GLOSA: Globální Absurdistán

Neznáme jméno toho, kdo poprvé použil název Absurdistán. Vžil se jako označení naší vlasti jako země, kde se dějí věci, nad kterými jde rozum stranou. V posledních dnech ale mám pocit, že název pasuje na celý svět nebo přinejmenším na jeho významnou část. Kulturní válka už opouští podobu vzájemných ataků a urážení. Už se plní ulice, někde hoří auta, v Rotterdamu se snad mělo i střílet. Začíná to připomínat občanskou válku.

To je vážný historický a politický pojem, občanská válka. Na spadnutí je prý ve Francii. Někdejší koloniální mocnost platí daň za to, že jí ještě nedávno patřila půlka severní Afriky. Arabské no-go zóny se slévají do území, nad kterými stát už ztratil kontrolu. Může se nám to nelíbit, ale dá se to pochopit. Kdežto střety v ulicích Vídně a Berlína mají úplně jiný charakter. Je to důsledek covidové epidemie, která už několikrát ustoupila, aby se vrátila s ještě větší silou. U nás teď řádí víc než kdy jindy. To ale není příčina napětí. V nemocnicích to zase není tak hrozné, jak by se dalo čekat. V čem tedy je? Otázka za milion a každý z nás bude mít svoji odpověď.

Vidím hned dvě, bijí do očí. Jedna je politizace pandemie. Je snadné z ní udělat polotickou kauzu, protože dnes se dělá politika ze všeho. Potrat? Pokrokové je být pro potrat, třeba až do devátého měsíce. Záchody? Byly doby, kdy Chevalierovy Zvonokosy byly humoristický román, Elulálie Čubíková komická figura. Dnes by to byla vážená aktivistka a brali by ji na konference. Očkovací jehla? Začíná z ní být politická osa světa. Čerstvý výjev – Karel Janeček z ní udělal bidýlko pro Zlatého slavíka a hodně lidí to chápe tak, že si z něho startuje politickou kariéru. V minulosti jsme se nechali očkovat proti tuctu chorobám. Dnes se ne(ne)cháte očkovat a je to jako byste (ne)vstoupili do partaje. Tím (ne) můžete libovolně pohybovat.

Asi by to nebylo s tou politizací tak vypjaté, nebýt zklamání z očkování. To je nepopiratelný faktor. Očkování neudělalo a zjevně neudělá Tečku za epidemií. Snižuje riziko (odpůrce čile přiřadí svoje „ne“), ale neodstraňuje ho stoprocentně. Přejeme si definitivní řešení. Jakmile se nemůžeme spolehnout na výsledek, valí se na nás odpovědnost za sebe a svoje počínání a na to jsme si odvykli a nelíbí se nám to. Dejte mi injekci a pak budu v klidu pít společné mojito brčkem v TechtleMechtle. Že to nefunguje? Pak je to podvod a spiknutí a vyrazím protestovat do ulic. Požene mě motor zklamání.

Co s tím? Nevím a nestydím se za to, protože to zjevně neví nikdo. Někdy mě napadá, že je ten virus vetřelec z vesmíru. Dělá si, co chce, je vynalézavý a s tím souvisí i jeho potměšilost. Má taky pochmurný smysl pro humor. Usuzuju to z toho, s jakým gustem vždy vyvrátí cokoli, na co jsme věřili, v co jme doufali a v čem jsme viděli východisko.

LN, 22.11.2021

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.