A v americké aplikaci již i obtížně rozlišitelná. Thomas Sowell, brilantní černošský ekonom a autor výtečných textů, se nad touto podivností již nejednou pozastavil (např. "Immigration Sophistry", The Washington Times, 22.4.2013). Považme: ilegální vetřelec, ten, kdo porušil zákon, se pak domáhá nároku na udělení amerického občanství. Automaticky, za nic? Jaké jiné, další, závažnější porušení zákona by se mi rovněž mělo či dokonce muselo prominout? Však již máme v této zemi tzv. sanctuary cities ("útočiště, azyl"), kde si místní potentáti vládnou podle svých ultrapokrokových představ a na platnost zákonů - státních či federálních - se bohorovně kálí.
Dřív do této země směl vstoupit tvor, který byl zárukou, že se nestane permanentním parazitem, břemenem daňových poplatníků, jak se již i v mnohých evropských končinách stává. Na takové hloupoučké šlechetnosti lze vydělat i velmi bizárním způsobem, jak informuje Charles Hurt v textu s názvem "Russian Diplomats Found Socialist Paradise in U.S." (The Washington Times, 16.12.2013) o praktikách, jak životní standard ruských diplomatů pomáhají financovat američtí daňoví plátci. Ruští papaláši v New Yorku se dohodli se svými kamarády v Moskvě, aby jim vystavěli potvrzení o nedostatečném jejich diplomatickém příjmu, takže se na papíře dostali do kategorie chudiny, a tudíž jako takoví chudáci pobírají podporu z veřejných zdrojů. Tak si třeba svůj životní standard vylepšují ruští oligarchové, v jižní Francii si lebedící ve svých zámcích.
- - -
Mezinárodní právo zná dva principy, jimiž se určuje občanství potomstva: jednak ius soli ("právo půdy"), jednak ius sanguinis ("právo krve"). Ten první zde uvedený je určen místem narození dítěte, je to princip anglosaský, s dosavadní platností v končinách britského Commonwealthu, také v USA, a třeba i někde jinde. V každém případě se mi jako příliš logický nejeví předpoklad, že náhoda místa porodu by měla být celoživotním kritériem občanské identity. Kdežto ius sanguinis, kriterion logičtější, je odvozeno od národnosti rodičů, zejména ovšem matky rodičky, bez ohledu na místo, adresu narození robátka.
Ius soli se ovšem stává příležitostí k jinak nedosažitelným výhodám. Ve veřejných porodnicích v jižní Kalifornii se rodí maximální množství těchto legálních Američánků z lůna pozitivně neamerických matek, tam ke slehnutí právě z takového důvodu odspěchavších. Takto svým nastávajícím mateřstvím obohaceně kalkulovala dívka z Prahy a jejíž radostné očekávání jsem ztlumil informací (nyní již třeba neplatnou), že rodička si bude muset počkat osmnáct roků, až její americký občánek dosáhne zletilosti a pouze pak si lze o amerikanizaci matičky může legálně zažádat.
Šlechetnost amerického eráru se rozhodně nevyplatila v případě čečenských emigrantů Tsarnaevových (v Bostonu vraždící synáčci Tamerlan a Dziokhar, takto slabikováno). Na podporu této rozvětvené rodinky stát vyplatil přes milion dolarů.
Též legálně se do USA dostavivší přistěhovalci se dopouštějí nepěkných činů:
Colin Ferguson, imigrant z Jamaiky, nezaměstnaný, zabývající se opakovanými soudními žalobami proti místní policii a bývalým zaměstnavatelům, se domáhal kompenzace za neexistující zranění, obviňoval bělochy ze všech svých nesnází, v roce 1993 jich několik ve vlaku postřílel.
Palestinský imigrant Ali Hassan Abu Kamal, přistěhovalec ve výhodném věku 68 roků, s automatickým penzijním nárokem, v roce 1997 se pustil do úspěšné střelby v Empire State Building.
Nigerijský imigrant Peter Odighizuwa, věk 43, rozkacen svým nepřijetím na studia práv v roce 2002 na příslušné fakultě zastřelil osoby tři.
Mexický imigrant Salvador Tapia, mnohonásobně zatčený, v roce 2003 v Chicagu zavraždil osob šest, místní noviny pomlčely o jeho minulosti a z odpovědnosti za krutý čin obvinily jeho zbraň.
Rovněž šest lidí v roce 2004 v severním Wisconsinu postřílel imigrant Chaui Soua Vang, příslušník horského lidu Hmong, dotčen nápisy v angličtině, jimž nerozuměl.
Z podobného důvodu vietnamský imigrant Jiverly Wong v Binghamtonu, mé dlouhodobé adrese, zastřelil osob třináct, údajně motivován svou frustrací, že se mu nedostává dostatečného respektu kvůli jeho chatrné znalosti angličtiny.
A všichni takoví obohatitelové současné Ameriky pobírali od státu spíš štědrou než mizernou finanční podporu.
- - -
Eric Holder, Attorney General Obamova vládnoucího týmu, velmi zdůrazňuje právo ilegálů na legalizaci pobytu, že to je záležitost jejich občanských a lidských práv.
Málo pozornosti se věnuje jejich žádoucí integraci, asimilaci. Ochotě naučit se řeč většiny. Dává se přednost opakování precedentu Quebecu, nákladným komplikacím s bilingvalismem. Proč si nezavést bilingvalismus k potěše a sebevědomí toliko španělsky mluvících Hispanics?
Únava ze štědrosti, z přílišného soucitu - compassion fatigue. Otevřená náruč začíná ochabovat
V předchozím textu jsem začal s Evropou a s ní bych teď i skončil. Po druhé světové válce leckdo přeživší se vzdaloval, směrem do Izraele, všemožní uprchlíci hledající domovy i ve velkých dálavách. V blížícím se konci dvacátého století se začalo prosazovat novum dřív neznámé, kdy z tradičně decimovaného kontinentu, z něhož se odcházelo, se začala vyklubávat alternativa kýžená až zaslíbená, Evropa se stala cílem imigračním. Tam míní směřovat ubohoučké bárky, mnohé, leč zdaleka ne všechny dorazí na ostrovní výspy, jako je například italská Lampedusa. Příliv tam zejména severoafrický. Neutuchá příliv z východního směru, arabských končin, Indie, Pákistánu, Bangladéše.
Hodně takové tématiky před námi.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče