Jourová vede Budapešť k vlastní politice urážení se
Jisté rituály se stále opakují. I ty, které se týkají institucí Evropské unie. Česká eurokomisařka Jourová označila maďarskou demokracii za „nemocnou“, maďarská ministryně spravedlnosti Vargová i premiér Orbán ji za to vyzvali k rezignaci a na českém webu se ozvaly hlasy ve smyslu, že Věra Jourová v Bruselu špatně hájí české zájmy.
Můžeme si o tom myslet leccos. Třeba že Jourová svá slova přehnala. Nebo že vůči Maďarsku přebírá prefabrikované nálepky. Či to, že Budapešť reaguje přehnaně. Ale faktem zůstává, že má-li Jourová mandát členky Evropské komise, z principu nehájí zájmy ani české, ani visegrádské, ale zájmy Evropské komise. Takže výroky k maďarské či polské vládě v jiném duchu od ní očekávat nelze.
Leckomu to může připadat bizarní, ale je to tak. Šéfka Komise von der Leyenová je na své pozici i díky hlasům europoslanců Orbánova Fideszu. Jenže ideologicky vzato je Evropská komise nástrojem „liberálního progresivismu“. Svědčí o tom i Zelený úděl. To vše jistě vědí Jourová i Orbán. A pokud Orbán v Maďarsku cíleně rozvíjí „iliberální demokracii“, nemůže se divit, že společenství, jež si zbožštilo svůj obraz „liberální demokracie“ (který liberální demokracii vnímá eschatologicky jako trvalou vládu progresistů), ho kritizuje.
Je to součást kulturních, identitních či kmenových válek, momentálně nejvýraznějších v USA. Kmen „liberálních demokratů“ používá jako zbraň schopnost cítit se uražen naprosto čímkoliv (a vymáhat příslušné zákazy toho či onoho). Třeba i tím, že spisovatelka Rowlingová pokládá „osoby, jež menstruují“, prostě za ženy. Teď vidíme, že soupeřící kmen, v Evropě zastoupen vládami Polska a Maďarska, rozvíjí konkurenční politiku urážení se. Varšava schválila zákon stíhající používání slov „polské koncentráky“. A Budapešť se cítí uražena slovy o „nemocné demokracii“, která progresisté užívají běžně. Můžeme se utěšovat, že do rozměrů kmenové války v Americe má Evropa stále ještě daleko.
LN, 30.9.2020