonomické výkonnosti. Vše začalo exportem spotřebního zboží, pokračovalo budováním jeho poboček elektronických a strojírenských firem na čínském území, jež byly napájeny tamní levnou pracovní silou. Dalším stupněm byl prodej technologických linek čínským podnikům. Dá se tedy bez obalu říci, že Japonsko dlouho surfovalo na vlně čínského ekonomického rozmachu.
Ovšem zaslepeno tímto ekonomickým pohodlíčkem si Japonsko systematicky a ochotně, řečeno slovy Karla Marxe, pěstovalo svého hrobaře. Čínská výrobní sféra se začala emancipovat a stavět na vlastní (zadní) nohy. Japonskou technologickou a ekonomickou pomoc tak začala po svém postupně oplácet a stále zřetelněji se profilovala do role konkurenta Japonska, a to především na trzích s finálními výrobky. Výsledky jsou již k dispozici, takže v posledních letech můžeme vidět věci ještě nedávno tak nevídané, jako je vývoz spotřební elektroniky pro koncového zákazníka do země svého učitele. Například mé internetové pojítko pro cesty Japonskem, které mi poskytuje místní firma E-mobile, zdobí logo a jméno čínské firmy Huawei.
Konkurenční boj se však přenáší až do prvního článku technologického řetězce: Během let Čína potichu, zato však v celosvětovém měřítku ovládla výrobu a obchod vzácnými zeminami, které představují nezbytné koření při přípravě široké škály materiálů, bez kterých by naši elektroničtí miláčci byli slepí, hluší a němí. Japonsko je na vzácných zeminách přímo drogově závislé, protože je zatím ve výrobě řady materiálů pro elektronický průmysl nezastupitelné. Bez jejich dovozu se tedy neobejde ani Čína, takže lze konstatovat, že obě země se vzájemně drží pod krkem.
A právě toto držení pod krkem představuje bojový chvat, ze kterého se (zatím) nedovede vymanit žádný ze soupeřů, kterým tak nezbývá, než se při něm navzájem plácat druhou rukou po zádech. Z projevů představitelů obou zemí při vzájemných setkáních pozvolna mizí konfrontační tón, zato pohledy září čím dál láskyplněji. Dějinné křivdy pozvolna ustupují do pozadí, čilo je i na poli kulturní výměny. Z politických dvojzpěvů se vytrácí disharmonie, zvláště je-li námětem globální ekonomika. Vnější nebezpečí začínají obě země postupně chápat jako ohrožení společné.
Premiér Jošihiko Noda navštívil Peking loni v prosinci. Mezi informacemi, které jeho návštěva generovala, unikla širší pozornosti jedna, podle mého názoru významná. A sice ta o ujednání o možnosti účtování vzájemného obchodu v národních měnách obou zemí. Dolar tak bude vytlačen z role převodové páky a čínský jüan spolu s japonským jenem posílí své mezinárodní pozice přinejmenším ve východoasijské oblasti. Vzájemně souhlasný postoj zaujaly Japonsko a Čína i k řešení evropské krize. Obě země, patřící k největším světovým věřitelům, slíbily Evropě pomoc s jejím řešením, avšak zároveň si zajistily dostatek manévrovacího prostoru, když se nechaly slyšet, že řešit krizi musí především Evropa. Řešení podle obou zemí přitom nespočívá v pouhém sázení japonských a čínských úspor na dřevo.
V neděli zahájil návštěvu Číny ministr financí Džun Azumi. Jeho oficiální hostitel, vicepremiér Wang Quišan, při té příležitosti volal po zvýšené komunikaci a kooperaci v mezinárodních finančních záležitostech. Tímto kulantním souslovím samozřejmě mínil především evropskou fiskální krizi. Ta totiž podobně velkou měrou ohrožuje obě proexportně orientované ekonomiky. Na této bilaterální schůzce se kromě pomoci nemocné Evropě projednávalo další posilování lokálních asijských měn ve vzájemném obchodu. Ve hře jsou dále honkongský a tajwanský dolar, ale i korejský won. Ať se ta která měna jmenuje jakkoliv, její grafické vyjádření má stejný původ i historii v čínském znaku, který popisuje kulatost či kruh. Poslední vývoj ukazuje, že japonsko-čínské námluvy budou mít následovníky, takže se možná brzo dočkáme doby, kdy se zrodí kruh nový.
Převzato z osobních stránek autora