Takže ty komunistické lágry vlastně sloužily k rekreaci
„Vězňům se v gulazích nežilo špatně, třikrát denně dostávali teplé jídlo a večer na ně čekalo vytopené ubytování.“ Tak takhle podle iDnes.cz popsala nelidské lágry jakási Viktorija Nikiforová pro RIA Novosti, která tak evidentně bagatelizovala v nich panující hrůzu.
Kdyby takové nehorázné nesmysly napsal nějaký soukromý web, tak budiž, ono v každém státě se najdou pochybná média. Jenomže tuhle snůšku lží zveřejnila státní agentura, která je pod kontrolou ruské vlády a tudíž i Kremlu. Takže de facto ruský stát posvětil toto zkreslování historie. Neumím si představit, že by Deustche Presseagentur (DPA) vypustila do světa informaci, jak ty německé koncentráky za II. světové války byly vlastně úžasné a staraly se o blaho vězňů. To by bylo v některých kruzích pořádně rušno.
A přitom existují svědci, kteří sovětské lágry hodnotí hůř než ty německé. Například původně německá komunistka Margarete-Buber Neumannová ve své knize Zajatkyně Stalina a Hitlera uvedla, že proti sovětským gulagům je koncentrák Ravensbrück zotavovnou. Ona totiž zažila obojí. Nejdřív ji sovětští rudí soudruzi zavřeli do gulagů jako zrádkyni socialismu, aby ji pak Stalin po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop vydal Hitlerovi. No, a němečtí černí soudruzi ji rovnou z hranic deportovali do koncentračního tábora Ravensbrück. Stalin však dokázal, co jistě původně nezamýšlel, a to že paní Neumannovou a mnoho dalších natrvalo vyléčil ze socialistických ideálů.
Já už tedy jenom čekám na pokračování onoho článku, ve kterém by mohlo zaznít, že gulagy nebyly vůbec žádnými místy otřesných hrůz, ale oázami radosti, kam byli sovětští pracující posíláni za odměnu na zaslouženou rekreaci.
Ale teď vážně. Já měl možnost číst vzpomínky vojáků Svobodova armádního sboru, kteří do SSSR utekli před nacisty. Čekali, že s nimi bude slušně zacházeno, že budou pracovat nebo studovat, ovšem místo toho byli odsouzeni k ztrátě svobody za nelegální přechod státní hranice a skončili v gulazích. Shodují se v tom, že je čekalo hodně nelidské dřiny, málo jídla, strašná zima a kruté tresty za sebemenší přestupky. Mnozí z nich také uvedli, že nebýt amnestie v roce 1942, která zrušila jejich tresty za podmínky, že se přihlásí do československé jednotky v Buzuluku, tak nelidské podmínky sovětských komunistických lágrů nepřežili. Než mohli být tito lidé zařazeni do vojenského výcviku, museli strávit nějakou dobu v nemocnici, aby se nejdříve dali zdravotně do pořádku.
Rusové vyčítají kdekomu falšování historie, ale tady tomu sami dali zelenou. Zlehčování poměrů v gulazích, kterými prošly desítky milionů lidí, z nichž minimálně dva miliony zemřely, je chucpe. Bohužel, v současném Rusku jsou tendence relativizovat komunistická zvěrstva, což mimo jiné dokazují zavíráním či omezováním muzeí a památníků na neblahou komunistickou éru, a naopak postupně rehabilitovat Stalina a jeho zločineckou bandu.